KULTURNÍ NOVINY - nezávislé mediální družstvo (production)

Před dvěma týdny jsme se věnovali nedožitým stým narozeninám Jiřího Koláře (24. září 2014 – 11. srpna 2002), jemuž na počest Kulturní noviny uspořádaly v Brně kulturní večer – koláž rozmanitých uměleckých oborů, přístupů i forem (více o této akci zde). Dnes připomínáme devadesáté narozeniny Karla Malicha, malíře, grafika, sochaře a o deset let mladšího Kolářova přítele, který stál roku 1964 spolu s ním u vzniku tvůrčí skupiny Křižovatky, hlásící se k dynamice moderní doby. (Mimo zmíněných umělců ji tvořili Zdeněk Sýkora, Vladislav Mirvald, Vladimír Burda, Richard Fremund, Běla Kolářová, Pavla Mautnerová a další. Teoretickým mluvčím skupiny byl Jiří Padrta.)

Karel Malich se narodil 18. října 1924 v Holicích. Studoval výtvarnou výchovu a estetiku na Pedagogické fakultě UK a grafickou speciálku na Akademii výtvarných umění v Praze a v devadesátých letech také jako profesor na pražské AVU působil. Ve svém uměleckém vývoji prošel expresionistickým obdobím i obdobím analytického kubismu, pracoval s technikou koláže i s plexisklem, vytvářel dřevěné a kovové plastiky a zvláště komplikované objekty z drátů připomínající kresbu v prostoru. Od osmdesátých let se věnuje převážně kresbě pastelem, ve které se soustředí na zachycení energií vycházejících z přirozeného života. Jak říká Malichův dvorní galerista Zdeněk Sklenář (1): „Malichovi se práce zjevují a pak je realizuje. A protože má vysokou míru racionality, tak je rozumem koriguje. A zároveň má obrovskou míru vnitřního citu a o to jsou zjitřenější, jsou chvějivé.“

Malichovo dílo bývá zpravidla řazeno mezi abstraktní tvorbu, podle Iva Bindera (2) je však toto označení matoucí: „Jeho tvorba je důslední konkrétní. A to zejména tím, že odmítá přijímat dualistický model světa ducha a světa hmoty. Svým viděním, které je u něj skutečným viděním, a ne pouhou vizí, se blíží pojetí francouzského filozofa Teilharda de Chardin a jeho teorii spiritualizace hmoty. A tak spíše než mezi výtvarnými umělci, mohli bychom nalézt paralelu k Malichovu vidění v metafyzických obrazech krajiny raných próz Jakub Demla nebo v univerzalistickém vidění Otakara Březiny, s nímž Malicha spojuje i věrnost místu a jeho intenzívní kontemplace: tak jako Otokar Březina zůstal po celý život věrný malému výseku Vysočiny, který se stal dějištěm jeho kosmických vizí, tak Karel Malich svými kroky a kresebným gestem odečítá věčné hodnoty ze zdánlivě bezvýznamných událostí Holic, holického hřbitova, či Kameneckého kopce, kterým tímto vybudoval nehynoucí pomník.“

Vedle výtvarných prostředků zachytil Karel Malich své prožívání světa i literárně. Z jeho textů zmiňme básnickou prózu Od tenkrát do teď tenkrát napsanou v letech 1979–1980 a poprvé vydanou v samizdatu roku 1987. Autor se v ní vrací do ryze konkrétního prostředí, ve kterém jako malý vyrůstal, jež na něj silně působilo a na celý život jej ovlivnilo. Jako třeba na dvůr domu jeho rodičů, kde se křížily dráhy pohybu lidí, živočichů, předmětů, ale třeba i dráhy letu kohoutů s useknutou hlavou (3):

