Porozumět cizí bolesti
Souběh dramatických událostí v letošním roce je neobyčejný. Gaza, Ukrajina, Sýrie, Libye, Irák a další. Vše eskaluje do velmi nebezpečných poloh. Vyostřují se názory a postoje, které ale v důsledku nemohou situaci vyřešit. Je možný jiný přístup?
"Izrael v této válce zvítězí, o tom není pochyb. Skutečnou otázkou ale je, jak bude vypadat izraelská společnost, až konflikt skončí." Takto uzavřel svůj rozhovor s redaktorem deníku Bloomberg Businessweek izraelský spisovatel, autor povídek a komiksů, laureát státní ceny za literaturu Etgar Keret. Ten publikoval na konci července sloupek v novinách Yediot Aharonot a časopise New Yorker, v němž se vymezil vůči agresivitě, s jakou je v současném Izraeli odmítána sebenepatrná kritika postupu izraelské armády.
Ať armáda zvítězí!
Etgar Keret svůj komentář začíná odkazem na heslo: "Ať armáda zvítězí!" Tvrdí, že mnoho Izraelců, kteří tento slogan sdílí na Facebooku nebo na Twitteru, se domnívá, že vznikl až s nedávnou operací izraelských ozbrojených sil v Gaze, ale není to pravda. Heslo se objevilo před mnoha lety jako nálepka na auto. Jeho význam byl mnohem prázdnější a nadsazenější než dnes, bylo určeno Izraelcům v Izraeli, nevolalo po vítězství nad Hamásem, ani nepopichovalo mezinárodní společenství. Až relativně nedávno do sebe nasálo i další významy a v očích Kereta se stalo jakýmsi lakmusovým papírkem atmosféry uvnitř izraelské společnosti.
Keret zmiňuje dva jevy, které heslo v současnosti ztělesňuje. Prvním je předpoklad, že v Izraeli se nachází lidé, kteří nějakým způsobem brání armádě ve vítězství. Tímto domnělým sabotérem může být kdokoliv, třeba váš soused. Téměř automaticky jsou jimi ti, kteří se ptají po tom, jak operace skutečně probíhá nebo jak je zajištěna ochrana civilistů, prostě ti, kteří kladou otázky. Druhou ještě mnohem nebezpečnější myšlenkou, která je v hesle obsažena, je iluze, že armáda vůbec může zvítězit, že zasypáním tunelů a zničením odpališť raket může být problém Izraele s pásmem Gaza definitivně vyřešen.
Hranice možného
V posledních dvanácti letech provedl Izrael pět vojenských operací namířených proti Hamásu, z toho čtyři v Gaze. Všechny pod jedním heslem. "Ať armáda zvítězí!" Před Hamásem byla cílem izraelských ozbrojených sil Organizace pro osvobození Palestiny, po Hamásu jím bude zase jiné uskupení. Z toho vyplývá jen jediné, a sice že neexistuje jiné východisko než politické, a to vyžaduje velké kompromisy. Jenže tato představa se zdá být v roce 2014 vzdálenější než kdy jindy. Keret píše, že v tomto roce se hranice možného, tedy legitimní diskurz v izraelském veřejném prostoru, radikálně posunuly. Jakékoliv požadavky po zastavení operace jsou považovány za vlastizradu, a ti, kteří křičí "Smrt Arabům" nebo "Smrt levičákům", jsou oslavováni jako patrioti.
Už jen jako potvrzení těchto slov můžeme vnímat skutečnost, že Etgar Keret obdržel po zveřejnění citovaného sloupku nespočet urážlivých a výhružných e-mailů. A to i od svých fanoušků, kteří mu oznámili, že po přečtení jeho textu už knihy, které měli rádi, nenávidí. Obdobně, ne-li hůře, dopadl Gideon Levy, komentátor deníku HaʼAretz, kterému musela být po otištění jednoho z úvodníků přidělena osobní stráž.
