Co mají teroristické útoky společného s Velikonocemi
Poselství pro naše belgické přátele a pro všechny lidi.
Terorismus je, přesně vyjádřeno, fenomén typický pro současné změny v organismu člověka i lidstva. Terorista je vězeň systému: chladný intelekt a ledová moc technostruktury ho zmrazují a spoutávají svými chapadly. Cítí strach, prázdno a zlost. Jak se s tím vypořádat? Jeho myšlenka nic nezmůže, je vpojena do systému. Jeho osobní city nejsou nic, je lépe je ignorovat. Jeho duše se tak obrací v nicotu, která ho paralyzuje, co víc, tvoří zeď mezi mechanickým soukolím jeho myšlenek a vůlí, v níž vybuchují návaly násilí. Plně se tedy oddá volnímu pólu svého organismu v touze zničit veškerou racionalitu, která v něm budí úzkost, zničit vše, co ho vězní ve studené struktuře světového řádu. Intenzifikace temných sil stoupajících z organických hlubin má v sobě cosi podivně mystického, podobného šamanské magii, jak ji známe z minulosti. Fenomén terorismu je tedy jakousi snahou znovu naplnit duši, snahou prožívat věci silné a konkrétní navzdory obecnému abstraktnímu systému. Naplnit – ale čím? To je právě otázka!
Skutečná příčina, kterou by bylo třeba léčit, je řádu duchovního a kulturního. Rudolf Steiner formuloval v roce 1917 diagnózu: náš sociální organismus je nemocný proto, že se jeho kulturní život se stal bezmocným. Kulturní život společnosti není už ničím jiným než ozdobou, ztratil původní posvátný charakter, ztratil to, co z něj dělalo sociální pouto, které vedlo individua i sociální skupiny. Stal se ekonomickým zbožím, nemůže už oplodnit sociální život, ani zaručit, aby člověk svobodně uplatňoval svou individualitu a zároveň zůstával společenskou bytostí. Převraty a katastrofy jsou temným voláním lidstva po zavedení autentického duchovního života z ducha, který jako jediný může nahradit tradice a umožnit, aby se Já spojilo s pravdivým myšlením, krásnými city a vůlí k dobru.
Z velké většiny je k tomuto druhu zoufalých činů přivedly ideály. Často jsou to mladé osoby, které řádně studovaly a které přemýšlely, nechyběly jim ani příznivé podmínky vstupu do společnosti, slibující světlou budoucnost. Mají v sobě velkou sílu, ale tato síla v jistou chvíli uniká jejich kontrole a bere na sebe extrémní a karikaturní formy. Stávají se hříčkou násilí, hříčkou manipulace, která je silnější než oni. Magické síly, o kterých jsme mluvili výše, se tu mohou projevit působením jednoho univerzálního okultního zákona: pokud se síle směřující k dobru zabrání, aby se projevila, obrátí se ve svůj opak a v následcích se spojí se silami zla. Slovy sociální pedagogiky to znamená, že pokud jsou lidská společnost - a především její kulturní život - neschopné odhalovat duchovní schopnosti, jež dřímají v jedincích a nepomáhají je pěstovat, budou tyto síly působit ve společnosti jako jed, místo aby přispěly k jejímu uzdravení.
Vidíme tedy, že fenomén terorismu je symptom, který odhaluje základní příčinu naší sociální nemoci: mrtvý kulturní život. V běžné trestné činnosti a ve všech formách sociálního vyloučení se projevuje v podstatě totéž zlo. Zločinci, nepřizpůsobivé osoby žijící mimo zákon, ale i bezdomovec a vlastně i nezaměstnaný jsou vězni tří negativních proti-obrazů společenského “dvojníka” (strachu, prázdna a zloby), který se propojuje s jejich vlastním dvojníkem. Nacházíme u nich týž problem: ztrátu obrazu celistvého člověka, kterého tvoří tělo, duše a duch. Spojení a oběh sil už neprobíhají mezi horním a dolním pólem člověka, srdce přestane hrát harmonizující roli. Liší se od teroristy v jediném: terorista je přesvědčen, že pevně třímá otěže své duše díky tomu, že se v logice převráceného mysticismu vědomě váže na tři negativní obrazy dvojníka (strach, nenávist a zlobu). Učinil zoufalou volbu, spojit se se „vším“ ve svých třech negativních charakteristikách. To je ale nemožná volba, která nemůže vést než k ještě radikálnějšímu nihilismu a k sebevražednému rozervání bytosti do protikladných sklonů jeho dvojníka.
Vyloučený, nezaměstnaný a delikvent jsou tedy nedobrovolnými ukřižovanými, zatímco terorista se ukřižovává dobrovolně a zároveň přibíjí na kříž celé lidstvo. Tato parodie mystéria Golgoty je přesný zrcadlový obraz toho, co se ve skutečnosti na duchovní úrovni odehrává s celým lidstvem od začátku 20. století a co se ve Janově Zjevení nazývá „návrat Krista v oblacích“. A tato skutečnost právě upřesňuje, jakého léku je třeba k vyléčení sociální nemoci, o které jsme mluvili: kulturně-duchovní život se stal bezmocným, protože náš materialismus ho zabil. Teď jde o to najít odvahu pohlédnout této smrti do tváře, přijmout ji a vědomě do ní vstoupit (ovšem jinak než zoufalým způsobem teroristy). Tato vědomé provázení je jediným způsobem, jak vytvářet život vycházejíce ze smrti, jinými slovy, jak vzkřísit ducha v kulturním životě společnosti. Takto povstává právě cesta duchovního rozvoje. První kroky na této cestě nás však okamžitě postaví tváří v tvář Strážci prahu, dvojníku. A vnitřní boj, který to znamená pro každého jednotlivce, je také rozhodující bitvou pro celou naši civilizaci.
Z francouzštiny přeložil Tomáš Koloc.
Komplementární sociologický text k tomuto spirituálnímu zamyšlení v těchto dnech napsal profesor Jan Keller: Sociální integrace včera a dnes.