„Tak když bych šel od včelnice, to je proti směru, kudy v poslední křeči lítali kohouti nebo slepice s useknutou hlavou, určitě bych viděl krvavou křivku dráhy jejich posledního životního, ale posmrtnýho letu. Poslední vzmach života. Těch křivek bylo asi mnoho, tvořily by určitě zvláštní prostorové útvary. Těmi křivkami, pokud by někdo procházel, nedosahoval by té výšky, hlavou by se jich dotýkal jedině můj dvoumetrový dědeček a jeden jeho syn. Ti všichni by bývali mohli projít tou krvavou sítí drah posledních letů od skončení k ubývání až ke špalku, kdy ta hlava patřila ještě k tělu. Ty malátně tančící oblouky po prudkém odpoutání od špalku protínaly dráhy klikatých a nepředvídatelných křivek letu vlaštovek, křivek přízemního těžkého letu hus, dlouhých, klesavých a stoupavých křivek letu kosů, křivek drah vrabců, špačků, kulíků, střízlíků, sýkorek, hýlů, konipasů, ale i křivonosek, zvonků a stehlíků, ostré dráhy letu ovádů a střečků, včel, vos, sršňů, chvějivé křivky rojů komárů, trhavý dráhy letu motýlů, chroustů, křivky drah netopýřích letů, dráhy letu padajícího listí, semen mnoha druhů rostlin, dráhy tchořů, kun, myší, koček, lidských přecházení. Všichni, kteří šli někam, váhali, šli rozhodně, meditovali, váhavě přihlíželi, zvědavě, zklamaně, ti, kteří se dívali do země nebo na oblohu. Tam, kde vůně udělala místo pachu, tam, kde se s ním prolnula, kde vítr zvedl písek vírem a porušil všechny dráhy a stopy zakletí do prostoru toho dvora. Uzly tragédií věčně posouvané, odváté, stlačované, zničené, zpochybněné, nahrazované, chvíle tohoto prostoru klidu, mnohosměrně narušovaného. To usmíření a vymazání nocí, kdy nastupují jiná dramata, spíš pozemní, ale i sov a nočních motýlů a můr, kdy nic neustává, jen se zdánlivě zpomaluje. Ten prostor dramat denních tvorů je nahrazen dýcháním tohoto prostoru všech, kteří ulehli, a těmi, kteří začínají život za svitu hvězd, měsíce, vánku, větru, deště, mrazu, ti, kteří spali, vidí ve tmě, která je jejich světlem. S východem slunce jsou znova vymazána noční dramata a noční radosti a začíná bílý den. Kam ta neviditelná mnohonavrstvená síť mizí? Nemizí. Jenom ten vzduch se rozestupuje, ustupuje, zhušťuje, ubývá, ale i usměrňuje, vynucuje, naráží, donucuje, až do uzlu tragédie, to místo těm uzlům a místům průběhu těch všech životů, všech tvorů, kteří zde žijí ve všech úhlech, ve všech křivkách opisujících životem vymezené, prostorové, snad vypočitatelné útvary.“

Po velké loňské Malichově retrospektivě v Jízdárně Pražského hradu, kterou v Kulturních novinách recenzoval Petr Motýl (viz zde), přišly galerie a české kulturní instituce v roce výtvarníkova jubilea s celou řadou dalších chvályhodných počinů. Jmenujme ty aktuální:

Do 31. října je možné zhlédnout výstavu „Karel Malich 90“ v komorní Galerii Kulturního domu města Holic.

16. října v 18:30 bude zahájena výstava „Karel Malich – Vnitřní světlo“ v Muzeu moderního umění v Olomouci, která potrvá až do 11. ledna 2015.

V den Malichových devadesátých narozenin, v sobotu 18. října od 21:30, uvede ČT art premiéru dokumentu Aleše Kisila „Karel Malich – Vizionář ve věku rozumu“. Repríza se uskuteční ve středu 22. října v 1:20 po půlnoci.

Již dnes je přitom online na webu České televize ke zhlédnutí dokument o Karlu Malichovi z cyklu Výtvarnické konfese nebo díl televizního pořadu Krásný ztráty z loňského roku, do kterého si Michal Prokop společně s Karlem Malichem pozval galeristu Zdeňka Sklenáře.

Zdroje:

(1) http://www.radio.cz/cz/rubrika/kultura/karel-malich-v-galerii-zdenek-sklenar

(2) Ivo Binder: Karel Malich. Galerie Kulturního domu města Holic, 2014.

(3) Karel Malich: Od tenkrát do teď tenkrát. Trigon, Praha 1994, s. 36-37.