KULTURNÍ NOVINY - nezávislé mediální družstvo (production)

Oslovili jsme okruh osobností napříč republikou z různých oblastí kultury se dvěma anketními otázkami – na téma letošních kulturních zážitků a médií. Doufáme, že v odpovědích naleznete inspiraci i pro sebe do nového roku.

1. Která kulturní akce se vám v letošním roce zapsala asi nejhlouběji do paměti?

2. Jaké máte oblíbené médium, z něhož čerpáte informace a názorové zrcadlo. A proč? Popřípadě, co vám na médiích vadí?

Jan Dočekal, historik umění, výtvarník

1. Výstava soch a drobné figurální kameniny Šárky Radové a dřevořezů Františka Hodonského v Galerii Malovaný dům v Třebíči. Kniha Jana Němce Dějiny světla z brněnského nakladatelství Host.

2. Rozhodně Literární noviny. Vycházejí jen jednou měsíčně, ale jsou bohaté. Kulturní noviny mám moc rád, jsou kultivované, ale jistě ne obsahově bohaté.

Za největší deficit většiny našich médii považuji mizivý zájem o kulturní dění, především neexistenci recenzí výtvarných výstav. Česká televize mně ovšem denně několikrát oznámí, kteří čeští hokejisté skórovali včera večer v Americe, což považuji za projev vrcholných schopností našich sdělovacích prostředků…

Boris Klepal, hudební kritik a publicista (www.mestohudby.cz, http://zapisnikzmizeleho.cz)

1. Do jedné akce se mi spojily dvě operní produkce, které se tak či onak dotkly současnosti. První je Rameauova Platée v Theater an der Wien, barokní satira, kterou režisér Robert Carsen trefně převedl do světa značkové módy. Vytvořil tím z tři sta let starého kusu angažované divadlo o světě, který si všímá jen lesklého povrchu věcí a vnitřní krása je mu ukradená. Druhá byla opera Sezname, otevři se Martina Smolky a Jiřího Adámka, kterou jsem slyšel a viděl během letošního ročníku New Opera Days Ostrava. Hra se seznamy pojmů a vjemů vytvořila něco jako operní knihu Numeri pro dnešek. První inscenace svět ukázala ve vypouklém zrcadle, druhá jej popsala; mezi oběma se mi vytvořilo těžko postižitelné významové pouto.

Potom ještě musím zmínit sympozium a festival vs. Interpretation věnovaný improvizované hudbě – několikadenní akci zorganizovala Agosto Foundation na začátku prázdnin a kromě inspirativních a občas i špičkových hudebních výkonů tu vládla i bezvadná přátelská až rodinná atmosféra.

2. Mé oblíbené médium – jako zdroj informací i názorové zrcadlo – je svět. Nic lepšího, obsažnějšího a komplexnějšího prostě není k dispozici. K tomu sleduji řadu zdrojů, které se týkají hudby, a mám rád New Yorker, pokud někdo stojí o konvenčnější odpověď.

Naše mediální scéna má stejný deficit jako celá naše společnost – je příliš zahleděná do sebe, nevnímá se jako součást nějakého většího celku.

Vladimír Merta, písničkář

1. Všechna vystoupení Luksova Collegia 1704 a Collegia Vocale, (L‘Olimpiade, Mše h moll, Rinaldo, Missa divi Xaverii), Letní slavnosti staré hudby, jemný folklorní jazzík Milostín, mandolinistka Sierra Hull. Všechny výstavy v DOXu a Galerii J. Fragnera.

2. Vstávám s BBC a Vltavou, kulturní vysílání si pouštím i v autě. Odborné články a termíny pravidelně dohledávám na anglické Wiki. Vážím si rostoucí sebedůvěry ČT Art. Drmolící nepřipravené slečny s kulometně špatnou výslovností, plkající moderátory a užvaněné dvojice na pozadí blikající pseudografiky musím přečkat, než dojde na poctivá interview. Odebíráme Respekt, občas přelouskám Lidové noviny, A2, Divadelní noviny, Babylon, Iluminaci, Film a dobu. Čtu letmo výběr z diskusí pod kritikami. Brouzdám Českou pozicí, ze zvyku Britskými listy, kontroluji ale i, co se děje v nepřátelských kruzích. – Doufám, že nebudu líný a zabrousím i na nové Sme.

Proč čtu tištěná média? Tištěné slovo, které udržuje jazykovou vytříbenost, stopy nekonformity a redakční názor, odolává bulváru, to je základ, jistota, že si někdo dal práci ověřit létající fakta, která ostatní sledují jako pseudoproblémy na síti. Okrajově, ale o to snaživěji.

Jiří Moravčík, hudební publicista (www.world-music.cz, Colours of Ostrava)

1. Navštívil jsem hodně domácích i zahraničních festivalů a koncertů, do paměti se mně ale nezapomenutelně vryl speciální koncert Tři hlasy na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou. Tři hlasy – Michal Elia Kamal (Turecko), Irén Lovász (Maďarsko) a Jitka Šuranská z České republiky, která vše iniciovala a zprodukovala – během tří dnů na místě s přizvanými hudebníky ze skupin Light in Babylon a Shum Davar daly v Náměšti dohromady úžasný mezinárodní projekt s obrovským přesahem a potenciálem. Krásná hudba, krásné hlasy, krásná idea. Bezpochyby přelomový okamžik české festivalové scény. Tři hlasy cíl neminuly: nadchly a do budoucna určily směr. Hluboká úcta před Jitkou Šuranskou a dramaturgem folkovek Michalem Schmidtem. Za odvahu a vizionářství.

