KULTURNÍ NOVINY - nezávislé mediální družstvo (production)

Dokončení rozhovoru z minulého čísla: http://www.kulturni-noviny.cz/nezavisle-vydavatelske-a-medialni-druzstvo/archiv/online/2014/18-2014/tvorba-je-celozivotnim-dobrodruzstvim

Malujete přes třicet let. Je to stále táž vášeň jako na počátku, nebo už jen tvrdá povinnost k sobě samé?

Tvorba je úžasná záležitost. Podněcuje neustále všechny smysly, tříbí názor na život, je zrcadlem a celoživotním dobrodružstvím.

Oslovujete svými obrazy mnoho jejich vyznavačů. Je to jistě potěšující, ale patrně i zavazující. Takový závazek může znamenat pro svobodného umělce třeba i nepříjemná omezení.

Nedávno jsem s potěšením přečetla text Miroslava Plešáka Chvála neúspěchu. Velice mě oslovil. Stále trvám na cestě hledání. Věřím, že to moji příznivci chápou a snad i oceňují. Závazky a omezení v tvorbě by byly nepříjemné, konečné… vnímám to tak.

Existence umělce na volné noze stojí na komerci. Vyznavačům není třeba se přizpůsobovat, ti vás přijímají právě pro tvůrčí svobodu, kterou u vás nacházejí. Ale co zákazníci? Jste ochotna malovat třeba i na objednávku s apriorním vyznačením obsahu a formy?

Existence umělce na volné noze stojí spíše na velké sebekázni a pracovní disciplíně, na určitém zanícení pro tvorbu. Věnuji se volnému výtvarnému umění, nikoliv užitému. Je to asi složitější cesta, těžší o existenční nejistotu a delší ve smyslu prosazení se, přesto však báječná právě pro onu zmíněnou tvůrčí svobodu. Žádný člověk nemá úplně vše, co by si přál. Zakázky jsem v mládí měla asi dvě a byly jako koule u nohy. Zajímavé na nich bylo snad pouze to, že jsem za minimum peněz musela zahrát hodně muziky. Byl to víc experiment než zakázka.

Samozřejmě si nemyslím, že přijetí významné objednávky je cosi negativního. Malíř je v nejlepším smyslu slova řemeslník a malování obrazů je specifická umělecká služba. Řadu let je spíše problémem, že významné zakázky se vytratily.

Když je povolání současně koníčkem, vyhráváte život. I když nemáte právě na růžích ustláno. Mrzí mě, že nedostávám víc příležitostí ke knižní ilustraci. Když vám obsahově sedí knižní titul, je to nádherná tvůrčí práce. A vzhledem k tomu, že už neexistuje politický diktát obsahu zakázek, zkusila bych i nějakou realizaci v architektuře. Práce s jiným materiálem je obohacující. Žádnou významnou zakázku, pokud si pod slovem významný představujete více než solidní až nekřesťanský honorář, jsem nikdy neměla. Obrazy v architektuře však umístěny mám. Často šlo o dar z různých sympozií, nebo i zakázku v tom smyslu, že byl do určitého interiéru vybrán a zakoupen již hotový obraz.

Když byste se pokusila uvést alespoň pravděpodobný počet současných českých a moravských soukromých mecenášů umění, které znáte, jak velké by to bylo číslo?

Pokud budeme rozlišovat mezi sběrateli umění a mecenáši, tak mecenášů bych napočítala na prstech jedné ruky. A možná se mecenáš dnes jmenuje sponzor. Sběratelů a milovníků umění znám naštěstí více. S řadou z nich se přátelím, moc si toho vážím, těší mě a motivuje jejich náklonnost a zájem.

Tvorba se svými technickými a materiálovými náležitostmi a obstarávání si prostředků na živobytí, to je asi pro profesionálního umělce tenze bez konce.

To bezesporu. Když jsem onemocněla, rada lékařů zněla: Žádný stres, změňte úplně způsob života. Dobrá rada, ale jak ji uskutečnit?

Tak řekněte, co je na malování natolik výjimečné, že vzdor malé pravděpodobnosti bytí na vysoké noze usiluje každoročně kohorta slečen a mládenců o přijetí na umělecké školy?

