Propagace umění
Jak se stane, že umělecké dílo získá náležitou pozornost a rezonanci ve společnosti? Stačí, že je dobré? Měl by umělce objevit pozorný teoretik? Měl by mít umělec svého manažera a starat se jen o tvorbu, nebo psát galeristům, účastnit se soutěží a vyplňovat granty? K nedávnému zahájení výstavy Bohuslava Reynka - Génius, na kterého jsme měli zapomenout - ve Valdštejnské jízdárně v Praze, kterou reflektuje i Petr Motýl v tomto čísle Kulturních novin, napsal Jiří Peňás do kulturní rubriky novin Lidových, že povahou propagace, či teatrálností uvedení výstavy se již nebylo možno více vzdálit od charakteru Reynkova díla a života v něm otištěného. Nicméně že výstava sama již byla atmosférou zcela jiná a jednoduše krásná. Lidé se, pravda, do galerií příliš nehrnou; platí i tady, že účel světí prostředky? Reynek se nad tím může, z posmrtného piedestalu slávy a uznání, pousmát, ale jakým způsobem se s propagací své tvorby vypořádávají autoři současní? Požádali jsme vybrané výtvarné umělce o odpověď na následující otázky:
1. Potřebuje umělec propagaci?
2. Jste či nejste sám/sama sobě manažerem/manažerkou?
Miroslav Štolfa (1930), malíř
1. Umělec k vlastní tvorbě propagaci nepotřebuje. Byli malíři, kteří žili v ústraní, o prezentaci svého díla se nestarali, a byli dobří. Doba se však změnila. Dnes se hodnotí více podpis na obraze než obraz sám. Ve středověku umělci svá díla nesignovali, rozhodovala pouze kvalita díla samotného. Možná že návrat k této praxi by současnému umění prospěl.
2. V malířství je obvyklým způsobem zveřejnění díla jeho vystavení, v tomto smyslu jsem sám sobě manažerem. Volím tento postup, i když jsem si vědom, že je to zbraň dvojsečná. Špatná odezva nebo negativní kritika může autora na dlouho poškodit. Mnozí však počítají i s touto eventualitou a skandál považují za nejlepší způsob propagace.
Matěj Smetana (1980), intermediální umělec
1. Pokud chápeme propagaci jako "uvádění něčeho ve známost", pak určitě ano, pokud nevystavujeme jen sami pro sebe nebo nepíšeme výhradně do šuplíku. Je jen otázka, jakou by měla mít propagace (nebo sebepropagace) míru a charakter. Propagací je i osobní pozvání přátel na vlastní výstavu. Osobně nechávám ostatní formy propagace na dané galerii či instituci, ale snažím se mít její výslednou podobu pod kontrolou.
2. Nepovažuji se za člověka s dobrými manažerskými schopnostmi, proto jsem vděčný, že tuto roli můžu částečně přenechat pár přátelům galeristům, částečně ji řeším sám na základě rad od lidí, jimž důvěřuji.
Dominik Lang (1980), vedoucí sochařského ateliéru na VŠUP v Praze
1. Umělec propagaci nepotřebuje, tu potřebují umělecká díla, bez nějaké křečovité snahy uspět. Umělecká díla se "propagují" zejména na výstavách, které se následně objevují v různých recenzích, výstavy navštěvují další kurátoři, galeristi, sběratelé a zejména řadové publikum, to je dostatečná propagace. Umělec má být sebevědomý profesionál, ale ne kariérista.
2. Nejsem manažer, pouze si sám organizuji technickou realizaci svých projektů a denně trávím hodně času na mailu. Výtvarní umělci nejsou herci ani zpěváci, aby jim někdo domlouval koncerty. Kalendář si dělám sám, od určité doby mě zastupují komerční galerie, které za mě vyřizují komunikaci s některými institucemi a sběrateli. Výrazně úspěšní umělci mají asistenty, to je ale všechno. Upřímně si myslím, že slovo manažering k umění moc nesedí. Umělec zejména tvoří svá díla, nikoliv jejich uplatnění!
Pavel Tichoň (1980), intermediální umělec
1. Mám pocit, že propagace byla vždy nezbytnou součástí umělce, pouze její formy byly a jsou pochopitelně rozličné. Současné formy propagace možná aspirují na umění samotné.
2. Aktuálně nemám sto výstav za rok po celé zeměkouli, leč jednu za tři roky, takže zatím manažera nesháním a vystačím si se svojí osobou. Znáte-li nějakého manažera, který by dokázal tuto frekvenci změnit, prosím, dejte mi vědět.
