Alhamdulillah: Díky Bohu, žijeme
Pohled do života syrských uprchlíků v jordánském táboře Zaatari, který patří k největším uprchlickým táborům na světě.
Osm dní byli na cestě - Arife a Abdallah Elalu, oba staří 36 let, se svými čtyřmi dětmi. V zavazadlech všechny úspory, jídlo, dokumenty, trochu oblečení, co právě byli schopni pobrat. Jen pryč z válečné zóny. Za to zaplatili - na každém kontrolním stanovišti, každému vojenskému uskupení. Za prvních 40 kilometrů to bylo 15 000 syrských liber na osobu. Tato částka odpovídá pětadvacetinásobku průměrné měsíční mzdy. Ještě dvakrát byli takto zkasírováni. Na poslední zastávce na cestě k hranici nepřijelo nákladní auto, které je mělo odvézt. "Trčeli jsme uprostřed pouště. Skoro jsme ztratili Mohameda, kterému byly tehdy teprve dva a půl roku," líčí otec. "Alhamdullilah - díky Bohu, žijeme."
Od 24. března letošního roku žijí v Zaatari, uprchlickém táboře, deset kilometrů jižně od syrsko-jordánské hranice. Zde, v poušti severního Jordánska, byl počátkem roku 2012 s mezinárodní podporou vybudován tábor. Je druhý největší na světě. Žije zde 81 000 lidí, více než polovinu tvoří děti. Město ze stanů a tenkostěnných buněk, ne větších než 15 čtverečních metrů. U stěny leží pro každého člena rodiny matrace z pěnové gumy, potažená látkou, nezřídka jich je sedm nebo osm, v jednom rohu jsou naskládány deky: základní výbava uprchlíků. Jsou tu ambulance a nemocnice, školy a jedna mateřská školka. Uprchlíci dostávají potravinové lístky, s nimiž mohou nakupovat. "Ale nestačí to, chybí ovoce a zelenina," dozvídáme se.
Jsme na novinářské cestě s Luteránským světovým svazem (LWB). Uprostřed Zaatari vybudoval LWB "oázu míru": půltucet buněk překrytých plachtou proti slunci. Když jsme přišli, vykládalo si právě patnáct děvčátek historku o strašidle, které chce rozštěpit lidskou společnost… Děti a mladiství se učí, jak přistupovat ke konfliktům a agresím. Vedle probíhá kurs šití a výuka na počítači. Uprchlíci pečují o uprchlíky. Říkají nám, že jméno dal tomuto místu pod správou LWB Ahmed, devatenáctiletý Syřan: "Jsme tu v poušti. To, co potřebujeme, je oáza míru v poušti války."
V táboře (a také mimo něj) působí 35 pomocných organizací. V Jordánsku je oficiálně registrováno 620 000 syrských uprchlíků. Z toho 98 000 žije v táborech, ostatní jsou rozptýlení ve městech a vesnicích. Mnozí nepohrdli jakýmkoli útočištěm: chatrčí, stájí, sklepem, staveništěm. Také zde pomáhá LWB, rozděluje potravinové lístky, pomáhá upravovat příbytky na zimu. Tady chybí okno, tam dveře nebo plech na střeše. Musí být vyrovnáno nájemné a s místními dojednáno, aby je nezvyšovali. Slova "uprchlický problém" znám i z domova, ale teprve tady chápu, co ve skutečnosti znamenají. Jordánské obyvatelstvo se od začátku občanské války rozrostlo o deset procent. Kdyby k nám přišlo stejné procento uprchlíků, jako do jordánského hlavního města Ammanu, rozrostl by se Erfurt o 18 000 lidí, Drážďany o 45 000. Jordánsko je na hranici svých možností. Není možné tak rychle tolika lidem zajistit dodávky energie. Ubytovací prostory nestačí, nájemné stoupá, mzdy klesají. V přijímacích zařízeních existují třídy s 50 až 60 dětmi. Ne, Německo nemá uprchlický problém, svou důmyslnou byrokracií si jej především drží od těla. Syřané, kteří zde žijí a kteří svoje rodinné příslušníky chtějí dostat z válečné zóny, se musí za ně zaručit. V jedné z nejbohatších zemí světa je azyl otázka peněz.
Nad Zaatari zapadá slunce. V oáze míru je slyšet hluk dětí. Téměř večerní idylka. Ale náhle se v tomto pouštním regionu ochlazuje. Teplota klesá mezi prosincem a březnem na bod mrazu. Kdo nemá elektrická či plynová kamínka, bude mrznout. Během minulých zim přicházeli lidé do ambulancí s omrzlýma rukama i nohama. Organizace spojených národů pro pomoc uprchlíkům vyčísluje náklady na pomoc v zimním období v táboře i mimo něj na 58 milionů dolarů. Čas tlačí, peníze scházejí. Také Luteránský světový svaz chce přispět a vyhlašuje proto naléhavou dárcovskou kampaň.
Ještě pár dní a rodina Elalu se ve své buňce bude muset trochu zmáčknout. Očekává totiž páté dítě. Přinesla si je ze Sýrie. Tam by také jednou mělo vyrůstat, neboť "tady v táboře, není nic krásného," říká Abdallah Elalu. "Postrádáme naši zem, tam jsme byli šťastni." Za pár dní se dítě narodí, a to císařským řezem - tak to Arife řekli v táborové nemocnici. Ale během minulých tří dní, vypráví Arife, svou lékařku nepotkala. Ptáme se s obavou, zda je tu vše, co potřebuje novorozenec. Nato odpovídá Arife arabským příslovím: "Dítě si s sebou přináší vše, co k životu potřebuje." Doufejme, že i naši ochotu pomoci.
-----
Informace o dárcovském účtu LWB pro zájemce, kteří by chtěli pomoci:
Bankovní účet DNK/LWB
IBAN: DE21 5206 0410 0000 4195 40
BIC: GENO DE F1 EK1
heslo: Jordanien
Z němčiny přeložil Jiří Plocek. Publikováno se svolením autora.