Válka policajtů aneb pan Babiš v bezpečí
Úvaha na velké téma, které v těchto dnech magnetizuje národ.
Celá země dnes žije jedním hlavním tématem: na základě policejní reorganizace, která byla policejním ředitelem Tomášem Tuhým a všemi složkami až do poslední chvíle tajena, byly sloučeny útvary ÚOOZ (Útvar pro odhalování organizovaného zločinu) a ÚOKFK (Útvar odhalování korupce a finanční kriminality), na protest proti čemuž velitel ÚOOZ Robert Šlachta podal výpověď. Ředitele Tuhého podpořil svým schvalovacím podpisem ministr vnitra Milan Chovanec, na stranu protestujícího Šlachty se výrazně postavil místopředseda vlády Andrej Babiš.
Zde jsou mé poznámky k několika nejčastěji vyjadřovaným názorům na toto téma:
1. Šlachta a spol. svévolně sestřelili legitimní vládu premiéra Nečase, a zaslouží si tedy být odstaveni.
Nikoli – odstavil se premiér Nečas sám tím, že se nechal ovládat jakousi úřednicí, svou milenkou. Přičemž nešlo o ovládání jen v rovině osobní, emocionální, ale také profesní, ve věcech týkajících se řízení vlády, řízení státu. To je skutečně nepřijatelné a nezpochybnitelný důvod k jeho odchodu. Skutečně nelegitimního „sestřelu“ se dopustili ne Šlachta s Ištvanem, ale prezident Zeman, když namísto pověření představitele vítězné strany – té, která měla nejvyšší důvěru od voličů, získala nejvíce jejich hlasů a měla největší mandát k vládnutí – sestavil vládu svých oblíbenců, jež navíc vládla bez důvěry parlamentu.
2. Zásahy ÚOOZ přinesly jen hubené výsledky.
Dostat velkého lumpa z oblasti hospodářské kriminality do tepláků je velice těžké všude na světě – i schopná policie je v tomto boji vlastně tím slabším protivníkem a neměli bychom od ní očekávat mnoho. Podstatné ale je, že naprosto skončilo „politické krytí“ podobných případů a osob, že žalobci i policie mají volnou ruku ve vyšetřování, a právě tak se zdá, že nevidíme ani ustrašenost soudců před velkými jmény. Před deseti lety existovala naprostá beztrestnost mocných, protože vše bylo „dobře pokryté“. To je nyní pryč.
3. Policie se dopouští nepřiměřených zásahů.
Jestliže jsme znepokojení zneužíváním represivní síly, nesetkáváme se s ní ani tak u protimafiánského útvaru, ale u prosté uniformované policie, jak bylo vidět třeba během čínského týdne v Praze, a dalších dobře medializovaných zásahů. Pokud nemalá část policajtů sympatizuje s nácky a holými lebkami, zatímco zločincem od pohledu je pro ni dredatý mladík na nádraží, ptám se, zda by ona reforma policejního sboru neměla začít úplně někde jinde než u protimafiánských jednotek.
4. Reforma je nepřijatelná, protože byla učiněna narychlo a v utajení.
Jako neodborník nemohu pochopitelně soudit, zda je reforma speciálních policejních jednotek správná, nebo ne. Co je však do očí bijící – i pro laika – je způsob, jakým byla vymyšlena; bez projednání s dalšími strukturami zodpovědnými za tuto problematiku, jako je státní zastupitelství a jako jsou poslanci a senátoři, kteří mají tuto oblast v gesci. Takováto zásadní reforma se má dva roky odborně projednávat, promýšlet, domýšlet a připravovat, a pak dobře připravená spustit s datem známým dlouho dopředu.
5. Andrej Babiš je před protimafiánskými útvary v naprostém bezpečí.
Pokud se argumentuje, že činnost Šlachty a spol. je podezřelá, protože jde po všech, jen ne po Babišovi a jeho lidech, svědčí to o naprostém nepochopení situace. Zatímco nemajetné politické postavičky musí krást a nechat se korumpovat, aby zbohatly, Andrej Babiš dosahuje téhož cíle zcela legální cestou. Je jen potřeba trochu upravit zákon, aby se dalších pět let do nafty povinně lily statisíce tun řepkového oleje z jeho impéria, a tím jednomu muži přisypat další miliardy v podstatě bezpracného zisku. Není potřeba nikoho uplácet, stačí dát zdvořilý návrh pana předsedy jeho 47 poslancům.
Nyní v přímém přenosu sledujeme dva zápasy o demokracii. Jedním je ona „válka policajtů“, jev možná daleko mediálně pokrytější, než by odpovídalo jeho skutečnému významu. A druhý, o řád závažnější, spočívá v tom, zda zůstaneme zemí standardně demokratickou, či se staneme zemí plutokratickou, tedy takovou, kde volby jsou jen divadlem pro veřejnost, zatímco zemi řídí skupinka těch nejbohatších, kteří dokonale ovládli řemeslo politiky ve smyslu „chléb a hry“. Ti, kteří znají velmi dobře českého občana a vědí, že ke spokojenosti mu stačí jen trocha chleba a hodně her.