KULTURNÍ NOVINY - nezávislé mediální družstvo (production)

Známý švýcarský spisovatel po léta studuje záhadné jevy a akademickou vědu provokuje svými teoriemi o dávných kontaktech obyvatel Země s mimozemskými civilizacemi. Při všech kontroverzích však jeho bádání pomáhá opět nalézat respekt k moudrosti starověkých kultur.

Čím se v současnosti nejvíce a nejintenzivněji zabýváte?

Skoro to vypadá, že se v poslední době zabývám spíše bilancováním, což ovšem není náhodné. Hodně času mě stojí spolupráce s americkými tvůrci seriálu Vetřelci dávnověku, kde se znovu věnujeme jednotlivým záhadám, na které jsem v průběhu svého zkoumání narazil, a to mě zákonitě vede k návratu do minulosti. Mám velkou radost, že se tento seriál setkal s takovým zájmem diváků, ale důsledkem jsou další a další žádosti o přednášky z celého světa a interview. Jak stále říkám, "mesiášství" je součástí mé povahy, proto se snažím všem těmto požadavkům vyhovět, takže bych potřeboval, aby rok měl alespoň tisíc dnů. Také mě tlačí termíny mého vydavatele, protože dokončuji pětidílnou publikaci, v níž zveřejním spoustu materiálů, převážně fotografií, na které se již nedostalo místa v mých předchozích knihách. To ovšem neznamená, že bych s výzkumem skončil. Naštěstí mám dobrý tým, který v něm pokračuje. Stále zkoumáme planinu Nazca (pozn. aut.: planina v Peru s tajemnými obrazci) ze všech možných úhlů. A já doufám, že již brzy budu moci překvapit čtenáře konkrétními výsledky v některé ze svých dalších knih.

Došlo za poslední dva až čtyři roky k něčemu pro vás a lidstvo fascinujícímu? A pokud ano, projevilo se to ve vašem bádání?

S trochou nadsázky bych mohl říct, že pro lidstvo za poslední dobu byl nejvíce fascinující fakt, že jsme přežili prosinec 2012. Co víc si můžeme přát? Bylo by krásné, kdyby se každý rok nebo dva roky objevilo něco pro lidstvo fascinujícího. Bohužel, něco takového objevit je otázkou velké trpělivosti, zkoumání a opětovného přezkoumávání faktů; a často se stane, že místo převratného objevu narazíte na něco, co má zcela prozaické vysvětlení. Před nějakou dobou jsem byl upozorněn, že vědci našli v lidské DNA něco, co by mohlo odpovídat mé teorii o panspermii (pozn. aut.: teorie či hypotéza, že život na Zemi pochází z vesmíru). Velmi se o to zajímám a určitě budu u toho, až bude tato informace potvrzena, nebo vyvrácena - doufám v to první, avšak i já musím krotit svoji netrpělivost. Zkoumání je velmi složité a zdlouhavé, takže nezbývá než čekat a doufat. Celý život dostávám spousty podnětů, ale jen opravdu málo z nich jsou skutečné záhady. V mládí jsem měl tendenci o všem psát, tudíž se stalo, že "záhada", o níž jsem psal, se nakonec vysvětlila úplně jinak. Tuto chybu již nedělám. Proto se omlouvám, že vás nemohu zasvětit do všeho, co momentálně zkoumám.

Vraťte se, prosím, k roku 2012. Datum 21. prosince 2012 bylo sledováno s obrovskou nedočkavostí. Jak jste prožíval a reflektoval události okolo zimního slunovratu onoho roku?

Rok 2012 byl pro mě hektický, neboť každý si chtěl vyposlechnout, co na zánik světa říká Erich von Däniken. Pozoroval jsem to dění trochu s úsměvem a rád jsem všem vysvětloval, že k žádnému zániku lidstva nedojde. Snad jsem pár svých posluchačů uklidnil. Těšilo mě ovšem, že se najednou všichni začali zajímat o mayský kalendář, který je dosti složitý, a pochopit ho vyžaduje hodně pozornosti. Najednou mi tu pozornost diváci věnovali; a myslím, že tomu opravdu začali rozumět. Mayové byli skutečně fascinující kultura, kterou se vyplatí studovat, protože odtud by mohlo přijít ještě mnoho odpovědí na naše otázky.

