KULTURNÍ NOVINY - nezávislé mediální družstvo (production)

Žiješ ve středovýchodní Itálii, v Marche, stejném regionu a méně než 100 kilometrů od míst, které byly před týdnem nejvíc postiženy ničivým zemětřesením, jež dosáhlo sedmi z deseti stupňů Richterovy škály a bylo vnímatelné po celé Itálii. Jak jsi je prožívala?

Bydlím 60 kilometrů od místa, postiženého prvním zemětřesením, které proběhlo letos v srpnu a které srovnalo se zemí obce Amatrice a Accumuli a ve stejné vzálenosti od místa, kde se stala poslední série tragédií. Jsem ráda, že mohu říct, že já a moje nejbližší okolí jsme zemětřesením sami o sobě nebyli postiženi: Bydlíme poblíž pobřeží a náš dům se zdá být na bezpečném místě. Kromě toho jsme obklopeni otevřenými prostory, kam můžeme jít, kdykoli cítíme, že se země třese. Ano, zemětřesení cítíme, a když je otřes obzvlášť silný (přes čtyři stupně), jdeme ven a čekáme, dokud není po všem. Zemětřesení se měří, a kupříkladu u nás od letošního dubna proběhlo 2387 otřesů půdy, z nichž dva srovnaly se zemí celé obce.

Váš region je podle zpráv v současné době nejpostiženějším v Itálii...

Itálie je seismická země a častá zemětřesení nejsou věcí jen mého regionu, ale celé střední Itálie, což zahrnuje i Umbrii a Lazio (region, kde leží Řím) a nesmíme zapomenout na region Abruzzo, kde v dubnu 2009 zaniklo téměř celé středověké město L´Aquila a zemětřesení stálo tři sta životů..

Média hlásila, že letošní zemětřesení na konci října nestálo žádné životy, ale bylo mnoho zraněných. Jak jsou na tom tvoji blízcí?

V říjnu opravdu nikdo nezahynul, během zemětřesení, které ve stejné oblasti proběhlo v srpnu, ale ano. Jsem ráda, že všichni mí přátelé, z nichž někteří byli evakuováni, jsou v bezpečí. Většina z nich se už přestěhovala do naší blízkosti, do pobřežní oblasti. I tady jsou ale každé dvě minuty malá zemětřesení. Dnes odpoledne bylo jedno dokonce patrné i v moři.

Obce Arquata a Usita byly zcela zničeny. Někteří jejich obyvatelé odešli, ale jiní již pracují na jejich obnovení. Mohla bys nám říct víc o aktuální situaci?

Kromě Arquaty a Usity byly zcela zničeny i obce Norcia a Castellucio a další obce přišly o svou statickou bezpečnost a byly evakuovány. Některé z nich nespadly během prvního srpnového zemětřesení, ale stalo se to během toho druhého minulou sobotu, kdy došlo k zemětřesení o 6,5 stupních Richterovy škály.

Velké množství postižených našlo azyl v hotelech na pobřeží Jaderského moře, ale ti, kteří nemohli nebo nechtěli, spí na pobřeží v autech, karavanech, ve stanech, v kostelích, tělocvičnách...

Mezi postiženými lidmi jsou ale i sedláci, chovatelé stád, kteří nedokázali opustit svůj "grunt" a svá zvířata. Vím taky o jednom obchodníkovi v La Valle, který se rozhodl otevřít novou společnost, obchodující s botami přímo v jednom z míst, která byla v srpnu srovnána se zemí, aby vznikem pracovních míst a příspěvkem částí zisku oblast pomohl obnovit.

Do naší země se nyní opakovaně vrací jiná přírodní katastrofa: povodeň. V roce 2002 jsem byl během povodně, která zaplavila velkou část Čech, členem záchranného týmu (které v daném kraji nezorganizovala státní správa, ale místní farnost...).

Lidé v postižených oblastech byli první dny po povodni jako vyměnění: byli nesmírně empatičtí, policie nedávala záchranářům pokuty, taxikáři je vozili zdarma, v dané oblasti se dokonce úplně přestaly používat peníze, protože nebylo co kupovat a předměty běžné potřeby si lidé poskytovali zdarma. Pak to ale během několika dnů pominulo. Zažila jsi během zemětřesení podobné úkazy?

