Návrat zapomenutého krajináře Petra Hany
Třebíčská galerie Chodba připomíná osobnost pozoruhodného solitéra s pohnutými životními osudy.
Petr Hana (4. června 1945 v Kolíně - 25. prosince 1991 v Praze), absolvent pražské Akademie výtvarných umění, jemuž osud dopřál jen čtyřicet šest let života, uskutečnil ve druhé polovině 80. let minulého století čtyři autorské výstavy. Pátou připravilo Prácheňské muzeum v Písku rok po jeho smrti. Pak byl v proudu času fakticky zapomenut.
Hanovým úspěšným návratem do výstavní síně byla loňská výstava v písecké galerii Portyč, doprovázená úhledným katalogem s četnými barevnými reprodukcemi a s přehlednou umělcovou biografií. Výstava upozornila s odstupem jednadvaceti let na moderního krajináře, jehož odkaz se roky oprávněně dožadoval náležitého zhodnocení.
Nyní uvádí komorní výběr dvou desítek Hanových maleb galerie Chodba Katolického gymnázia v Třebíči, která si získala pověst nejprestižnější z nejmenších galerií na Vysočině. Výstavu připravily kurátorka galerie Markéta Nekudová, jejíž otec - pedagog a výtvarník Václav Dosbaba - galerii Chodba v roce 2000 založil, a dcera Petra Hany Hana Dufková.
Petr Hana byl těžce zkoušený osudem. Úmrtí prvorozené dcery v roce 1965 a o dva roky později úmrtí manželky, to byly zlomy, jejichž bolestná znamení nesl do konce života. Třiadvacetiletý, po letech marného úsilí, byl konečně přijat na Akademii výtvarných umění v Praze do ateliéru Karla Součka. Patřil k jeho nejtalentovanějším žákům. Zpočátku maloval industriální krajiny a figurální kompozice "zrcadlící soudobý výklad smyslu lidského bytí". Koncem sedmdesátých let je již doma ve středočeské krajině, kterou zobrazuje osobitě pojatými malířskými prostředky.
Kolekce vybraná Hanou Dufkovou pro aktuální třebíčskou výstavu je fragmentem z většího celku vytvořeného v druhé polovině 80. let minulého století v Čížové u Písku a v jejím okolí. Autor tam pobýval několikrát ročně u příbuzných, kteří mu poskytovali azyl se vším potřebným k činorodé práci. Hana tak pro sebe objevil jihočeskou krajinu, jež se stala předmětem důležité části jeho díla. I ve fakticky trvalé nepřízni existenčních okolností a za cenu značného materiálního odříkání si přitom v rozhodujícím tvůrčím období dokázal udržet volný prostor pro projevy svobodné mysli.
V Hanových obrazech lze číst těkavé ticho i výbuchy exprese ukazující na malířovo vnitřní napětí. Množství jihočeských, přesněji čížovských obrazů malých formátů na různě silných lepenkách (včetně krabic od bot) rostlo s časem pod kuratelou možností. Při vzniku některých Hana použil olejové barvy, jaké právě měl - žádný ohled na viděnou skutečnost, naprostý odklon od mimetismu - "vynucená abstrakce".
Do některých obrazů vlepil stébla trávy. Výsledné skladbě dávají zvláštní rozměr. V celkově oproštěném pojetí krajinného motivu je náhle přítomna tenká věcná spojnice s reálným světem přírody; jsou protikladem, nebo variantním souladem, s často vypjatě stylizovanými jednotlivostmi z krajinných pozorování - oblohou, stromy, keři, poli, vodními hladinami. Jsou to zrcadla malířových hledání a nalezení způsobů zobecnění záznamů z prožité krajiny.
Hana dle svědectví blízkých maloval v exteriéru. Když měl námět před očima, dosahoval patrně silnějšího prožitku. A to i s tou okolností, že viděné pokládal na plochu obrazu v podobě velmi odlišné od skutečnosti, se kterou byl však spjat nitkami uměleckého přesvědčení. David Herbert Lawrence, přední představitel anglického realismu v literatuře, napsal v roce 1930 na sklonku svého života: "Lidská duše potřebuje skutečnou krásu ještě více než chleba." Petr Hana vytvářel krásu každým dotekem štětce a špachtle, ale chleba se mu často předmětně nedostávalo.
Petr Hana: Návrat, obrazy. Galerie Chodba, Katolické gymnázium Třebíč. Výstava trvá do 25. dubna, pro veřejnost je otevřena ve dnech školního vyučování od 8 do 15 hod.