Slovenské a české čtenáře, diváky a fanoušky pozvete při svém letošním jarním turné na výpravu do (starověkého) Egypta. Čím a jak se podle vás liší Egypt současnosti a minulosti?

Jako odpověď na tuto otázku by bylo možné napsat knihu, nebo lépe několik knih. Starověký Egypt se přirozeně od toho dnešního liší stejně, jako se liší dnešní Evropa od Evropy před mnoha staletími. Myslím ovšem, že dnešní Egypťané - na rozdíl od Evropanů - jsou ve srovnání se svými předky méně tvořiví, méně usilovní a v podstatě žijí z toho, co jim zanechaly dřívější generace. Jakmile v Egyptě narazíte na něco, co vám vyrazí či vezme dech, tak je to zaručeně staré mnoho staletí, ba tisíciletí.

Kdybych si mohl vybrat, rozhodně bych raději žil ve starověkém Egyptě (nikoliv však jako otrok) než v tom dnešním. Měl samozřejmě i své stinné stránky, ale byl daleko inspirativnější. Určitě jste se setkali se jménem Imhotep (pozn. aut.: Imhotep - "Ten, jenž přichází v míru" nebo "Vítaný", egyptský vezír, kněz, mudrc, věštec, lékař či léčitel, architekt a stavitel, též básník, žijící za vlády faraona Džosera, v pozdější době byl zbožštěn). Úžasná osobnost. A byli i další. Novodobý Egypt již nikoho podobného "nevyprodukoval". A mám-li pravdu, že Egypťany navštívila mimozemská civilizace - a já jsem o tom stoprocentně přesvědčen -, pak starověkým Egypťanům můžeme jen závidět. Takže se nabízí otázka: "Byli staří Egypťané skutečně o tolik inovativnější než ti dnešní, nebo to bylo tím, že jim někdo předal své vědění; a oni toho poté ještě dlouhou dobu využívali?"

Do kterých oblastí světa se podle vás v současnosti přesunula mysteria dávných civilizací?

Víte, mnoho lidí si plete moji sféru zájmů s duchovními vědami. Určitě se občas překrývají, ale já studuji posvátné kulty, duchovní linie a podobně ze zcela jiného úhlu. To nemá s ezoterikou nic společného. Mě hodně kultů zajímá nikoliv z nějakého duchovního hlediska, ale právě proto, že velmi vypovídají o jejich minulosti; a my se můžeme díky jejich rituálům dovědět velmi moc z jejich dávnověkých dějin. Navštívil jsem mnoho kmenů, které v náboženských rituálech oslavují svého boha, přičemž jej znázorňují v obleku nápadně podobném skafandru, a přitom provádějí vítací obřady, aby svého boha znovu přilákali k sobě na Zemi. Například indiánský kmen Kačinů. Skafandr je sice zhotoven z kukuřičné slámy, ale jeho tvar vás nenechá na pochybách.

Mysterium dávných civilizací, které mě zajímá, je "jediné". Setkali se jejich předci s mimozemšťany, jak je tito mimozemšťané ovlivnili, co je naučili a jakým způsobem si tyto informace předávají z pokolení na pokolení? Z tohoto hlediska jsou pro mě nejzajímavější národy, které žijí pokud možno co nejizolovaněji, neboť u nich jsou tyto informace ještě naprosto nezkreslené. Takže toto mysterium se nikam nepřesouvá, spíše pomalu mizí; a my bychom se o ně měli zajímat, dokud je čas.

Do České republiky se vracíte velice rád. Navážeme-li na předchozí otázku, pak bych se chtěl zeptat, jak vnímáte v tomto kontextu českou historii a osobnosti, které se zapsaly do dějin. Které z nich vás zaujaly? Spolupracujete s někým z České republiky?

Do České republiky se vracím opravdu velice rád; i když je můj termínový kalendář přeplněný, nikdy neodmítnu pozvání agentury Aldea, abych zde uspořádal malé turné. Bohužel, v českých dějinách nejsem moc zběhlý. Vím, že vám u nás v Kostnici upálili mistra Jana Husa, ale i to jsem se dozvěděl až při svých návštěvách v Praze. Z osobností znám ještě Karla IV., poněvadž byl současně i římským císařem. A jelikož v rámci výzkumů musíme často provádět různé chemické rozbory, znám jméno vašeho vynikajícího vědce Heyrovského, a také vím, že kontaktní čočky jsou českým vynálezem. Možná bych si ještě na něco vzpomněl, ale vím, že toho není mnoho.

