Revoluční výzkum v IKEM nebo jen další příspěvek do informačního mlýna?
Popularizace výsledků lékařské vědy v médiích má svoje velké slabiny. Především však není jasné, komu a jak slouží.
Když si člověk v běžných mainstreamových médiích (například na serveru Novinky.cz) prochází články na téma cukrovky, dozví se ledacos. Od tíživé informace, že cukrovka jako celosvětový zabiják předstihla už i tuberkulózu, až po optimistické zprávy, že se cukrovku podaří vyléčit transplantací buněk ze slinivky nebo chirurgickými operacemi. Cukrovka je opravdu velkým problémem, ve Velké Británii je registrovaných diabetiků kolem dvou a půl milionu, u nás je to zhruba 800 tisíc, přičemž tyto počty rostou.
Informace o cukrovce, o životosprávě a terapeutických přístupech se tedy týkají velkého počtu lidí. Jsou to mediálně atraktivní témata. Nelze se však ubránit dojmu, že v této oblasti panuje stejná povrchnost jako v jiných medicínských oborech diskutovaných v médiích. Na vině jsou nejen publicisté, ale stejnou měrou i vědci a lékaři, jejichž roztříštěné zájmy, přístupy a především mediální výstupy nepřispívají k jednotné a konzistentní osvětě a informovanosti.
Institut klinické a experimentální medicíny (IKEM) v Praze patří k těm institucím, které se mediálně zviditelňují často. Ale člověk se nutně musí ptát: Čím a proč? Ve víkendovém vydání deníku Právo (17.-18.května) je "otvírákem" (tedy hlavním článkem na titulní straně) text s názvem: Studie IKEM přináší převrat ve stravovacím režimu diabetiků. Jádro textu je prosté: Lékaři zkoumali skupinu diabetiků 2. typu v počtu padesát čtyři osob a srovnávali dva způsoby dietního režimu. První je ten, který je běžně doporučován lékaři a diabetology každému člověku se zvýšenou hladinou krevního cukru - šest malých jídel rovnoměrně v průběhu dne. Druhý byl ten revoluční - dvě velká jídla (snídaně a oběd), večeři vynechat. Při druhém režimu testovaní diabetici více hubli (což je u cukrovky prospěšné), klesl jim i obsah tuku v játrech a dále více pacientům klesla hladina krevního cukru a hladina inzulinu i glukagonu nalačno.
"Studií jsme dokázali, že u diabetiků 2. typu je významné soustředit se na snídani. Ta by měla být z hlediska kalorického největším jídlem dne." Citát pochází od mluvčí výzkumníků, doktorky Hany Kahleové z IKEMu. Také se dozvíme, že lidé, kteří pravidelně snídají, bývají štíhlejší než ti, kteří snídani vynechávají. Paní doktorka přiznává, že z jedné studie nelze vyvodit úplně definitivní závěry, a také že stravovací režim je pouze jedním z faktorů při léčbě cukrovky. Ale při počtu diabetiků 800 tisíc mohou být prý výsledky pro mnoho z nich motivující. A IKEM hodlá v těchto výzkumech pokračovat.
Bohužel, mnoho bližších informací - krom o vcelku nevelkém počtu zkoumaných osob - text nepřináší. Jaké hodnoty byly dosaženy? Jsou to opravdu tak významné posuny, anebo jde především o PR známého pracoviště?
V praxi je to opravdu takto: Když přijdete s cukrovkou k praktickému lékaři či diabetologovi, jedno z prvních ponaučení se týká úpravy diety - šestkrát denně malé jídlo. Což není pro člověka úplně jednoduché, nemůže jen tak chodit na běžné obědy s ostatními, musí neustále myslet na to, aby šestkrát denně, pokud možno v pravidelných odstupech, něco malého zhltnul pro udržení co nejmenších výkyvů hladiny krevního cukru. A teď - po desetiletích změna! Revoluční informace jednoho z našich špičkových pracovišť. Ví to už naši lékaři? Co na to Česká diabetologická společnost? Mají to už lékaři v instrukcích, nebo se má čtenář diabetik řídit článkem s palcovými titulky v novinách?
Popularizace dílčích poznatků je odvěkým problémem zdravotnictví, tohoto mocného a finančně nenasytného odvětví, které si činí nárok na monopolní rozhodování o způsobech léčby a vůbec posuzování záležitostí týkajících se zdravotního stavu člověka. Výzkumníci ohromují výsledky, z nichž pak vznikají trendy s dalekosáhlými následky (především obchodními), v myslích běžné populace však zůstává především chaos a nemožnost chytnout se něčeho pevného. Laik je předmětem velké manipulace. Když se ve Spojených státech svého času objevila informace o škodlivém vlivu krevního cholesterolu na cévní stěny, zkolabovala málem americká produkce vajíček, která obsahují cholesterol. To, že tento cholesterol nemá přímou souvislost s tím krevním, bylo jaksi nepodstatné.
Když se nad zmíněným výsledkem IKEMu zamyslím, tak mne nemůže nenapadnout: Na základě čeho vzniklo všeobecné dietní doporučení o šesti menších dávkách? To nebyly před lety provedeny ani triviální pokusy s porovnáním různých základních typů stravování? Až teď zjišťuje tato špičková instituce takto jednoduché věci? V mých očích laika tento text a jeho závěry hodně degradují diabetologické a dietetologické obory medicíny. Jaké novinky přijdou příští rok?
Z článků v médiích (a nejenom tuzemských, to je celosvětový problém) se dozvídáme o všem možném, mimo jiné také o přelomových metodách při léčbě cukrovky, která je oficiální medicínou považována za neléčitelnou. Nedávno jsme se mohli dočíst optimistické zvěsti, že chirurgické zákroky při odstraňování obezity mají nečekaný vliv na úpravu vnitřních parametrů diabetika a jsou prý velkou nadějí pro léčbu cukrovky (viz zde). Můžeme očekávat až 75procentní úspěšnost! V deníku The Guardian publikovali 24. června 2011 článek o výzkumu vědců z univerzity v Newcastlu, kteří na vzorku jedenácti osob se silnou cukrovkou prokázali velký vliv razantní dvouměsíční nízkokalorické diety - sedm osob po třech měsících po skončení pokusu bylo uzdraveno!
Mezi tříští publikovaných informací jistě existují hlubší spojnice a lze z nich vyvodit smysluplné závěry, pro jejich odhalení by ale bylo třeba provést důkladnější a komplexnější analýzu situace. Cukrovka je totiž skutečně celosvětový civilizační problém, který má i nezanedbatelnou rovinu sociální a psychologickou. Ale bohužel s ničím takovým se ze strany lékařských profesionálů jako pacienti a příjemci mediálních sdělení nesetkáváme. A tak zmatení trvá a čísla rostou. Cui bono?