Timo, streetartista
1. Nepotřebuje.
2. Jsem sám sobě manažerem (manažerkou) a podle toho to taky vypadá.
Jan Pfeiffer (1984), intermediální umělec
1. Ano, myslím, že propagace v dobré míře je pro umělce důležitá. Osvědčené formy propagace zůstávají stejné: účast na diskuzích, veřejné prezentace, umělecké soutěže…
2. Hlavní část mé agendy leží na mně, některé části za mne vyřizuje galerie, která mne zastupuje - transport a podobně. Uvažuji o manažerovi na jeden den v týdnu.
Barbora Lungová (1977), malířka
1. Propagace je nezbytná, otázka je, jakou formou. Jsou třeba umělci, které všichni znají, ale stejně na ně kašlou. V tom případě stačí útěcha, že existuje alespoň úzký okruh příznivců - profesionálů (jiných umělců).
2. Občas jsem se pokoušela, aby mi manažerem byl můj partner, ale stejně mi za těch deset let zařídil výstavy tak v počtu prstů jedné ruky, a ty desítky dalších jsem si dojednala či vymyslela sama, nebo v mnohem řidších případech se mi ozvali odněkud sami (zafungovala propagace, haha).
Jakub Tomáš (1982), malíř
1. Bude to asi dost individuální. Pokud chce být umělec viditelný, je propagace jeho práce, výstav a podobně nasnadě. V případě, kdy umělec svou identitu spíše skrývá a nemá ambice vystavovat či prodávat své umění, není podle mého propagace nutná. Ovšem v případě street artu nebo intervencí do veřejného prostoru se může stát součástí propagace již samotné dílo a identita autora může zůstat nadále nejasná.
2. Ano, jsem si osobně sám sobě manažerem, a to proto, že mi nic jiného nezbývá.
Barbora Svátková (1976), malířka
1. Když budeš mít štěstí a potkáš Kahnweilera, nepotřebuješ propagaci.
2. Nejsem, nemám k tomu nadání. U mě se obchod a umění popírá.
Ján Šipöcz (1983), autor pracující s médiem fotografie
1. Umelec propagaci nepotrebuje k tomu, aby tvoril. Ak chce preraziť a byť populárny a známy, aby ludia chodili na jeho výstavy, propagaci potrebuje. Teda spíš výstava/ jeho tvorba potrebuje propagaci. Najlepšia reklama je dobrá výstava. Výstava je reklama na autora, jeho myšlienky.
2. Ano, som si sám manažerom. Sám si svoje práce vymyslím, aj realizujem. Granty si píšem sám, na súťaže posielam veci sám. Inak ma zastupuje galéria, ktorá ma prezetuje na veltrhoch, výstavách, pravidelne mi poskytuje výstavný termín v galérii na samostatnú výstavu.
František Filipi (1975), malíř
1. Pokud pojímáme umění jako sdělení, pak umělec potřebuje publikum (jakkoliv veliké, třeba jen jednoho člověka). Propagace může umělci pomoci nalézt diváka. Pomáhá zároveň umělci i divákovi.
2. V zajišťování odbytu děl a hledání diváka mi pomáhají nadšení přátelé. Jsem rád, že na to nejsem sám.
Jiří Juklíček (1950), výtvarník
1. Umělec plný tvůrčí a invenční hrdosti při vyslovení zprofanovaného slova propagace asi pocítí nával vnitřního i vnějšího neklidu. Pokud bude postupovat ve smyslu pranostiky, že "dobrá věc se prodává sama", může také následně setrvat v trvalém tvůrčím osamění. Může ovšem také propagační starosti předat erudovaným odborníkům, galeristům, obchodníkům s uměním, mecenášům, kteří mu nabídnou po degustaci jeho díla své prohnané zkušenosti.
Nejvhodnější formou propagace je sama osobnost umělce, která prolíná jeho tvorbou, veřejně ji doprovází a umocňuje. Výstřednost či cudnost, nebo jiné odlišnosti momentálně imponující lidské společnosti mohou v pravý čas a na pravém místě zapůsobit.
2. Žijeme ve století, kdy vyhneme-li se time managementu, číhají na nás priority a nakonec nás pohltí autogenní trénink. Je těžké být sám sobě manažerem, když jedincem cloumají vášně adolescenta či pošetilost senia. Nejsem a nikdy jsem nebyl sám sobě manažerem, protože si nerad nařizuji něco, co bych posléze nesplnil. Být sám sobě dobrým manažerem znamená mít se rád (například nahradit frekventované slůvko "musím" slovem "můžu"). Stanovit si dosažitelné cíle a umět se sám rozhodnout, než začnu rozhodovat. Součástí práce mého vnitřního managementu je pravidelná pochvala, nikdo jiný to lépe nesvede. :-) Boj s větrnými mlýny v sobě samém je romantický, ale nedá se s ním manažersky pracovat.