Pro jednoho je malování posedlost a celoživotní magnet. Pro jiného vidina lehce nevázaného studentského života. Nebo obojí. Učila jsem také na střední škole, kde jsem se setkala s názorem rodičů: "Když ten náš kluk nic pořádného neumí, tak jsme mysleli, že by mohl aspoň malovat." Z toho jsem byla úplně perplex.

Otázka spíše prostomyslná, hlavně iluzorní, ale nutí se mně: Kdybyste byla znovu osmnáctiletá, ovšem s dnešními zkušenostmi z malířské praxe, usilovala byste znovu o akademické umělecké studium?

Na to se ptám sama sebe. Většinou když se nedaří. Ale uvědomuji si, že i kdybych se narodila znovu se stejnou náturou a neochotou přizpůsobovat se určitému typu lidí, kteří vám nesedí, nebo dokonce s vámi chtějí manipulovat, rozhodně bych opět volila tvorbu.

Jak jsou pro vás důležité autorské výstavy?

Autorské výstavy jsou určitým zhodnocením a zúročením práce. Obsahují i kontakt s kolegy, přáteli a diváky. Jsou i bilancí určitého životního a tvůrčího období. Na autorské výstavě jdete s vlastní kůží na trh a podle ohlasu se pak můžete radovat nebo poučit, nejlépe obojí. Můžete si říci, že tohle je dobrý a zbytek jsou jen solidní podmalby pro další obrazy. Můžete se radovat, když něco prodáte, můžete se kochat chvilkovou, opravdu jen jepičí radostí z příznivého ohlasu výtvarné veřejnosti, z recenzí, z medailonu v televizi. Ať už je odezva, jaká chce, vždycky se musíte rychle probrat a pokračovat v práci.

Loňské výstavě v Brně jste dala název Nová chemie. Zní to poněkud technicky. Jaký máte, potažmo vaše malby, vztah k chemii?

O souboru obrazů Nová chemie jsem se už zmínila. Do katalogu, který jsem připravila k výstavě v brněnské Galerii Ars, jsem v rozhovoru s Petrem Pivodou na obdobnou otázku řekla: Všechno je chemie. Život i smrt, vážná nemoc, přežití a vyrovnání se s bolestnou ztrátou. Je to restart organismu, způsobu života a myšlení po padesátce, když je vám to dopřáno. Když se nevzdáte a bojujete. Kdyby se nemuselo stárnout, úplně bych zapomněla na úvahu z mladých let, že chci začít jako klasik a později být divoká. V současném cyklu obrazů a barevných kreseb akcentuji energii barev a jejich dialog, který mi přijde jako samonosný, protože otevírá absolutní téma a přináší absolutní malbu, která mě zpětně nabíjí.

Někteří malíři jsou požitkáři s výkony vloženými do tří čtyř obrazů za rok. Jiní jsou dříči pracující, když mají vizi, dny a noci. Patříte k těm druhým. Proto se zeptám na něco jiného. Jak odpočíváte?

To jste trefil. Odpočívat opravdu moc neumím a musím se to učit. Navíc nevěnuji veškerou energii pouze sobě, pracuji pro naše Sdružení Q, jeho výtvarnou sekci. Příprava výstavy třiceti a více kolegů dá zabrat. Ale na vernisáž se vždy těším. Relaxací jsou pro mě výlety, kratší pěší turistika a plavání. Doslova zamilovaná jsem do určitých míst kolem řek Svratky a Vltavy a do plavby lodí po brněnské přehradě nebo po Vltavě do Tróje.

Akademická malířka a grafička Zdena Höhmová se narodila 4. října 1955 v Brně. V roce 1975 absolvovala Uměleckoprůmyslovou školu v Brně a v roce 1981 Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru profesora Františka Jiroudka. Byla odbornou asistentkou na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v Brně a na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, učila na Střední škole uměleckých řemesel v Brně. Je konzulem pro výtvarnou sekci Sdružení Q, členkou Sdružení pražských malířů. Uskutečnila přes sedmdesát autorských výstav u nás i v zahraničí, zúčastnila se okolo sto šedesáti společných výstav, uměleckých projektů, bienále, sympozií, veletrhů současného umění a uměleckých salonů, je zastoupena v četných galeriích a soukromých sbírkách v České republice, na Slovensku, v Belgii, Rakousku, Německu, Francii a USA. Je laureátkou Ceny města Brna pro rok 2012 v oblasti výtvarné umění.