Počteníčko: Pokladnice slohu slováckého dítěte
Ze sborníku nejlepších školních slohových prací, který uspořádal M. Dobiáš v Uherském Hradišti roku 1919.
Jak přijel tatínek z Vídně.
Tatínek přijel z Vídně. Máňa byla první u tatínka a hned mu hrabala v kapse. Maminka povídá: „Už ta Máňa zase bantuje!“ Máňa vyndala čtyři pomeranče. Myslím si, že sobě nechá dva veliké a mně dá určitě ty malé.
2. šk. r.
Veselí kamarádi.
Ti chlapci z Olšovce jsou podařená čeládka. Každý den je slyšeti na ně nějakou žalobu. Onehdy dělal Pavel sáně. Lehl si na klouzačku. Chlapci mu sedli na záda a jezdili na něm z kopečka dolů. Na druhý den přišel do školy celý otrhaný. Tomáš zase venku skáče a honí se jako divoch, ale ve škole je jako kuřátko. Pepek je chudák hluchý, ale ze všech nejvíc křičí a rád se bije. Když pozná, že se o něm mluví, schová se pod lavici. Jenda se rád směje, ale na všecky žaluje.
5. šk. r.
Když dereme peří.
V pondělí začala u nás dračka. Maminka, babička a paní Moudrá seděly u stolu a draly peří. Pomáhala jsem také. Paní Moudré ani na chvíli nedal jazyk pokoje. Vypravovala různé události. Těším se na „dodranou“. Dostaneme čaj, koláče i cukrovinky.
4. šk. r.
Maškary.
U Jelínkového byly maškary. Jedna maškara za mnou utíkala. Když mě uviděly i ty druhé maškary, utíkaly za mnou také. Pravila jsem jim: „Necháte-li mě, dám vám odpoledne koblih!“ Ale nedonesla jsem jim nic!
3. šk. r.
Šlahačka.
V pondělí jsem si nechala dlouho zastřené okno, aby chlapci myslili, že ještě spím. Za chvíli kdosi náhle otevřel. Byl to Lojzek Daněčků. Řekl: „Máš si dát ohřát mléko!“ Chtěla jsem mu je podati a v tom bác! bác! už mě řezal. Všechno mléko jsem vylila na zem. Pak mi maminka ještě přidala bití. Lojzek dostal dvě vajíčka. Však druhého dne jsem si na něj přivstala.
6. šk. r.
Včerejší bouře.
V dubnu bývá velmi divné počasí. První dny jsou velice chladné a za týden jest velice horko. V pátek ráno vál teplý jižní vítr, který odpoledne sesílil. Bylo neobyčejně dusno. V dáli bylo slyšeti slabé dunění hromu. Kolem čtvrté hodiny začalo pršeti. Štěstí, že jsem byl doma. Pojednou se proměnil déšť v hustý lijavec. Blesky se jen křižovaly. Za každým zablesknutím zahřmělo. Pojednou bylo slyšeti zvláštní hukot. Tatínek vyhlédl oknem a pravil: „Padají kroupy!“ Okna jen řinčela. Za hodinu se bouře utišovala. Vyšli jsme na dvůr. Byly tam hromady krup. Štěstí, že to nebylo o žních! Bylo by po úrodě.
8. šk. r.
Vzduch a voda.
Vzduch a voda jsou hmoty, bez kterých by se žádný živočich neobešel. Jsou to přírodniny nerostné, které nemají žádného tvaru. Voda teče potoky a řekami, vzduch proudí větry. Vzduch a voda jsou bez barvy, bez chuti, bez zápachu. Poněvadž jsou to hmoty, mají váhu. Voda jest těžší než vzduch. Voda se nám zdá zelená, vzduch modrý. Jak na vodě plovou koráby, tak ve vzduchu létají ptáci. Voda skládá se z kyslíku a vodíku, vzduch z kyslíku a dusíku. Čistý vzduch a vodu málo kde najdeme. Vzduchu i vody je velmi mnoho, a proto se nemusíme báti, že by nám jich chybělo.
8. šk. r.
V elektrickém divadle.
U pivovaru zastavily onehdy podivné vozy. Brzy jsme zvěděly, že to bude divadlo. Večer jsme se šly podívat. Bylo nás v sále jak maku. Vzadu stál stroj, který měl obrazy promítati. Najednou se setmělo a před námi na plátně objevily se obrazy z turecké revoluce. Všechno vypadalo jako živé. Oči jsem si div nevyhleděla!
6. šk. r.
Žitkovská bohyně.
Za St. Hrozenkovem jest vesnice Žitková. Žije tam podivná ženská-bohyně, k níž zdaleka široka chodí na poradu.
Nedávno se ztratily jedné tetičce peníze. Sebrala se a šla k bohyni. Rozmlouvaly spolu o tom i onom; konečně bohyně řekla: „Buď vám zloděj peníze do tří dnů vrátí, nebo jich už nenajdete. Na zpáteční cestě se v každém kostele pomodlete!“ Tetička bohyni zaplatila a ráda vykonala, co jí bylo poručeno. A hle, jako by peníze z nebe spadly, ležely druhý den na dvoře!
6. šk. r.
O Mackovi a jeho ženě.
Byl starý Macek všecek černý. Jeho žena byla nemocná. Macek řekl: „Koupím ti kožich, zahřeješ se!“ Kočka na to: „Běž, tatínku, ale přines jemný!“ Macek si vzal svrchník a deset stříbrných. Sotva přišel do města, kupci na něj volali: „Kupte náušnice, kožichy, portychle!“ Macek vybíral kožichy. Vybral nejpěknější a šel domů. Stará kočka ho viděla z daleka, šla mu plna radosti naproti. Kocour jí dal kožich a ona mu poděkovala. Jak si kožich oblékla, ani s kocourem chodit nechtěla.
4. šk. r.
O Tulipánkovi a Lilipánkovi.
Za dědinou měl Tulipán chaloupku. Narodil se mu chlapeček, jmenoval se Lilipánek. Tatínek uspal Lilipánka, vzal koš a šel koupit mouky, cibéby a mandle. Přišly myšky – vrtalky, vykousaly díry, prolezly a Lilipánka sežraly. Tatínek plakal o chlapečka dva dni.
4. šk. r.