Kultura a umění Kultura

Benediktini jako zhotovitelé galerijních exponátů

Obrázek nebo fotografie#12734

Název Otevři zahradu rajskou. Benediktini v srdci Evropy 9001300 je velice přitažlivý, obsahu výstavy ve Valdštejnské jízdárně ale neodpovídá. Návštěvník tu najde soubor velmi zajímavých, historicky cenných a umělecky vynikajícím způsobem zpracovaných předmětů, které vznikly v prostředí benediktinského řádu. O benediktinech ale výstava přináší jen základní informace. A navíc podané k návštěvníkovi nepříliš vstřícným způsobem. Vlastním smyslem výstavy jsou předměty, a to bez svého duchovního obsahu. O zahradě rajské nemůže být vůbec řeč. Každopádně ne z hlediska, které se opírá o Písmo svaté. Jistě i v minulosti, tak jako v současnosti, mnozí chápali a chápou ráj jako místo, kde jde nikoliv o poklad lidské duše, ale o poklad z konkrétního materiálu. Například ze zlata a drahých kamenů. Středem této výstavy je pokladnice plná zlata, ač dle formulace autorů má centrem expozice být symbolický klášterní kostel benediktinů. Byť jen náznak kontemplace tu ale naprosto schází.

Skladiště předmětů, tak by se dala tato výstava nejlépe označit. Mnohé návštěvníky bude jistě plně uspokojovat či dokonce fascinovat. Kdo by očekával nějaký přesah, ideu, smysl, bude zklamán. Ale možná takových návštěvníků není mnoho a výstava nechce průměrného Nováka znepokojovat nějakým duchovním obsahem, nýbrž chce, aby na výstavu průměrný Novák dorazil a zaplatil vstupné.

Pokud tomu tak opravdu je, pak je pochopitelná i volba výstavního prostoru. Výstava týkající se benediktinů by přece logicky patřila do prostor Jiřského kláštera na Hradě, do byvšího kláštera benediktinek a podle data vzniku nejstaršího českého kláštera vůbec. Jiřský klášter sice už Národní galerií není provozován, nicméně je prázdný a jako expozice využitelný, nedávno se zde konala výstava věnovaná architektuře (Architecture week, záříříjen 2014). A pokud už ne ideální Jiřský klášter, tak proč ne alespoň klášter Anežský, který je přímo ve vlastnictví Národní galerie a v jehož přízemních prostorách v současné době žádná výstava neprobíhá. V minulém roce se v těchto prostorách, to znamená v kostelích, křížové chodbě, kapitulní síni a refektáři, konala výstava cyrilometodějská, v předminulém roce výstava věnovaná svaté Anežce České. Kam jinam umístit expozici vztahující se k benediktinskému řádu než do sakrálních prostor, je-li to alespoň trochu možné?

Dalším problémem výstavy je koncepce odborníci odborníkům. Tudy cesta k výše zmíněnému průměrnému Novákovi ovšem nevede. Zaměření expozice je ale tak nejasné a neurčité, že se jen pokouším dohadovat se toho, co její organizátory vlastně motivovalo a jaké mohly být jejich záměry.

Hraní si odborníků na svém vlastním písečku, s klapkami na očích vůči okolnímu světu, to je jev pro současnost jistě velmi příznačný. A v tomto smyslu je náplní výstavy už jen to, že se podařilo po složitých jednáních a administrativních procedurách a na základě osobních kontaktů zapůjčit exponáty především ze zemí našich historických sousedů (Polsko, Maďarsko, německy mluvící země), přivézt je a vystavit. A to už stačí, zájem se soustřeďuje na jednotlivosti, na unikáty, celek výstavy jde mimo zájem jejích pořadatelů.

Odborný, nevstřícný slovník v popiskách určených veřejnosti, to už je refrén téměř každé takové výstavy. Každodenní život v klášteře je představen tak, že vlastně není představen vůbec. Předměty například z klášterní knihovny či jídelny jsou ve vitrínách, popiska, která obecně vysvětluje, oč jde, je na panelu vedle, odkud vlastně na exponáty není vidět. Názornost či evokace atmosféry vztahující se k danému místu (knihovně, jídelně) je nulová.

Ano, na výstavě jsou nádherné relikviáře, ostatkové kříže, hlavice sloupů a tak dále. Ale benediktini z výstavy vycházejí coby výrobci těchto předmětů, o duchovních hodnotách benediktinského řádu výstava nevypovídá nic. A o historii řádu se zde návštěvník dozví jen tolik, kolik může zjistit letmým pohledem na internet, souvislostí s vystavenými exponáty není prakticky vůbec využito.

Liturgické předměty či předměty z prostředí klášterů tu nejsou ve významu, v jakém byly vytvořeny, tedy jako prostředníci sloužící k větší slávě Boží. Ač i v tomto smyslu bylo o příliš drahé a zdobné nádheře v klášterech mnohokrát pochybováno v dějinách nejen benediktinského řádu. Na této výstavě jsou ale duchovní hodnoty vykázány někam mimo prostory Valdštejnské jízdárny. Oko se může potěšit něčím esteticky velmi sladkým, ale sladkost zahrady rajské, která je mimo konkrétní lidské smysly, zde zůstává pouze v proklamaci, až příliš se podobající klamavé reklamě.

Otevři zahradu rajskou. Benediktini v srdci Evropy 9001300, Valdštejnská jízdárna, Praha, 

7. listopadu 2014  15. března 2015.