Jan Skácel
Rozchod
Jsme sami,
jako by nám někdo ublížil.
Marně po kapsách hledám,
co bych ti mohl dát.
Ale to není bolest
podle mojí chutě
a v hájích při Moravě
jinačí konce bere láska.
Pod lesem pádil listopad
jak jelen bez hlavy.
Tělo měl huňaté
a vyválené v listí.
Padalo,
padalo v lese habrovém,
bez stenu kroužilo
a jelen bez hlavy
pod lesem hnal
na tenkých nohách
tryskem.
Běžel a běžel,
v polích uháněl,
krev na slabinách,
hlavu uťatou.
Elegie
Už jenom ty a já jezdíme lokálkami
okolo rybníků a kolem starých hrází,
kde padá tma a padá na rákos.
Už jenom ty a s námi starý bůh.
Je strašně starý, starší než ty hráze,
má křivý prst a lítost jako saze
snáší se na kraj - samí havrani.
…
když pláče slon je slza velká
jak malý rybník na něm plave
docela smutná vodní slípka
a potáplice naříkavé
Sonet o zápasu s andělem
Hlas v pruské modři zazněl
neznaje slitování
hle anděl podivení
dotknul Se jejich tváří
A oni zápasili
co stačily jim síly
celou noc s andělem
až zastihl je den
Už zvony vyzvánějí
a pomoci jim není
můj bože buď jak buď
Pustíš nás? Pravil ano
anděl a bylo ráno
na poli plném hrud
Jak přicházejí na svět telátka
Kravička občas teskně zabučí
a ohlédne se
očima na achát.
Prameny mléka drnčí o hrotky,
v průvanu vlají zlaté struny hnoje.
Pokaždé když otevrou se dveře,
vstupuje dovnitř ráno.
Kravín je plný vydýchané noci.
Čekáme.
Najednou objeví se drobná kopýtka,
dotknou se světla,
střesou teplou tmu,
a všichni něžnou silou táhnou za provaz,
až mokré telátko
skrz naši náruč sklouzne do slámy.
Tak máme, k sakru, aspoň radost vespolek
a jdem se honem domů oholit,
podmítnout strniště, tu bílou trávu na noc.
Po nebi pluje hůlka plná zpěvu.
(Tak přicházejí na svět telátka
a všechno pěkné.)
Píseň
Na železničním mostě dělníci tlukou, tlukou rez,
a píseň padá střemhlav do údolí.
To je píseň! Za krkem z ní bolí
a chlapík, který zpívá,
zaklesnul se jednou nohou do travers
a druhou nepřestává nad propastí kývat.
Vemte mne, chlapci, s sebou do party,
tohle je čistá práce pro básníka!
My také bušíme a otloukáme rez.
Dovedeme odfouknout i hořkou pěnu z piva.
I s námi vítr zlý
na tenkém lanku smýkal,
a místo orchidejí
svým láskám nosili jsme ze zahrady bez.
Den vhodný k umírání
V hodině naší smrti
až přijde den vhodný k umírání
Budeme trhat koukol
Ze studničky dětství
Zvedneme svatý obrázek
A sotva dotkneme se vody
Ze studničky dětství
V hodině naší smrti
Až přijde den
Den vhodný k umírání
Usměje se malomocný král