Italové dokáží být velmi šlechetní a vždy se nabízejí k nějaké dobrovolné pomoci, která je potřeba. Dobrovolníci se většinou přidali k příslušníkům civilní obrany, aby založili tábory pro uprchlíky. Hasiči pracovali takřka bez ustání.

K tomu, aby zničená historická místa nezanikla, je třeba taky obrovských částek peněz, a těch lidem taky není líto, protože Italové si stále váží svého dědictví. Pro nový začátek pro zničená města tedy nyní směřují všechny druhy síly, které jsou potřeba.

Totéž bohužel nelze říct o naší státní správě, což je spor, odkud přichází silný konflikt. Lidé čekají, že pro ně stát něco udělá, státní úředníci lidi ujišťují, že pomohou, že nikoho neopustí, ale zkušenost je taková, že se nestane nic a zůstanou jen krásná slova.

To je bohužel zkušenost i nás, občanů České republiky.

Nemyslíš, že jeden z důvodů, proč k nám podobné zážitky přicházejí, je, že se obyčejní lidé mají v období krachující státní správy víc semknout a naučit spoléhat se víc sami na sebe?

Myslím, že jedním z důvodů, proč se tyto katastrofy dějí, je, že lidé pak jdou nad rámec svých osobních konfliktů. Pozoruji, že tento druh katastrof vytváří podmínky, za nichž se lidé musí spojit a pracovat společně na tom, aby se dostali ze situace, v níž se ocitli. A k tomu je nutné zbavit se svých předchozích soukromých záští, nenávistí a tak dále.

Dalším důvodem, který vidím pro tyto katastrofy je, že lidé nevěnují příliš pozornosti Zemi, neinvestují do udržování krajiny a budov tak jak by měli . Potom obviňují situaci, aniž by zvážili, zda nejsou za něco zodpovědní sami - třeba částečně.

Na osobní úrovni musím říci, že tyto situace mě učí si uvědomit, že můžeme ztratit vše, včetně svého života, v jediném okamžiku. Proto bychom se měli učit zbavit se své připoutanosti k věcem, postavení, a hledat cestu k většímu sdílení, k tomu žít na různé způsoby společně a užívat život, jak jen můžeme.

Pracuješ jako psychoterapeutka. Dá se i v okamžiku katastrofy, kdy přichází strach o život, udržet myšlenka, že člověk je víc než tělo? Existuje nějaké cvičení, které lze v těchto případech použít? Co děláš v případech otřesů ty sama?

Pokud je pohotovost, běžná první reakce se týká přežití, takže pokud cítíte, že se vám pod nohama třese země, stejně jako se třese a pohybuje vše ve vašem domě, musíte najít bezpečné místo. Co potom cítíte ve svém těle, vydrží ještě dlouho po otřesu: nohy se vám ještě několik hodin chvějí, můžete cítit nevolnost. S těmito pootřesovými šokovými příznaky vám meditace či jiné techniky, jak se vypořádat se stresem, opravdu mohou pomoci.

Dodatečný stres může přijít v noci, kdy je třeba spát, ale máte strach, že se může něco stát v době, kdy spíte. I v těch chvílích vám může pomoci cvičení, které vás zklidní a umožní vám odpočívat. Já obvykle dělám to, že se spojím se svým dechem a pozvu klid, aby vstoupil do každého mého vdechu, a s každým výdechem se naopak snažím zbavit stresu a strachu. Jde o to se zaměřit jen na to - vdechovat klid, vydechovat stres.

Potom se můžete vrátit k tomu, co je třeba udělat. Takže kdykoli se cítíte z jakéhokoli důvodu nepříjemně, udělejte si čas na toto cvičení - a uvidíte, co se stane.

Předtím, než jsi začala se svou současnou profesí, byla jsi úřednice. Jak se to stane, že člověk přestane dělat zaměstnání, kde má "jistotu", a vrhne se do "nejistoty"? Co je k tomu víc potřeba: odvaha nebo víra?

