KULTURNÍ NOVINY - nezávislé mediální družstvo (production)

Nezávislý portál o vzdělávání Eduin.cz přinesl sérii článků věnovaných výsledkům mezinárodního šetření úrovně vzdělávání u patnáctiletých žáků. Česká republika si oproti minulému testování polepšila. Otázkou však zůstává, jaký má toto šetření smysl a co z něj lze vůbec vyčíst.

Česká republika se v roce 2012 už po páté zapojila do mezinárodního šetření PISA. Celkem se jej zúčastnilo šedesát pět zemí z celého světa. V testech jsou sledovány dovednosti patnáctiletých žáků v matematické, čtenářské a přírodovědné funkční gramotnosti. Vzorek za Českou republiku byl 297 škol a 6 535 žáků. Výsledky šetření si lze prostudovat zde http://www.pisa2012.cz/articles/files/Hlavni_zjisteni_PISA2012.pdf.

Proti roku 2009, kdy se propadli nejvíce ze všech sledovaných zemí, se čeští školáci zlepšili ve všech testovaných dovednostech. Přesto ale patří spíše k průměru. Největší propad zaznamenaly Finsko a Švédsko. Finsko je však stále mezi nejlepšími zeměmi. Značné zlepšení zaznamenalo Polsko. Na špici se umístily asijské státy.

Sdružení EDUin, jež k výsledkům spolupořádalo 20. března debatu, shrnulo hlavní sdělení následovně (http://www.eduin.cz/clanky/podivejte-se-na-kulatem-stole-se-mluvilo-o-tom-co-vsechno-nam-rekla-pisa-2012/):

• Česká republika je na pátém místě v míře vlivu socioekonomického zázemí žáků na školní výsledky. Patříme tedy k zemím, kde má rodina zásadní vliv.
• Čeští patnáctiletí mají nejméně kladný vztah ke škole a úroveň jejich sebedůvěry je dlouhodobě nízká.
• Současní patnáctiletí se narodili počátkem devadesátých let, kdy zakládala rodiny spíše méně vzdělaná populace.
• Horší výsledky chlapců mohou být ovlivněné nástupem počítačů ve stejné době.
• Horší výsledky chlapců mohou být způsobeny i rozdílným očekáváním škol u chlapců a dívek.
• České děti u učitelů jen výjimečně vidí charakteristiky "důvěřuje mi", "naslouchá mi" a "je s ním zábava". Naopak často vnímají charakteristiky "přísnost" či "chytrost".
• Děti z hůře situovaných rodin vnímaly učitele jako méně spravedlivého než jejich vrstevníci s lepším zázemím.
• Pro snížení selekce je třeba se zaměřit především na kvalitu druhého stupně základních škol.
• V Polsku se zlepšily výsledky poté, co vláda prodloužila povinnou docházku na 10 let. Delší doba strávená ve společném vzdělávaní má kladný vliv na výsledky patnáctiletých žáků.
• Výhodou povinné školní docházky je možnost působit na všechny děti, i ty, které nemají takové možnosti mimoškolních aktivit. Právě škola má možnost vyrovnávat socioekonomické rozdíly mezi dětmi a měla by toho využívat.

Názor ekonoma školství

K výsledkům uvádíme i úryvek rozhovoru s ekonomem Danielem Münichem o tom, proč byly polské děti v mezinárodním šetření PISA úspěšnější než ty české. Rozhovor, který zveřejnily Lidové noviny v příloze Akademie, vedla Barbora Říhová a v plném rozsahu je rovněž k nalezení na portálu Eduin.cz (http://www.eduin.cz/clanky/lidove-noviny-daniel-munich-vysvetluje-proc-bychom-si-meli-vzit-priklad-z-polska/).

Ve studii Dopady vzdělanosti na hospodářský růst: ve světle nových výsledků PISA 2012 dáváte za příklad České republice Polsko. Polské děti v šetření za posledních deset let poskočily významně dopředu. Co u našich sousedů udělali tak zásadního se vzděláváním?
Poláci před mnoha lety začali bedlivě sledovat výsledky vzdělávání, a to jak na celonárodní úrovni, tak na úrovni škol i žáků. Zavedli celonárodní testování. Všichni nějak za vzdělání zodpovědní, včetně rodičů, mají již léta solidní informace, jak si dítě, škola, systém vedou. Řídit systém s informacemi je snazší a efektivnější než bez nich. Ne že by to v Polsku probíhalo bezbolestně, ale určitě se proti nám posunuli hodně kupředu.

Lišíme se od Poláků ještě v něčem dalším?
Poláci zbrkle nezbavili ministerstvo školství tolika pravomocí a zodpovědností a nepředali je, jako my, v takovém měřítku obcím, krajům a školám (k výraznému přesunu pravomoci došlo v ČR v roce 2002 za vlády ČSSD - pozn. red.). Mnoho českých obcí nedá na provoz místní školy dost peněz, nemá odbornost a mnohdy bohužel ani zájem o kvalitu svých škol.

