Železo Pavla Tasovského "na provázku"
Kovář Pavel Tasovský (53), absolvent Mistrovské školy uměleckých řemesel, spojuje se sobě vlastní suverenitou řemeslnou zručnost a intuici osobitého umělce. Tvůrčími výsledky dospěl ke značně kladné pověsti doma i v cizině.
Letos je tomu dvacet pět let, kdy Pavel Tasovský založil v Náměšti nad Oslavou vlastní dílnu. Měl přes třicet autorských výstav (také v Belgii, Francii, Německu, Rakousku a na Slovensku), zúčastnil se osmi desítek přehlídek a kolektivních výstav doma i v cizině. Za díla vytvořená v letech 1984˗2007 na kovářských sympoziích Hefaiston na hradě Helfštýn získal dvanáct cen. Odbornou kritikou je řazen k předním soudobým českým tvůrcům ve svém oboru.
Novou autorskou výstavu vybraných děl Tasovského uměleckého kovářství připravilo pro své předsálí brněnské divadlo Husa na provázku pod výstižným názvem Železo.
Tasovského živobytím jsou především kované užité předměty. Při jejich výrobě původně rostl do proporcí fortelného řemeslníka a pak získal vlastnosti osobitého umělce. Trojrozměrný materiál, kovaná ocel, zůstal, ale na solitérní volný artefakt je třeba jít, v porovnání s užitkovým zbožím, jinou cestou a s jinou technologií. Analogie se sochařstvím je zřejmá, ale pracovní možnosti uměleckého kováře jsou omezené již od prvního kroku - materiálem. Kovářské procesy ve smyslu tvarování mají fundament v ploché oceli nebo v nepříliš hmotné tyčovině; hutnější díla mohou vzniknout jedině spojováním, skováním více plátů k hmotnostně únosné mezi. Tasovský se naučil těmto závislostem rozumět. Ze sochařství bez výhrad přijal pokoru k možnostem zaujmout výsledkem své práce třetí rozměr. Našel v sobě latentní kreslířské schopnosti. Protože ovládá rozličné pracovní postupy a způsoby, jimiž lze dospět k tomu či onomu tvaru, jeho rozvíjení a propojení s tvarem jiným, je s to naskicovat v prostorové iluzi i velmi smělé "sochy ze železa", jež opravdový kovářský praktik dokáže provést v materiálu. Dychtivost po sochařské kompaktnosti, jíž nelze dosáhnout kováním, Tasovského racionálně i pocitově vede k výjimečně vypjaté tvarové originalitě, ke kovaným sochám zdánlivě odhmotněným, jejichž proporce jakoby zaujímají spolu se svými vlastními rozměry i určité milieu, spolu s ním jsou pozorovány a vnímány. Je to zřetelná realita, s kovanou ocelí jistě nelze činit surrealistická, či imaginativní kouzla, přesto nejedno dílo Pavla Tasovského se právem dožaduje uznání svého magického založení.
Pavel Tasovský: Železo. Foyer divadla Husa na provázku (Zelný trh 9, Brno). Výstava je přístupná do 30. dubna.