Fejeton Vzdělávání

Další týden v české škole

Obrázek nebo fotografie#12340

Zatímco běžný český školák, navyklý na učení se faktům z předmětů, neoceňuje to kvantum vědomostí, jež musí vstřebávat, mé dcery, které se narodily ve Spojených státech a tamtéž začaly školní docházku, jsou nadšené, protože zažívají něco, co v USA nezažily; vstřebávání obecných vědomostí z různých vědních oborů. Moje starší dcera se za měsíc naučila celou azbuku a už se učí číst a memorovat slovíčka ruského jazyka. Zaujal ji výraz cipljonok (kuře), protože jí zněl libozvučně. V biologii ji fascinoval výraz kloaka a v zeměpise výraz Konžská pánev. Ten zprvu neuměla ani přečíst (v USA se děti neučí psací písmo), a později nechápala, že je to přídavné jméno od zeměpisného názvu Kongo (který ze zámořské školy notabene neznala) ani jak s ním souvisí slovo pánev (jež předtím znala jen jako nádobu na vaření či část těla). Také neznala výraz mícha (ani česky, ani anglicky). Dnes už to všechno zná a je tím nadšená, protože dětský mozek (který k tomu v zámoří není vůbec používán) je evidentně schopný jako houba nasávat empirické vědomosti.

Naučila se také používat pravítko i kružítko a číst česky Erbenovu Kytici. Díky citlivému přístupu kantorů se přestává bát mluvit česky a hlásí se, když zná odpověď. Neznámá slova opisuje nebo nahrazuje (termín mládě nahradí slovem miminko, které kantor akceptuje). To, že se stále ještě dobře neorientuje v českých idiomech, občas přinese nechtěně humornou situaci (minulý týden si na jídelníčku přečetla výraz moravský vrabec, a ač ji sestra, která už na obědě byla, ujistila, že „je to normální knedlo vepřo zelo“, jako ochránkyně zvířat jídlo zhnuseně odmítla…).

Mladší dcera se zas o přestávkách naučila vyjmenovaná slova vyvěšená na tabuli ve třídě, aby v diktátech nechybovala. Naučila se orientovat se na mapě a s radostí mi ukazuje, že zná všechny evropské poloostrovy a ostrovy, které mi hrdě vyjmenovala.

Obě holky jsou nadšené, že se v České republice vyučují výchovy (které se v USA staly předmětem škrtů ve školství, jelikož jsou „neakademické a nepotřebné“); fascinuje je, že v tělocviku se děti převlékají a nesportují v civilu a že součástí vzdělávání je i plavání nebo lyžování. A stále jsou nadšené z přestávek mezi hodinami, byť občas vnímají i nějaká negativa, která i já citlivě vnímám a vstřebávám.

Každopádně není pravdivá poučka, kterou minulý týden přinesla ze školy moje mladší dcera: „V češtině je život neživotný.“

Aspoň ne v přeneseném slova smyslu… 

 

 

---

Fejetonová verze byla vytvořena Tomášem Kolocem z myšlenek a úvah, publikovaných autorkou během několika posledních týdnů na její facebookové stránce, a je publikována s autorčiným svolením.