Zdeněk Štajnc v třebíčské Galerii Ladislava Nováka
Na Vysočině, v Třebíči, působil většinu života básník a výtvarník Ladislav Novák (1925−1999): rodák z Turnova, přední český představitel surrealismu. Jeho jméno nese úhledná komorní galerie v historickém domě v bývalém židovském ghettu, jemuž Novák věnoval v roce 1970 básnickou skladbu Zámostí.
Tam, kde je nyní Galerie Ladislava Nováka, zřídilo Městské kulturní středisko v polovině minulého desetiletí Novákovu stálou expozici. Dva největší soukromí vlastníci Novákových děl půjčovali střídavě kolekci umožňující širší vhled do autorovy tvorby. Trvání expozice, doplněné některými kusy Novákova nábytku, knihami a katalogy, však nebylo stálé. Malá propagace a specifičnost Novákovy nekonformní tvorby, přitahující jen zasvěcené, se odrazily v mizivé návštěvnosti. S připočítáním vlhkosti interiéru, dlouhodobě škodlivé pro vystavené exponáty, měl zřizovatel v roce 2011 za potřebné, tak to interpretoval, expozici uzavřít. Výtvarný teoretik Jiří Valoch, znalec Novákova díla, to přijal v kritickém článku v časopise Ateliér se značnou nevolí. O rok později, v prosinci 2012, otevřelo Městské kulturní středisko v malé místnosti téhož historického domu novou Novákovu expozici. Oproti původní o hodně zmenšenou, bez dříve představených výtvarných originálů.
V bývalých prostorách stálé expozice vznikla Galerie Ladislava Nováka pro proměnné výstavy. Když zde právě visí artefakty, které mají třeba jen vzdálenou příbuznost s tvorbou Novákovou, lze hovořit i o kontinuitě. Aktuální výstava je v tom smyslu výraznější, než by mohla být řada jiných. Představuje práce na papíře od Zdeňka Štajnce (65), člena výtvarné Skupiny 4, jejíž vznik v polovině 60. let minulého století Novák inicioval a měl po celá desetiletí na její členy úhrnný vliv.
Výstava nesoucí název Časem vybízí k připomínce, že k základním rysům výtvarného umění patří jeho nepřetržité plynutí. Mnoho sice nenávratně odňal neúprosný čas, ale na světlo světa byla přiváděna, a stále jsou, nová díla. V dobách válečných sice platívalo Cicerovo "Mezi zbraněmi Múzy mlčí", ale mlčení neznamenalo zánik. Vždyť Leonardo da Vinci dělal anatomické kresby v zázemí bitevního pole.
Umělci "předou nekonečnou nit". V každém nalezení nové možnosti uměleckého projevu je něco z metod ověřených předchůdci. Přítomná výstava ukazuje návaznost v jednom širokém druhu umění. V tom, který stojí mimo tradiční malířství, přesto mu svérázně esteticky a obsahově konkuruje. V prvé řadě jde o koláž, slepování prvků z papíru nebo z jiných materiálů, dále o alchymáž, chemické rozmytí barev tiskem zhotovené reprodukce. Štajnc je ve své generaci také jedním z představitelů tzv. lettrismu − graficko-malířského umění vycházejícího z okouzlení písmem. Sdružováním těchto a jim příbuzných postupů vznikají nová výtvarná díla, nezřídka s filosofickým přesahem. Ve Štajncově projevu se často objevují fragmenty starých map a notové partitury, na nichž jsou autorské lineární nebo textové záznamy, mnohdy s uplatněním automatického psaní. Kompozici ve více případech akcentuje kružnice, opticky nejpříjemnější rovinný geometrický útvar.
Charakteristickým znakem nejen vystavených prací, ale celého Štajncova projevu, je malý formát. Polovina nepřekračuje výškově situovanou "á čtyřku". Estetickou vybroušeností a obsahovými vzkazy však nestojí ve stínu rozměrných děl jiné provenience. Stejně jako všechny klasické metody výtvarného umění i metody moderní časem zobecněly, staly se ve vývoji předmětem volného výběru. Štajnc žádnou z metod, jichž užívá, prvotně nenalezl, jsou staré desítky let až jedno století, dospěl však k jejich zcela originálnímu rozvinutí. Každým dílem ukazuje na chvějivou nestálost vnitřního času výtvarného umění celého 20. století, s překročením do přítomnosti a snad i s poukazem na dosud ne zcela odkryté možnosti příští doby.
Zdeněk Štajnc: Časem. Galerie Ladislava Nováka, Třebíč. Výstava je přístupná denně do 11. května (9.00−17.00 hod.).