Polarizace
Před dvěma týdny, 4. srpna 2014, přinesly Kulturní noviny překlad rozhovoru s jiným izraelským spisovatelem - Amosem Ozem. Ten v úvodu řekl, že bude ochoten v interview pokračovat, jen pokud dostane možnost položit posluchačům dvě otázky. Ty zněly: Co byste dělali, kdyby si váš soused přes ulici sednul na balkón, položil si na klín svého malého synka a začal střílet samopalem na vaši mateřskou školku? Co byste dělali, kdyby váš soused přes ulici vykopal tunel ze své mateřské školky do vaší mateřské školky v úmyslu vyhodit do povětří váš domov a unést vaši rodinu?
Z takto sugestivního startu rozhovoru je cítit podrážděnost, a přestože Amos Oz je dlouholetým a předním zastáncem dvoustátního řešení, jako by mu trochu docházela trpělivost. A je to pochopitelné. "Právě jsem se vrátil po třech operacích z nemocnice a pomalu se mezi jednotlivými protileteckými sirénami zotavuji doma. Když zazní protiletecká siréna, musíme jít do krytu, pár okamžiků tam setrvat a pak se do příštího poplachu snažit pokračovat ve svých životech," říká na konci rozhovoru.
To, co už je méně pochopitelné, je polarizace diskurzu tady u nás, v České republice. My máme tu možnost být trpěliví a pracovat na co nejhlubším pochopení situace. A pokud mě teď někdo pomyslně a na dálku okřikne, že zatímco volám po trpělivosti, v Gaze, případně Izraeli, umírají lidé, požádám ho, ať mi dokáže, že svým radikálním protiizraelským (protižidovským) nebo protipalestinským (protimuslimským, protiarabským) stanoviskem nějaké lidi zachránil.
Úsilí porozumět
Možná nebudu sám, kdo přizná, že z jednoho specifického pohledu je toto léto asi nejhorším v jeho životě. Je to pohled člověka, který nejenže čte zprávy, ale který se chce svou silou, byť nepatrnou, angažovat v dění okolo. Chce se orientovat, být schopný rozpoznat důležité od méně důležitého, a případně pomoci, třeba materiálně. Ne nutně zaujímat stanoviska. Věřím, že toto úsilí porozumět je maximem, co mohu udělat. Jinak řečeno, zásadní je nereprodukovat přesně ty vzorce myšlení, které v dotčených oblastech vedou ke konfliktům. Toto předsevzetí se však dodržuje čím dál hůře, protože z jakéhosi důvodu čím dál více lidí zaujímá jasná stanoviska. Ať už jde o Gazu, Ukrajinu, Irák, nebo třeba Středoafrickou republiku. Formulují své názory s lehkostí statusů na Facebooku. Jako ta část izraelské mládeže sdílející zvolání: "Ať armáda zvítězí!"
Dvanáctého srpna publikoval v izraelském anglicky psaném internetovém deníku Ynetnews svůj text Bassem Eid. Jeden z dlouholetých palestinských aktivistů v oblasti lidských práv. Text pojmenoval výmluvně: "Obyvatelé Gazy se musí zbavit Hamásu". V článku píše, že lidé jak v Palestině, tak v Izraeli cítí bolest, ale každá ze stran bolest té druhé popírá, čímž se celková bolest jen zvětšuje. Těžko najít silnější a moudřejší slova. V článku pak Bassem Eid nabízí jednu z variant řešení konfliktu, v které doufá i Amos Oz. Tedy, že sami obyvatelé Gazy, Palestinci, brzy odsoudí aktivity Hamásu jako nepřípustné. Že se tak stane, není vůbec jisté, ale to podstatné na tom je, že vnitřní situace se vždy nějak vyvíjí a objevují se nové možnosti politických řešení. To je něco, co je pod rozlišovací schopnost "jasných stanovisek", ať už se týkají Gazy, nebo Ukrajiny.
Odkazy:
Sloupek Etgara Kereta: http://www.newyorker.com/books/page-turner/israels-other-war
Rozhovor Etgara Kereta pro Bloomberg Businessweek: http://www.bloomberg.com/news/2014-08-06/gaza-war-s-critics-in-crosshairs-as-israelis-back-offensive.html
Rozhovor s Amosem Ozem: http://www.kulturni-noviny.cz/nezavisle-vydavatelske-a-medialni-druzstvo/archiv/online/2014/31-2014/situace-v-niz-izrael-nemuze-vyhrat
Článek Bassema Eida: http://www.ynetnews.com/articles/0,7340,L-4557777,00.html