Devatenáctý sešit básní Miroslava Koupila: Půlnocity
Vytrvale rostoucí poptávka po "bublinové" zábavní kultuře snižuje u nás interes o umění v pravém smyslu slova. Je to následek úbytku kulturnosti vůbec. To však neznamená, že umění vymizelo. Jen se, žel, podařilo mnohého tvůrce vytěsnit do stínu zámezí.
Jedním z autorů, kteří setrvávají u své práce, čímž dosahem sice skromně, ale přesto energicky upozorňují na sebe a rovněž na souvislou existenci tvůrčí síly v našich zemích, je Miroslav Koupil (nar. 1956, středoškolský profesor češtiny) − básník, performer, autor kaligramů, kaligrafových objektů a morseogramů (ty přišly na svět skrze jeho vynalézavost). Druh literární a výtvarné práce, jemuž holduje, se nevyskytuje v hlavním uměleckém proudu, je věcí nadšených jedinců. Koupil patří k nejosobitějším z nich.
Od poloviny devadesátých let minulého století uskutečnil přes sedmdesát autorských výstav u nás a na Slovensku, vydal za vlastní výlohy už osmnáct malých sešitů kaligramů, morseogramů a experimentální poezie (všechny v malém nákladu). Na knihkupeckých pultech nebyl žádný. Nelze tam najít ani devatenáctý Koupilův tisk. S titulem Půlnocity vyšel v první dubnové dekádě. Na padesáti šesti nečíslovaných stranách slovníčkového formátu je padesát tři volných básní.
Ve shodně s předcházejícími Koupilovými tisky je i v Půlnocitech přítomen stěžejní prvek autorovy kreativity - umná hra s jazykem. Z ní pochází jen zdánlivě samovolně, skrze přesmyčky a protimluvy, pestrá kultivovaná hra významová. Je v ní vlídná poezie − báseň Host: Někdo klepe / Ano vstupte! / A nic // Někdo klepe / Ano vstupte! / A déšť. Též časová žertovnost − báseň Jak vymejlovat byt: V notebooku zadejte heslo / Vymejlovat byt / A mejlujte a mejlujte / do úplného vysílení / Špínu dávejte do koše / a koš vysypte / Když dodržíte návod / hbitě vymejlujete byt. Báseň Domácnost: Už o tom nebudeme mluvit! / Pračku na šedesát / S vyvářkou. A přidat aviváž! / Špinavé prádlo se pere doma / Vyprané půjde na šňůru / Ať sousedé vidí! Osobitým rytmem některých básní (od půlky jsou verše komponovány z týchž slov, jako v první části, ale s jiným slovním pořádkem) Koupil dospívá k provokujícím slovním vazbám a zejména k sémantickým protikladům − báseň Zima: Venku mrzlo až praštělo / Doma je mile až útulno / Venku mrzlo až útulno / Doma je mile až praštělo. Báseň Etiketa: Prosím. Máte přednost / Jste velmi laskav. Děkuji // Děkuji. Prosím. Máte laskav / Jste velmi přednost. A je tu i přiléhavá politická satira − báseň Volební: Kdákají kdákají / Snášejí zlatá i bílá vejce / stejným vejcovodem / do stejného hnízda / Koná se dneska trh / Anebo ne? / A nabízejí a nabízejí / Dáte si mě natvrdo / nebo naměkko?
Oproti předešlým Koupilovým sešitům je zde více filosofie a filantropie. Obé prochází celou Koupilovou dosavadní tvorbou, zde však, v Půlnocitech, s větší závažností. Podstatná témata lidské existence jsou vyjádřena pregnantně, s velkou stručností (maximum obsahu na minimální ploše), ovšem s plnou náležitostí a srozumitelností − báseň Vzpomínka na rodiče: Jednu lžičku za maminku / Jednu lžičku za tatínka // Jednu svíčku za maminku / Jednu svíčku za tatínka.
A co vlastně jsou titulní Půlnocity? City o půlnoci? Nostalgie zlomu dne? Lyrický surrealismus? Snad to i to i to sdružené ve dvanácti enigmatických verších − Půlnocity: Od půlnoci do jedné / ručičky na hodinkách / v polohách / na sobě proti sobě / a od sebe / Vyzývavě dojemně / chybějí slova // Od půlnoci do jedné / vyzývavě dojemně v polohách / hodinek na ručičkách / Nechybějí slova.
Miroslav Koupil: Půlnocity. Soukromý tisk, náklad neuveden, vročení neuvedeno (dle autora duben 2014), 56 nečíslovaných stran, sešitová vazba, neprodejné.