V roce 1988 mi bylo čtyřicet a byla jsem ředitelkou v organizaci sociální péče, která se starala o děti v situaci, kdy po zásahu soudu nemohly zůstat se svými rodinami. Měla jsem svou práci ráda, ale okolnosti mi nabídly, abych odešla a věnovala se něčemu jinému, i když podobnému. Nevím, jestli tehdy byla větší odvaha zůstat nebo odejít. Vím jen, že mě cosi volalo a já jsem to volání vyslyšela.

Ano, opustila jsem "jistotu" pro "nejistotu", ale věřila jsem si a byla si jistá, že dělám správnou věc. Absolvovala jsem řadu výcviků, které mi umožnily zahájit novou profesi jako terapeut a poradce, a fungovalo to. Někdy se přistihnu, jak si říkám, že kancelář či stabilní zaměstnání by mi poskytly větší jistotu, ale život bez zajistění mi dal bohatství práce a setkávání s lidmi.

Překládala jsi do italštiny stejnou knihu, jakou jsem já překládal do češtiny, meditační text Kurz zázraků (ten byl v těchto dnech přeložen už do 26 jazyků). Jak jsi se k této práci dostala?

Moje práce překladatelky začala velice jednoduše. Zjišťovala jsem, že čtu zajímavé věci, a rozhodla jsem se je přeložit, protože jsem se chtěla s ostatními podělit o to, co mi přišlo zajímavé a povznášející. Co dávalo mému životu smysl.

Pak mi jednoho dne někdo navrhl, abych si přečetla Kurz zázraků. Během jeho četby jsem si uvědomovala, že jsou tam věty, které mi přijdou tak zajímavé, že by bylo smysluplné psát si věty, které čtu v angličtině, do notebooku ve svém rodném jazyce. Tehdy jsem vůbec netušila, že se z toho stane nějaká veřejně publikovaná práce.

Na rozdíl od řady překladatelů tohoto meditačního kurzu z jiných zemí ale nemám žádné žáky, které bych učila meditovat způsobem Kurzu zázraků: zabývám se především prací mediátora v konfliktních situacích při zklidňování komunikace, v níž je přítomno násilí. Při tom samozřejmě určité prvky Kurzu zázraků používám - stejně jako poradkyně v oblasti osobního a duševního růstu používám Přerodovou hru, která se zrodila v severoskotské terapeutické komunitě Findhorn.

Život mi (nevím přesně proč, protože jsem v Itálii nikdy nebyl) dopřál hned několik dobrých italských přátel. Už jsem několikrát prohlásil, že je pro mě národní charakter Italů nejbližší ze všech, které jsem doposud poznal. Čím to, že tak otevřený, přátelský, štědrý a veselý národ měl za předky Římany, které známe z dějepisu především jako tvrdé dobyvatele?

Myslím, že když si odmyslíme vůdce, ne všichni Římané byli dobyvatelé. A obyvatelstvo je vždy složeno z různých povah, přátelských i nepřátelských, otevřených i uzavřených a tak dál. A co se týče Italů, ty ses možná setkal s lidmi z naší země, kteří ti připadali otevřenější a pohostinnější, ale já sama zažívám ten samý pocit ohromení z přátelství a otevřené náruče s lidmi z jiných zemí - což jsme ostatně oba zažili na setkání překladatelů Kurzu zázraků v San Franciscu, kde jsme se před čtyřmi lety setkali poprvé.

Když tak přemýšlím nad tvou otázkou ohledně odlišnosti Římanů a Italů: Řím byl dobyvačný, ale jednoho dne se zhroutil a všechno ztratil. A to je možná ten bod, kdy začal přerod národa…

Otázka nakonec: Co po své celoživotní práci s lidmi oceňuješ na lidech nejvíc?

Upřímně řečeno: existuje toho mnoho, co lze na lidech oceňovat i neoceňovat. Pokud se mám držet toho pozitivního, naučila jsem se, že každý je tak trochu součástí mě samé a umožňuje mi hlouběji a hlouběji poznávat sebe samu. Oceňuji způsob, jakým se muži a ženy, když se tak rozhodnou, dokážou spojit a najít řešení jakékoli situace - a není to jen fráze: vidím to právě v těchto dnech denně kolem sebe. Oceňuji jejich kreativitu, zaujetí, jejich vůli "zvládnout to" navzdory všem výzvám, které to s sebou přináší.

Z angličtiny přeložil autor.