Dělníci bulváru
Nový televizní dokument se věnuje bulváru v českém prostředí a podněcuje k úvahám o jeho smyslu. Co vše nám bulvár prozrazuje o naší společnosti?
Ve středu 16. dubna bude mít na druhém programu České televize premiéru dokumentární film Dělníci bulváru z cyklu Český žurnál. Režisér Vít Klusák se v něm pokusil zachytit každodenní fungování internetového bulvárního média. Hlavním protagonistou dokumentu je šéfredaktor Pavel Novotný. Ten se dle vlastních slov rozhodl nestylizovat, protože "právě stylizace je něco, co by mu mohlo ublížit a z čeho by Vít Klusák mohl těžit".
Bulvár má velkou moc, ale je brán příliš vážně
Pavel Novotný vystoupil 8. dubna i v pořadu Hydepark. [1] A zcela otevřeně odpovídal na dotazy Bohumila Klepetka a často útočné otázky diváků. V úvodu a mírně v defenzivě prohlásil, že nechápe, proč se lidé, kteří bulvár nečtou, o něj tolik zajímají. Dle jeho názoru je bulvár brán příliš vážně. Má velkou moc, ale jeho význam je přeceňován. Podobnými zdánlivými kontradikcemi je jinak výborný díl a uznáníhodné vystoupení Pavla Novotného protkáno celé. Spíše než o kontradikce se často jedná o současné vyslovení argumentů, které jsou v běžném provozu určené pro různá publika a kontexty.
Ať už bude dokument Víta Klusáka jakkoliv kvalitní, bylo by výborné, kdyby se o bulváru otevřela širší veřejná diskuze. Česká mediální scéna, jejíž je bulvár nedílnou a stále vlivnější součástí, to potřebuje jako sůl. Pavel Novotný možná nepochopil, že v debatě o bulváru jde jen málokdy o samotný bulvár. Základem sporů o jeho roli a význam bývá zřídka jeho obsah a podoba, ale hlavně hlubší principy prostupující námi jako jedinci, tak i celou společností. Tyto principy ovlivňují úplně jiné sféry než jen ty související s "pokleslou" žurnalistikou.
Smysl bulváru
Česká bulvární média rozhodně nelze chválit ani oceňovat, jsou však (včetně diskuze o nich) zajímavou sondou do české společnosti. Když Pavel Novotný v pořadu hájí smysl bulváru jako by volně citoval text, v němž Karel Hvížďala představuje pět aspektů, kterými standardní bulvární média přispívají společnosti: "Za prvé seznamují lidi, kteří většinou moc nečtou, s nejdůležitějšími politickými problémy v přiměřeně zjednodušené formě. Za druhé přinášejí bezplatný právní a sociální servis pro nemajetné vrstvy společnosti, které nemají na právníky. Za třetí stimulují kult úspěšnosti. Za čtvrté kanalizují neukojenou potřebu po krvi a sexu u některých skupin obyvatelstva. Za páté mívají nejlépe redakčně zpracované sportovní rubriky, které někdy tvoří až polovinu rozsahu novin." [2]. Velkým problémem celé Novotného konstrukce obhajoby je, že Karel Hvížďala s těmito funkcemi pracoval i proto, aby na nich ukázal, že je česká bulvární média neplní. A to hlavně první dvě.
Pavel Novotný tvrdí, že bulvár je hlavně zábava. Že nikdy nelže. Nafukuje, překrucuje, ale nelže. Zároveň však přiznává, že neříká stoprocentní pravdu. V závěru pořadu na jeden poměrně agresivní dotaz diváka Pavel Novotný odpovídá, že jako člověk ve svém životě uspěl, protože je odlišný. Považuje se za úspěšného, protože vydělává dost peněz, platí daně, má rodinu, pracuje ve vedoucí pozici. Já se obávám, že tento moment ilustruje základní Novotného chybu ve vnímání sebe a svého okolí, z kterého plynou i další nedorozumění. Myslím, si, že Pavel Novotný je naopak úplně normální. A právě proto, že je tak normální, je i úspěšný v bulvární branži.
Dopad slov
Pavel Novotný nazývá internetové komentátory lůzou. Pravděpodobně proto, že nepřemýšlí nad tím, že vyjádření myšlenky psanou formou, byť jakkoliv anonymní a spontánní, se sebou nese pořád určitý význam a stopu. Pavel Novotný, který "dělá jen zábavu na pět minut" přitom přemýšlí úplně stejně.
Jednu z nejpropracovanějších analýz bulváru a bulvarizace provedl ve své novele Ztracená čest Kateřiny Blumové z roku 1974 Heinrich Böll. V něm Kateřina Blumová, několikatýdenní cíl nejčtenějších bulvárních novin, nakonec jednoho z novinářů několika ranami zastřelí. Böll v tomto textu ukazuje, kam vede jakási necitelnost k jazyku a nechápavost, že konfrontace může vzniknout z ničeho. Tím ničím jsou slova.
"Délka výslechu se dala vysvětlit tím, že Kateřina Blumová kontrolovala každou formulaci s úžasnou pedantérií a každou větu začleněnou do protokolu si dávala předčítat. Např. dotěrnosti zmíněné v posledním odstavci byly nejprve zaprotokolovány jako něžnosti, respektive v tom znění, že "páni začali být něžní"; Kateřina Blumová se proti tomu vzepřela a energicky se bránila. Mezi ní a státními zástupci i mezi ní a Beizmennem docházelo co do definic k opravdovým kontroverzím, neboť Kateřina tvrdila, že něžnost je oboustranné, kdežto dotěrnost jednostranné jednání, a o dotěrnost že právě vždycky šlo. Když se pánům zdálo, že to všecko přece není tak důležité a že je její vinou, trvá-li výslech déle, než je obvyklé, řekla, že nepodepíše žádný protokol, ve kterém by místo dotěrnosti stálo něžnosti. Ten rozdíl, že má pro ni rozhodující význam a také s ním souvisí jeden z důvodů, proč odešla od svého muže; on totiž nikdy vůči ní nebyl něžný, nýbrž vždycky dotěrný."[3]
V tomto případě je Kateřina vystavena nikoliv novinářům, ale policejním vyšetřovatelům.
Böll tak geniálně ilustruje, jak bulvarizace prosakuje celým svým okolím.
[1] http://www.ceskatelevize.cz/ct24/exkluzivne-na-ct24/269088-novotny-bulvar-je-posledni-svobodne-medium-ale-neberte-ho-vazne/
[2] http://neviditelnypes.lidovky.cz/tiskni.aspx?r=p_spolecnost&c=A071031_205744_p_spolecnost_wag
[3] Heinrich Böll: Ztracená čest Kateřiny Blumové. Odeon, Praha 1987, s. 25-26.