2. Zdrojů, ze kterých čerpám, je povícero a domácí média jsou v tom seznamu spíš za Popelku. Tématu world music, folku a tradiční hudby se naše média zasvěceně totiž moc nevěnují, ale čest výjimkám: magazíny UNI a Harmonie, stanice Vltava, portál Brno – město hudby, Radio Proglas, stránky Petra Dorůžky, Kulturní noviny a články Jiřího Plocka. Lidé, co do nich o této hudbě píší, k ní mají hluboký vztah, dlouhodobě ji sledují, dokážou ji uvést do mezinárodních kontextů a její prezentaci na veřejnost považují za poslání, službu té hudbě, což považuji za základ a největší devízu. To jsou mé zdroje a věčné inspirace kolegy, kterých si velmi vážím.

Tomáš Mozga, projektový manažer a organizátor, předseda Spolku absolventů a přátel Masarykovy univerzity

1. Opera Elektra – antické drama v partituře německého hudebního skladatele Richarda Strausse, v režii a produkci katalánské skupiny La Fura dels Baus, zahraná a zazpívaná sólisty, sborem a orchestrem švédské Norrlandské opery pod severskou večerní „hvězdnou“ oblohou na speciální scéně 200 × 40 metrů v evropském hlavním městě kultury 2014 Umeå druhou srpnovou sobotu. Dechberoucí zážitek. 

Odkazy: http://www.norrlandsoperan.se/sve/evenemang/0814-elektra/5820, http://www.svd.se/kultur/scen/la-fura-dels-baus-inkallade-att-gora-elektra-under-umeas-kulturhuvudstadsar_3824968.svd, http://umea2014.se/sv/evenemang/elektra/, http://www.dn.se/kultur-noje/scen/gigantisk-operachock-i-umea/, http://www.svt.se/nyheter/regionalt/vasterbottensnytt/unik-och-kravande-elektra, http://www.tv4play.se/program/nyheterna?video_id=2915517.

2. Týdeník Respekt, The Economist, BBC, CNN, Wikipedie… Snažím se mít přehled o směřování naší globální vesnice v jednadvacátém století.

Jiří Severin, publicista, pedagog

1. Slavnosti vína a památek v Uherském Hradišti. CD lidové zpěvačky ze Strání Vlasty Grycové O lásce. Představení Tomáš Baťa, živý v Městském divadle ve Zlíně (režie Dodo Gombár).

2. Lidové noviny a Respekt. Vyhovují mně obsahem i názorem na politické a kulturní události. Co mi vadí na médiích? Neobjektivnost, bulvárnost, občas zpozdilé a nekvalifikované hodnocení událostí nejen v ČR, ale i mimo náš „domácký“ prostor. Chybí mně i „havlovský“ přesah do budoucna.

Michal Schmidt, informatik a pořadatel festivalu

1. Rozhodně WOMEX 2014 v Santiagu de Compostela. Atmosféra města a řada výtečných koncertů. Pro mě nejlepší WOMEX (největší světový veletrh world music) za posledních dvanáct let, a tedy velká inspirace pro festival Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou v příštím roce. Skvělí například Gjermund Larsen trio z Norska.

2. Papírová a elektronická forma britských časopisů Songlines a fRoots. Nejlépe vystihují aktuální celosvětové dění v oblasti tradiční hudby, folku, world music a příbuzných žánrů. Vyhovuje mi jejich rivalita, která je žene kupředu. Z českých zdrojů snad jen částečně magazín UNI.

Jiří Trávníček, literární historik a teoretik

1. Jsem „Papiermensch“, takže dvě knihy – Martin Reiner: Básník (Torst), Václav Vacek: Měl jsem štěstí na lidi, knižní rozhovor s Josefem Beránkem (Vyšehrad).

2. Respekt – má každotýdenní univerzita. Proč? Pro komplexnost záběru, kvalitu zpracování a velmi dobrý redakční tým. Deficit? Asi absence novin, které bych považoval skutečně za své. Česká obdoba Gazety Wyborczej. Lidové noviny a Hospodářské noviny se tomu některými parametry blíží, ale jenom blíží.

Kateřina Vojtíšková, socioložka a výzkumná pracovnice

1. Po chvíli uvažování volím návštěvu Muzea J. A. Komenského v Uherském Brodě. Mé dojmy byly silné a notně smíšené. Instituce jako by zamrzla v devadesátých letech, a to včetně prodeje vstupenek a reklamních předmětů (hlavně knih) z jakési „budky“ umístěné uvnitř budovy. Stálá expozice byla vytvořena před více než dvaceti lety, kdy byla otevřena s velkou slávou, a je to na ní poznat. Z té jsem byla dost zklamaná – špatně čitelné popisky, z mého pohledu dílčí, dost nepřehledně až zmatečné panely k historii, společenskému dění i životu a dílu českého velikána. Na druhou stranu mne ohromně potěšila menší tematická výstava ke stému výročí zahájení první světové války (Velká válka v muzejních sbírkách), plná dobových, mnohdy všednodenních materiálů a předmětů, s přiměřeným komentářem a autenticky znějícím audiodoprovodem – čtenými dopisy vojáka z fronty.

2. Nemohu jmenovat jedno médium nebo titul. Literární noviny, Kulturní noviny, Cinepur, Sedmá generace, ČT2, ČT Art (Nedej se, nejrůznější dokumenty – například Český žurnál) + internetové portály. Škoda ČT24 aneb jak málo informací a názorové různosti se vejde do nepřetržitého toku vysílání.