Halloween
"Tomáši, a co je to vlastně ten helovín?" zeptala se mě moje klientka Alenka, když jsme včera při vstupu do nákupního střediska uviděli dvě figurky z kukuřičného šustí a spoustu vykotlaných dýní, a po návratu do práce v chráněné dílně pro postižené, které sousedí s vesnickou ZŠ, se dozvěděli, že ten den budeme prodávat naše výrobky na výstavě halloweenských výrobků žáků místní školy.
---
Svůj první Halloween jsem prožil na předměstí, či spíše v samostatném městečku na pobřeží Sanfranciského zálivu se symbolickým názvem Tiburón (Žralok) v neustávajícím úžasu. Všechno začalo tím, že jsem v americkém supermarketu poprvé spatřil figurky amerického sedláka a selky (farmáře a farmářky) z kukuřičného šustí, pod jejichž nohama ležela dýně. Tutéž dýni, ale už s vykulenýma očima a vyceněnými zuby, jsem potom tamtéž uviděl jako lízátko, bonboniéru, cyklistickou přílbu, školní brašnu a zrající sýr.
Pak přišly na řadu hroby.
Na některých zahradách před rodinnými domky jich bylo i několik pohromadě a z jednoho čouhala ruka kostlivce. Další kostlivec v životní velikosti visel pověšený nad branou dveří, zatímco celý dům byl omotaný důmyslnou pavoučí sítí z nylonu, na které viselo několik gumových pavouků velikosti menšího buldoka nebo většího batolete – což vše se opakovalo dvůr od dvora, dům od domu, ulice po ulici. Vrcholem (chtěného či nechtěného?) humoru byla volební cedule, vyzývající ke zvolení nového kongresmana (ve Spojených státech jediná vizuální forma předvolební kampaně), kterou na plotě, na němž kandidátova podobenka visela, z obou stran doplňovali oběšení černí kostlivci…
Když jsem se tehdy ze zámoří v šoku vrátil, snažil jsem se v moudrých slovnících najít původ toho všeho (slovníky odpovídaly, že za všechno může keltský svátek Samhain, který – ač převzal jeho jméno – ve zvycích krajů kolonizovaných zalamanšskými Ostrovany, přehlušil křesťanský All Hollows Eve, Předvečer Všech svatých) – a uklidnil jsem se, až když jsem viděl, že na našich dušičkových věncích se dosud žádní pavouci nenacházejí – a když, tak ne gumoví.
---
To bylo před dvěma lety. Když jsem se včera v poměrně krátké době uklidnil z šoku, že Haloween už dorazil až k nám, a poblíž trávníků s vystavenými exponáty rozložil náš stánek, rozhostil se ve mně mír pocitu, že všichni svatí jsou přítomni – a šel jsem si prohlédnout vystavené exponáty.
Byly nádherné! Žáci (očividně pod vedením učitelek výtvarné výchovy) do nich vyřezali lodě, želvy, květiny i celá města, a do jejich čarodějného poblikávání se ke mně odněkud z dálky snášely úryvky hovorů kolemjdoucích, procházejících nad vystavenými exponáty:
„…je to sice strašné, co se v té škole stalo, ale proč kvůli tomu musejí všechny děti stát u dveří škol a zvonit?“
„Já si myslím, že takovou válku si dneska už ani nedovedeme představit…“
„…a tu dvojku mi dal jen proto, že sem mu řek, že nejznámější evangelista byl Purkyně!“
Ten den jsme s Alenkou prodali za 450 korun ručně šitých pohankových polštářků a šperků z korálů fimo, a když jsme uklízeli stánek, tak se mě Alenka zeptala, proč vlastně děti na podzim vyřezávají do těch dýní ty obrázky.
Po editorsku jsem se zamyslel – a řekl jsem, že je to takový dušičkový zvyk, kterým se v Americe slaví svátek Všech svatých.
„Aha!“ řekla Alenka: „To bude asi za všechny ty svatý, co tady žili a zemřeli…“