Není to ovšem nezájmem o vaši zemi, ale spíše tím, že mě moje práce odváděla na úplně jiná místa. V době, o niž se zajímám, nebyla v srdci Evropy - což platí i o Švýcarsku - žádná vyspělá civilizace, která by nám zanechala nějaké převratné stopy týkající se mého oboru. Nemám u vás ani žádné spolupracovníky, i když vím, že máte vynikající archeology. V době, kdy jsem budoval svůj tým, byla jakákoliv spolupráce s tehdejším Československem vyloučená; dokonce jsem zde prý byl dlouhou dobu na indexu zakázaných knih. Ani později se k nám nikdo z České republiky nepřidal.

Mám u vás však jednoho skvělého přítele - cestovatele a spisovatele Dr. Miloslava Stingla, s nímž jsem se několikrát na svých cestách setkal. Rád si s ním povídám, neboť jeho oborem je etnografie, což je mému zkoumání opravdu blízké. Jsme si blízcí i věkem, takže rádi vzpomínáme na společné zážitky a rádi se spolu zasmějeme.

Ale zpět ze střední Evropy do severovýchodní Afriky, kde v poslední době úspěšně bádají i čeští archeologové. Co zásadního a převratného dle vás odhalila moderní věda v uplynulých dvou až čtyřech letech v lokalitě starověkého Egypta? A co naopak veřejnosti zatajila či zatajuje?

Momentálně stále ještě v Egyptě působí největší rozruch nález jezírka a sarkofágu pod Velkou pyramidou. Ale je to běh na dlouhou trať, a takový nález se nepodaří moc často. Kromě toho je v současné době v Egyptě velmi neklidná situace, a práce tam je složitá. Hůře se shánějí povolení; dokonce vím, že některé archeologické týmy musely svoji práci přerušit. Věřme, že se to brzy zlepší, protože Egypta by byla jak z hlediska vědy, tak z hlediska turistů veliká škoda.

Já tam jezdím i nadále, ale je to prostě těžké. Navíc si správa památek své informace dobře hlídá. Již dlouhá léta se zasazuji o to, aby byly pyramidy skutečně prozkoumány. Vždyť dnes máme k dispozici takovou techniku, že by to bylo velmi snadné, aniž bychom cokoliv poškodili. O vnitřku pyramid toho víme jenom zlomek; a já jsem hluboce přesvědčen, že se v neprozkoumaných prostorách nacházejí nějaké písemné dokumenty a předměty z dávnověku. Dokonce jsem přesvědčen, že z tohoto důvodu byly původní pyramidy postaveny, aby se v nich něco uchovalo pro příští generace. Ovšem v této snaze jsem hlasem volajícím na poušti. Není zájem. Ba co víc, je spíše zájem to nepřipustit.

Důvody si dovedu docela dobře představit. Egypt je velmi náboženská země a nález autentických dokumentů o době před mnoha tisíciletími by zřejmě našimi představami o náboženství, historii a životě vůbec dost zamával. Způsobilo by to zřejmě revoluci téměř ve všem, ale hlavně v myšlení lidí. A o to nemá zájem žádná církev, žádná vláda. Věřím, že jednou budeme tak moudří a odvážní, že se nebudeme bát pohlédnout do očí jakékoliv pravdě. Rád bych se toho dožil.

Zamezuje konkrétně vám někdo, abyste kdekoliv na světě mohl provádět svoje výzkumy? Kde na světě jde naopak o to, aby se tajemství vysvětlila?

