Novinářská bota v Brně jako zárodek politického úkolu
Novinářský šlendrián může být paradoxně využit k tomu, abychom se naučili velkorysosti a úctyplné spolupráci. Náměstek Hollan i spolek Brno kulturní se snaží o dobré věci. Každý svým způsobem.
V brněnském Deníku vyšel článek s titulkem Vysvědčení: politici v Brně prospěli, ale se čtyřkou. Nevím, kdo jej vymyslel, zdali autorka článku Eliška Gáfriková či jiný redaktor, ale je značně nesmyslný. Vyvolává horší dojem, než je skutečnost. Vypíchnutí čtyřky je matoucí. Můžete mít vysvědčení s deseti trojkami a jednou čtyřkou a prospějete, ale s deseti jedničkami a jednou čtyřkou taky prospějete. Přitom je jasné, že ta čtyřka má ve druhém případě povahu ojedinělého excesu.
V případě vysvědčení, které symbolicky jako analogii ke školnímu vysvědčení vystavil spolek Brno kulturní (BK) současné magistrátní vládnoucí koalici v oblasti kulturní politiky, je ta čtyřka spíše excesem. Týká se ožehavé oblasti obsazování vedoucích míst příspěvkových organizací a spadá do počáteční doby fungování nové koalice, která trpěla ještě jistou neusazeností. Když si ale člověk projde veškeré oblasti, jež byly hodnoceny, tak nemůže nevidět, že se nová magistrátní koalice snaží a proti té minulé jde o významný posun. Za krátké období ve funkci nastolila a otevřela celou řadu důležitých témat na cestě ke konzistentní a odpovědné městské kulturní politice. Takže ten titulek je zavádějící a výrazně znehodnotil jak výstup práce iniciativy Brno kulturní, tak práci brněnských politiků. Současně zažehl jeden – dalo by se říct zbytečný – spor mezi náměstkem Matějem Hollanem a spolkem BK, který by mohl oslabit ozdravné tendence v brněnské kulturní politice.
Hollan zareagoval na hodnocení BK nešťastně, když je označil za nekompetentní a náhodně sestavené. Na kritiku mají angažovaní občané právo a je třeba se s ní konstruktivně vypořádat. Brno kulturní není žádný spolek amatérů a nezodpovědných aktivistů, jsou to lidé působící v kultuře a jejich úsilí předznamenalo zásadní změny v dosavadní kulturní politice. Jako příklad uvedu vznik odborné grantové komise, práci na strategickém koncepčním dokumentu pro městskou kulturní politiku nebo zlepšení financování neziskové kultury. Na druhé straně, iniciativu BK lze považovat také za snahu o prezentaci mladší generace, která chápe kulturu a její roli svým způsobem v duchu jisté exkluzivity, a nenachází zatím příliš partnery například v kultuře vycházející z moravské tradice, jako je třeba souborové folklorní hnutí, které v Brně představuje velmi důležité a široké kulturní pole. To se jeví zatím jako jistý handicap, ale nikoli nepřekonatelný.
Hollan vnesl s hnutím Žít Brno do oblasti sociálně-kulturní (ve shodě s BK) sympatické přímočaré, otevřené jednání, a zdá se, že si postupem času začíná plně uvědomovat i velkou komplexnost a vnitřní různorodost brněnské kultury jako fenoménu, který je pro město a jeho identitu bytostně důležitý. Zároveň všichni vidíme, jakou práci dá prosadit změny skrze politické a úřední mechanismy města. S úsilím BK se přitom Hollan stále potkává při organizaci Brněnského kulturního parlamentu (poslední setkání se konalo 11. února), který otevírá pro lidi činné v kultuře možnost podílet se na tvorbě brněnské kulturní politiky. Snaha všech těchto aktérů je pro město jednoznačně přínosem.
Novinářský šlendrián (pokud to ovšem nebyl záměr rozeštvat kulturní obec) může být paradoxně využit k tomu, aby se všichni zúčastnění nad něj povznesli a přistoupili k sobě vzájemně s jistou velkorysostí. Každý se tu totiž o něco poctivě snaží, avšak politik, který má podíl na moci a vnímá (možná i s jistou úzkostí) svou odpovědnost za úkoly, které přijal, vidí svět v jiné perspektivě než samotní tvůrci kultury, kteří zase bojují o svůj životní prostor, či aktivisté prosazující reformy. Ale všichni dohromady tvoří v Brně jedno velké dílo, které posunuje způsob správy veřejných statků i politickou kulturu v této zemi kupředu. Máme šanci se v moravské metropoli ve jménu principů vymanit ze spleti partikulárních zájmů a mocenských propletenců. Bez umění noblesně přijmout kritiku, stejně jako bez umění věcně kritizovat a bez oboustranné úcty k práci toho druhého to však nepůjde. Je to historická šance – nenechejme ji rozplynout se ve vzájemných tahanicích.