Poezie Kultura

Joachim Ringelnatz

Karikatura od Joachima Ringelnatze. Repro www.ringelnatzstiftung.de Úryvek z básně Okouzlení na zdi v Ringelnatzově rodném Wurzenu. Foto Wikimedia Commons

Verše německého spisovatele, malíře a kabaretiéra.

Trápení v Bielefeldu 

V Bielefeldu mrzlo, jen to praštělo.

Zahlédl jsem ženu – hrozně jsem se lekl 

v krátkém kombiné. To tělo trpělo!

A lítost srdce svírá,

že stojí a zírá, že ji mráz tak týrá...

 

Ach, jen figurína. Pouhý papundekl.

 

Já se viděl šťasten vedle živé ženy,

přitažlivým zjevem zmámen doslova,

bez valného zájmu o snížené ceny.

 

Výloha však byla ledová.

 

Mrazem vyhrkly mi slzy. Arciže.

Dáma mlčela. A slunce svítilo.

V nitru se mi v mukách cosi vznítilo.

 

Žádný muž nezívá před ženským negližé!

 

 

Okouzlení 

Tak jsem tebou zmámen,

tak mě mučí žal,

že i kachel z kamen

bych ti z lásky dal.

 

Grácie tvé líce,

ta mě mučinká!

V náspu železnice

svítí kručinka.

 

Tak se utíkám,

když tě paměť vrací,

k sladkým vidinám.

Srdce nekrvácí.

 

Čas každému z tvorů

masku nasadí.

Je to na potvoru!

Osud vyvádí.

 

Haf, haf – štěká pes.

Vlak uhání v dál 

asi do nebes.

Mě však mučí žal.

 

Nezbývá než Ámen!

Ten mi sílu dal,

že bych kachel z kamen

vzteky roztřískal.

 

 

Komik

Komik, jenž velkou slávou slul,

po hlavní třídě kamsi plul.

Lidí se zmocnil vzruch a shon,

ten říká tomu: „To je on!“

 

V ten moment komik bez váhání

zakroutil krkem svojí paní.

Tak užaslému publiku

předvedl novou komiku.

 

 

Čekání na nevímco

Flašinet zní jak o pouti:

život i umírání.

Za domem v šeru zákoutí

změť střepů k nepřebrání.

 

Na okně muška bzí, bzí, bzí,

kličkuje po skle hbitě.

Zvonek.  Kočébr nabízí

šněrovadla či nitě.

 

Při starém všecko – den jak den.

Žádný vzruch, žádná změna.

Nic neláká vyrazit ven,

nic zůstat v čtyřech stěnách.

 

 

Celý život

„Pamatuješ ještě,“ k večeru se ptala

jepice, „jak jsem ti jednou vzala

ten drobeček brynzy na schodech?“

 

S rozvážností kmeta její mušák praví:

„Jakpak bych tu krádež mohl pustit z hlavy!“

Usmíval se: „To byl tenkrát spěch!“

 

„Pamatuješ ještě,“ tázala se dál,

„jak z otravy krve se mi udělal

pod šestým kolenem vřed a jak mi ani   

„Bohužel   “ zabručel manžel z polospaní.

 

„Pamatuješ, jak jsem na tě zanevřela

a na mucholapku přilepit se chtěla?

Jak jsme o vajíčko – první – měli strach?

A jak o půl šesté hrklo v hodinách?

Jak jsem potom, hrůza, padla do smetany?“

 

Na tohle už manžel slůvkem neodvětil.

Tiše bzučel k sobě žitím uondaný:

„Dávno je to, dávno   a čas letí   letí.“

 

 

Joachim Ringelnatz (narozen 7. srpna 1883 ve Wurzenu jako Hans Bötticher, zemřel 17. listopadu 1934 v Berlíně) byl německý námořník, sloužící za první světové války na minolovce, později akrobat a kabaretiér, výtvarník a autor dadaistické poezie. Za nacistického režimu bylo jeho dílo zakázáno jako příklad degenerovaného umění. Český výbor z jeho tvorby vyšel v překladu Josefa Hiršala a Michaely Jacobsenové pod názvem Stará láska nerezaví.