Čtrnáctideník Kulturní noviny
38. číslo pondělí 19. 9. 2016
Ondřej Suchý: „Zatímco u mě převládá skepse, můj sourozenec hýří optimismem“
Rozhovor redaktora Kulturních novin s čerstvě jedenasedmdesátiletým dokumentaristou, spisovatelem, textařem, hudebníkem, autorem kreslených anekdot a bratrem svého bratra Jiřího.
Nejspíš tušíte, že dřív než jsme se vzájemně poznali na sociální síti, jsme se znali jednostranně; k mému dětství patřily vaše televizní Kavárničky dříve narozených a později jsem poslouchal váš rozhlasový pořad Padesátník. Ačkoli jste z televize an ... více »
Zákon o střetu zájmu: Boj o novinářskou duši
Poslanecká sněmovna odsouhlasila 14. září zákon o střetu zájmů, který by měl omezit kumulaci mediálního, ekonomického a politického vlivu. Členům vlády například zakazuje vlastnit média. I když ještě neprošel Senátem a prezidentovým schválením, šance na jeho zavedení je značná. Známý novinář (Respekt, HN, LN) komentuje na základě svých zkušeností jeho možný dopad na novinářskou profesi.
Dny v červnu 2013, kdy Andrej Babiš oznámil koupi vydavatelství Mafra, byly zvláštně hořké; nikdy za dvacet let v médiích jsem předtím neviděl, aby se tak rychle lámaly charaktery. *** Ten, koho jsem považoval za křiváka, pochopitelně zůstal křiváke ... více »
Prolomit začarovaný kruh českého školství (Dokončení)
Následující text je částí úvodu k připravované knize Pedagogika v době proměny slohu myšlení a jednání: Filozofická analýza. Začíná být zjevné, že se nacházíme v kritické fázi vývoje, kdy vzniká v atmosféře tápání a eroze dřívějších stereotypů silná potřeba změny celkového paradigmatu v oblasti školství a vzdělávání.
Odvaha učinit školství hlavním celospolečenským cílem se nemůže projevit, protože nám chybí celonárodní debata. Debata chybí, protože se nezformovala společenská vůle, jež by se nenechala zmást levnými mediálními zkratkami a nátlakem zájmových lobby ... více »
Myšlenky z ústraní: O skrytém životě brněnské kultury a opravdové škole
Jako ranní epištoly posílá svým přátelům známý brněnský básník, publicista a nakladatel rozličné osobně laděné úvahy na časová i nadčasová témata. S jeho svolením některé z nich zprostředkováváme i našim čtenářům, neboť obsah i forma těchto úvah překračují původně zamýšlené určení.
Počíná se Poledník (Pro domo sua), středa 7. září 2016, 02:01 Kdysi před lety se mnou chtěli mluvit dva moji přátelé, jeden byl tehdy vedoucím městského odboru pro zahraniční záležitosti, druhý vedoucím odboru kulturního, překvapili mě svou nabídkou ... více »
Laudatio na muzikanta od Pánaboha
Pár slov o vynikajícím muzikantovi a ryzím člověku u jedné slavnostní příležitosti.
Dostal jsem zprávu, že jednu z cen slovenského Hudobného fondu za rok 2016 dostal houslista Stanislav Palúch. S pocitem ohromné radosti se vynořilo i pár vzpomínek. Přivedl jej kdysi do naší kapely Teagrass kytarista Miško. Nového houslistu Stanka ... více »
Kde je moje (naše) jádro?
Snaha o pár slov na okraj románové prvotiny Heleny Drašnarové Kde je moje máma?
Když napíšu, že Helena Drašnarová psala svoji knihu téměř třicet let, nebude to úplná pravda. Helena Drašnarová si téměř třicet let den co den dělala zápisky. Řekl bych, že tato pravidelnost je jedna z vlastností, které podědila po svém otci Jarosla ... více »
Počteníčko: Zuzana na večeři (aneb Fsácný fták)
Ukázka z výše recenzované knihy Kde je moje máma? Heleny Drašnarové vypráví o jednom večírku českých umělců, kteří se po své emigraci v dobách normalizace sešli v levném podnájmu na předměstí Los Angeles: autorky, jejího manžela spisovatele Jiřího Drašnara, ze slušnosti přejmenované herečky Zuzany, a především nedávno zemřelého režiséra Jana Němce (1936–2016), okruhem svých emigračních přátel zvaného Fsácný fták…
Telefonovala Zuzana zvaná „Šíleno“. Když jsme se jí ptali, tak řekla, že ne. Že ona nebyla ta ženská, co unesla den předtím autobus v Beverly Hills, přestože k tomu neměla daleko. Oznámila nicméně, že by nás ráda viděla, protože potřebuje, aby na ni ... více »
Ivan Blatný
Brno na přelomu léta a podzimu: ideální čas pro báseň Ivana Blatného ze sbírky Melancholické procházky.
SEDĚL JSEM VE STARÉ KAVÁRNĚ NA KOLIŠTI, dosnil jsem dlouhý verš a zvolna jsem se zved. Přišel čas loučení, projít se naposled. Vítr se právě hnal po opuštěném hřišti. Přišel čas loučení a před Měnínskou branou se dívám naposled na krámky z p ... více »
Nervy jako špagáty
Co je pro divadlo to nejdůležitější.
„Koukej, na divadle musíš mít dobrý nervy. Když ne, tak se na to radši vykašli, budeš chudák. Taky nesmíš na jevišti upadnout, tak zvedej nohy a koukej před sebe. A když k někomu jdeš, tak jdi trochu obloukem, jinak to vypadá, že mu jdeš dát pár fac ... více »