Tato otázka je velmi blízká té předchozí. Pokud jde o otevřenost, je na tom americký kontinent mnohem lépe. Nejtěžší je to v arabském prostředí. Tam jsou mé názory velmi kacířské a hříšné. Například mé knihy byly přeloženy asi do dvaatřiceti jazyků, ale do arabštiny nikoliv. Je to velká škoda, poněvadž tam je přímo studnice záhad. Rovněž postupem času se přístup k mým výzkumům dosti změnil. Zpočátku bylo složité dostat se na ta správná místa. Též to byla otázka peněz, kterých jsem tehdy neměl nazbyt. Dnes mám po celém světě spoustu zdrojů, které mě upozorňují na zajímavé nálezy a objevy, tudíž si nemohu stěžovat. Dokonce i v Egyptě se mi zatím podařilo dostat se všude tam, kam jsem potřeboval.

Jde pouze o přístup. Mám rád jihoamerické indiány, kteří se svojí starou kulturou přímo pyšní, a rádi vám sdělí nebo ukážou všechno, co chcete vidět. Těžší už je to tehdy, pokud ke svým výzkumům potřebujete oficiální povolení, jako je tomu třeba v Nazce. V těchto zemích je to někdy zdlouhavý proces. Není to o tom, že by chtěly místní úřady bránit výzkumu, ale spíše chtějí zamezit, aby si tam kdokoliv kopal a vrtal jenom tak, což je pochopitelné. A zdlouhavé je tam všechno, neboť jejich rytmus života je trochu jiný. A jsme zpět u té trpělivosti, které se nám, Evropanům, tolik nedostává.

Zajímavá je poslední část vaší otázky: Kde jim jde o to, aby se tajemství vysvětlila? Na to je jednoduchá odpověď. Nikde. Člověk by očekával, že se například k rozvalinám v Puma Punku, moji čtenáři jistě vědí, o čem mluvím (pozn. aut.: monumentální komplex nacházející se v Bolívii), seběhnou vědci z celého světa z nejrůznějších oborů a budou se snažit tomu přijít na kloub. A nic, jen se pokrčí rameny. I když musím uznat, že se to za poslední roky velmi zlepšilo. Již i spousta těch takzvaných "oficiálních" vědců připouští, že záhada to je. Aspoň něco.

Je známo, že v minulosti si na váš účet mnohá média vymýšlela. Buď šlo o cenzuru, nebo nechtěná, ale také častokrát záměrná zkreslení. Děje se to i nyní, že jsou vaše teorie agresivně napadány?

Samozřejmě si do mě tu a tam i dnes někdo rád "šťouchne". Už to však zdaleka není tak zlé jako v mých začátcích. Dříve mě to dost mrzelo. Ani ne proto, že mě dehonestovali, jako spíše proto, že jsem chtěl vědeckou obec vyburcovat, aby se těmi záhadami, které jsem objevil, začala zabývat; a to se mi dlouhou dobu nedařilo. Naštěstí se to velmi zlepšilo a té agrese notně ubylo. Dnes se již vědci se mnou nescházejí tajně, aby si nepošramotili pověst. Vypovídá to o tom, že jsme čím dál otevřenější i neotřelým myšlenkám, což je dobře. Jestli jsem pár lidí přinutil o této otázce přemýšlet a diskutovat, tak mám pocit dobře odvedené práce.

Ani situace v současných českých médiích není nikterak jednoduchá. Jsou pod vlivem majitelů, politických a ekonomických hráčů. Jak je tomu dle vašeho soudu ve Švýcarsku, v Evropě, ve světě?

Já si velmi vážím objektivních novinářů, zvláště těch investigativních. Vlastně je jejich práce v něčem podobná té mojí. Pravda je, že nyní jsou média dosti ovlivňována shora. Já jsem velmi alergický na výraz "politicky korektní". Jinými slovy, máte pravdu, ale neříkejte ji, protože to není politicky korektní. Jak může být pravda jakkoliv nekorektní? S tímto termínem má ovšem daleko větší problém Evropská unie než třeba Švýcarsko. U nás se snažíme problémy řešit, a ne je odsouvat jako politicky nekorektní. Věřím, že je ještě pořád dost novinářů, kteří se ovlivňovat nenechají. Takovým vždycky budu držet palce a od takových rád snesu i nějaké to rýpnutí. Vždyť to mě vlastně pohání a nutí mě dokazovat jim stále znovu, že záhady opravdu existují, a že moje vysvětlení jejich původu dává větší smysl než jakékoliv jiné.

Komu se pak dá věřit? Jak vy sám důvěřujete oficiálním zprávám? Co doporučujete v tomto směru běžným čtenářům?

