Není práce jako práce
První máj jest lásky čas, a my si připomínáme stávku chicagských dělníků v roce 1890 celosvětovým Svátkem práce a dnem volna. O práci proto bude tento dnešní fejeton. (Psáno na prvního máje.)
Třicátá léta, Sovětský svaz, soudruzi se škrábou na hlavě. Právě dostali úkol vybudovat 227 kilometrů dlouhý Bělomorský kanál. První pětiletka v SSSR (1928-1932) už byla v plném proudu, a tak měla stavba zahrnující 19 jezů, 15 přehrad, 51 hrází a 12 průplavových kanálů vzniknout za dva roky.
Prvního července 1932 byl dokončen nákres stavby, na jaře 1933 po kanálu pluly první parníky. Pracovalo tu skoro 200 000 vězňů, technika dodána nebyla. Jen krumpáč, lopata a kolečka. SSSR sice byl kraj netušených možností, ale bez tufty by se slavnostního otevření kanálu nikdo nedočkal. Normy nešlo zvládat. Brigadýři a vedoucí směn si rvali vlasy: Nestíháme! Potřebovali pro Moskvu pozitivní výkazy práce, jinak by totiž mohli brzy skončit mezi svými svěřenci, kteří jim umírali jako mouchy. Moc se jim mezi ně nechtělo. "Když to nejde v reálu, musí to jít aspoň na papíře," pomysleli si a rozhodli, že se kanál vyhloubí podstatně mělčí, což v podstatě nikdo nezjistí, nikomu to neuškodí, a výkazy budou v pořádku. Stalo se a tufta v masovém měřítku byla na světě. TUFTA - Těchnika Učota Fiktivnovo TrudA (Technika vykazování fiktivní práce) se pak stala základem nejen pro celý systém pracovních táborů (GULAG), ale i pro celý socialismus. Vznikaly o ní lágernické písně (Na třech sloupech lágr stojí / na tuftě, zlodějině, klení…), i oslavné verše (Tufta s čestnou zlodějinou / i ústřední výbor trumfnou!)
A jestlipak ta naše tufta zmizela se socialismem, co myslíte?
"V šest ráno kráčím po tiché Moskvě do práce," napsal před měsícem moskevský známý, "na ulici vidím osobu, která na každý sloup lepí barevnou reklamu na nějakou půjčku. Dvě stě metrů za ním kráčí jeho nadřízený a na telefon fotí každý nalepený plakát s okolím - eviduje práci svého podřízeného. Tři sta metrů za nimi kráčí třetí účastník tohoto procesí, klidný a vyrovnaný metař s asiatskými rysy obličeje, v oranžové metařské vestě. Ten z každého sloupu plakát strhne, strčí do velkého pytle a dál zametá asfalt. Všichni tři účastníci se navzájem vidí, ale nevšímají si jeden druhého a nerušeně se věnují každý vlastní práci."
Není toto krystalická tufta v kapitalistickém prostředí?
Nemálo zápasníků těžké váhy ve sportovní tuftě však sedí i na českých ministerstvech a radnicích. Vzpomeňme kauzu Opencard, založenou na vykazování dobře placené fiktivní práce. Zajímavý výkaz práce mají jistě i manažeři Českých drah či politici se stotisícovými odměnami za účast v různých komisích. Tufta je mocná a nezná hranic. Slovo tufta by měl obsahovat každý jazyk, vždyť ji pozorujeme ve všech státech a kulturách. Tufta by měla být stejně mezinárodní slovo jako "internet" nebo "coca cola". Každý si ji loká po doušcích a - buďme upřímní - tufta dělá náš život místy snesitelnějším.
Svátek práce budiž tedy i svátkem tufty!