Počteníčko: Příběh o Bohu
Ukázka z knihy Dušana Duška Věta holá o lásce, recenzované v tomto čísle Kulturních novin.
Tak poslouchej, co se mi stalo.
Moje dítě nechtělo jíst. Tak jsem mu to dal příkazem a šel jsem na balkon kouřit. Prcek volal, že mám zavřít dveře, protože mu je zima. Nové balkonové dveře se však stále otvírají, proto jsem mu řekl, ať je zavře sám zevnitř. Můj poslušný Jonášek zavřel – a jakmile zjistil, že se k němu nedostanu, odložil lžíci, zapnul si televizi a mě venku si nevšímal. Klepal jsem, ale on se jen usmíval, pěkně jsem ho prosil, načež začal vyjednávat.
Řekl, že otevře, když mu slíbím, že nemusí jíst. Ještěže neřekl, abych si klekl. Takto ponížit jsem se však nechtěl. Začal jsem bouchat a nadávat, ať okamžitě otevře. Vesele se smál dál, velká sranda, ale mě už v tričku s krátkým rukávem humor přešel. Pořádně jsem praštil do dveří a řekl mu, že ho roztrhnu jako hada.
Můj chlapeček se lekl. Pak řekl, že by mi i otevřel, ale bojí se, že dostane na zadek.
Trvalo to dobrých dvacet minut; lidé z domu naproti na mě hleděli jako na blázna. Nakonec jsem mobilem zavolal na pevnou linku a změněným hlasem jsem chtěl k telefonu sám sebe. Jonáš řekl, že táta nemůže jít k telefonu, protože je na balkoně. Na to jsem odpověděl, že vím, že tam svého otce zamkl.
Jonáš se zeptal – odkud to vím?
Řekl jsem, že jsem Bůh a vím všechno, i to, že nechce jíst.
Na druhém konci telefonu bylo chvíli ticho, pak se mě zeptal, jestli jako Bůh nemůžu zařídit, aby nedostal výprask.
To se mi nelíbilo, ale na druhé straně, Bůh je milosrdný, a tak jsem mu to slíbil. Jonáš mi potom beze slova otevřel dveře a začal jíst. Ani já jsem nic neřekl, jen jsem si k němu sedl a zeptal se ho, jak mu chutná?
„Dobře, tati,“ řekl a po chvíli dodal: „Volal mi Bůh.“
„A co říkal?“
„Že nemáš tolik kouřit.“
Dušan Dušek: Věta holá o lásce. Ze slovenštiny přeložil Miroslav Zelinský. Větrné mlýny, Brno 2016.
Viz také recenzi této knihy z pera Jakuba Grombíře v tomto čísle Kulturních novin: Polibek je zkratka modlitby.