Víte, já čtu noviny denně, ale názor si vždy udělám sám. Totéž mohu doporučit všem. Že tu a tam některé novinářské agentury zkreslí nějakou zprávu, aby dosáhly co nejvyššího nákladu, to se děje a dělo vždycky. Je to ale i pro ně velké riziko, neboť když vyjde pravda najevo, je z toho vždycky obrovský skandál - a pověst takových novin je na dlouhou dobu pošramocená. Vzpomínám si na jeden případ, kdy někdy v 80. letech minulého století jeden z nejoblíbenějších německých časopisů začal s velkou pompou vydávat na pokračování úryvky z Hitlerových deníků, které měl údajně k dispozici. Náklad jim raketově stoupl, mnoho lidí to zajímalo. Brzy se však ukázalo, že deníky byly podvrh, a tento časopis, který byl do té doby znám svojí objektivitou, naprosto ztratil důvěryhodnost. To už je ale příliš drastický případ.

Při čtení novin je třeba vždy mít na paměti, čí zájmy tyto noviny hájí. Jsou noviny konzervativní, náboženské, levicové, pravicové…, kterým můžete věřit, že vás správně informují o tom, kde vybuchla nějaká sopka, kdo dostal Nobelovu cenu, a podobně, ale komentáře si musíte vždycky očistit od toho, kam ty či ony noviny tíhnou. Je dobré se spoléhat jen na vlastní rozum.

Ve vědě a výzkumu je to podobné. Proséváte zrnka indicií, hledáte pravdu, odkrýváte lži. Víří se to i kolem vašich oblíbených pyramid. Proč dle vás takzvaná oficiální (úřední) místa leccos z objevů úmyslně zatajují?

Utvrzuje mě to v přesvědčení, že Cheopsova pyramida obsahuje věci, které prostě na veřejnost nesmějí. Je přece daleko pohodlnější udržovat všechno v běhu tak, jak to je. Církve a vlády si hlídají své ovečky… A pak, co kdyby se třeba objevilo něco, co by zcela zvrátilo dosavadní představy Boha, jak je hlásá církev, něco, co by zvrátilo dějiny, jež hlásají historici, filosofii, již učí filosofové, a podobně? Nevím, jak by se s tím vyrovnala mnohem rigidnější arabská část světa; ovšem myslím si, že velká část lidstva by pravdu unesla. Ba naopak by jí třeba velmi prospěla. Kdybychom se dozvěděli, že nejsme ve vesmíru sami, třeba by nás to naučilo větší pokoře, větší otevřenosti novým myšlenkám, větší zvídavosti, velkorysosti vůči těm, kteří mají jiný názor. Vůbec se nedomnívám, že by to lidstvo odvedlo od Boha. Já sám jsem věřící, ale s tím, jestli jsme ve vesmíru sami, nebo nikoliv, nemá Bůh vůbec co do činění. Jen na Bibli a další náboženské spisy bychom se asi začali dívat jinýma očima. Já to dělám již dlouhá léta; a na mé víře v Boha se to nijak nepodepsalo.

Ačkoliv máte výhrady a pochybnosti, když (katolická, nebo jiná) církev vykládá Bibli, ba dokonce nabízíte jiné než dogmaticko-teologické interpretace, věřit v Boha jste nepřestal. Kým je pro vás Bůh s velkým B?

Ano, v Boha jsem nikdy věřit nepřestal; a nemyslím si, že víra v Boha má s mými teoriemi cokoliv společného. Proč by měl člověk přestat věřit v Boha pouze proto, že je přesvědčený, že existují mimozemské civilizace? To, že si naši návštěvníci spletli návštěvu z hvězd s bohy, je při jejich znalostech logické, ale s Bohem to nemá nic společného. Já věřím v Boha jako ve velkolepou Inteligenci, tvořivého Ducha, jenž zdaleka přesahuje naše chápání. Kdybych měl to štěstí a mohl se setkat s vyspělejší civilizací, jedna z mých prvních otázek by se týkala jejich představy Boha.

Ve dnech 13.-17. května 2014 se zájemci mají možnost osobně setkat s Erichem von Dänikenem při jeho přednáškovém turné po Slovensku a České republice. Více na www.daniken.cz.