Pravda, české ministerstvo školství se často odvolává na to, že to či ono není otázkou na ně, ale na zřizovatele, tedy na obec či kraj.
Přesně tak. Je to však nakonec politická nezodpovědnost. Ministerští úředníci nemohou nic moc dělat, spíše jen složitě přerozdělují peníze a trochu jim pomáhá školní inspekce. Nutno dodat, že obce se nechtějí svých pravomocí vzdát a pro ministerstvo je ta situace pohodlná, takže změny nečekejme.

Je ještě něco, v čem nám Poláci mohou jít příkladem?
Nenechali klesnout relativní platy učitelů zdaleka tak hluboko jako my. Mají také větší průměrnou velikost škol na druhém stupni než my, mají tudíž menší provozní náklady a zbývá jim více peněz na platy učitelů.

Proč by se nám vyplatilo zlepšit se jako Poláci?
Představte si, že by se Česku v další dekádě podařilo dosáhnout podobného zlepšení vzdělanosti mladých jako Polákům v dekádě minulé. Takové zlepšení by nám v horizontu příštích osmdesáti let přineslo navíc šest hrubých domácích produktů celého roku 2012.

(…)

Představitel společnosti, která se zabývá testováním, je skeptický

Ředitel společnosti Scio, která se zabývá hodnocením výsledků vzdělávání, Ondřej Štefl, komentoval na svém blogu výsledky šetření PISA (http://blog.aktualne.cz/blogy/ondrej-steffl.php?itemid=22530). Zajímavý je jeho souhrnný názor:

"Čím víc výsledky PISA studuji, tím míň věřím, že srovnávání zemí v jednotlivých gramotnostech má nějaký význam. Skutečnost, že mnohé státy se pustily do nevyhlášené soutěže o nejlepší umístění v PISA, pokládám přímo za hloupou.

Za prvé je zřejmé, že výsledky ovlivňuje mnoho různých faktorů, a to ještě různě v různých zemích. Některé z těchto faktorů zatím neznáme nebo je prostě neumíme zjistit, jiné a nejspíš nejsilnější jsou mimo vzdělávací systém a další zase neumíme ovlivnit. Posun na žebříčku států nahoru i dolů ovlivňují zásahy do školství jen málo, pokud vůbec. A pokud se nějaký vliv objeví, tak často nevíme, jak to celé fungovalo. Jak si třeba vysvětlíte, že ve všech zemích jsou ve čtenářské gramotnosti dívky lepší než kluci, a často o hodně, zatímco (podle jiného mezinárodního šetření PIAAC) dospělí muži jsou lepší než ženy? Co jsme to tedy u patnáctiletých zjistili a jaký to má význam?

A za druhé, soutěž v gramotnostech vyvolává dojem, že právě to je to důležité a hlavní. V hlavách politiků, kteří vzdělávání moc nerozumějí, roste přesvědčení, že osud národa závisí na tom, jak budou naše děti umět matematiku, přírodní vědy a číst. A pak přesvědčují veřejnost, že hlavní úkol vzdělávání je v tomhle děti dobře vycvičit. Ale tak to prostě není. Výchova k mravním hodnotám nebo umět a chtít se učit a mnohé další věci jsou jistě důležitější. (…) Věřit, že na výsledcích PISA závisí vzdělanost národa, je stejné jako bychom věřili, že zdraví národa závisí na umístění na olympiádě ve vrhu koulí, diskem a oštěpem, a na to soustředili veškerou pozornost.

Na druhé straně mnohá jiná, zdánlivě vedlejší zjištění PISA pokládám za důležitá. I šéf PISA Andreas Schleicher čím dále méně mluví o rozdílech ve výsledcích mezi zeměmi a stále více o jiných věcech. Zejména pak o závislosti výsledků na sociálně ekonomickém zázemí žáků uvnitř jednotlivých zemí. Česká republika a Slovensko patří k pěti zemím s nejsilnějším vlivem socioekonomického zázemí na vzdělávací výsledky žáků. Jinými slovy, škola u nás špatně plní svoji kompenzační roli a žák, i když chytrý, jehož rodinné zázemí je slabé, má u nás jen malé šance na dobré vzdělání."

Výsledkům PISA se věnoval i starší článek Tomáše Feřteka (http://www.eduin.cz/clanky/literarni-noviny-co-vlastne-rika-ta-zatracena-pisa/), který zdůraznil jeden aspekt plynoucí z výsledků: Naše děti mají ze školy největší strach, je to místo, kde se necítí šťastné. - Na jednu zajímavost upozorňuje i Ondřej Štefl: Na nejnižších příčkách v tomto parametru se nacházejí i země, jež by nám v jiných ohledech měly být vzorem - Finsko a Polsko.

Poznámka redakce

Obecně prospěšná společnost EDUin odvádí na svém portálu dobrou práci. Snaží se otevírat diskusi o problémech, pořádá debaty, aktivizuje všechny, kterým není jedno, kam náš vzdělávací systém spěje. Propojuje publikované materiály či názorové texty k důležitým tématům. Zajímavé ale je, jak malý podíl v publikovaných textech mají sami učitelé (nemáme teď na mysli fragmentární účast v diskusních fórech). Je to proto, že se ke koncepčním otázkám skutečně nevyjadřují, nebo toto fórum ignorují?