Den washingtonského neklidu
Reportáž ze dne zvolení Donalda Trumpa, zakončená malou politickou prognózou, od našeho zpravodaje v hlavním městě USA, washingtonského kulturního diplomata a vášnivého pěšího chodce.
Šok
Minulé úterý byl volební den. Šel jsem vpodvečer ze svého ateliéru na Dupont Circle , což je náměstí, které leží asi dva kilometry od Bílého domu, pěšky domů. Celou cestu, trvající zhruba dvacet minut, jsem potkával hloučky mladých lidí jdoucích na oslavy vítězství Hillary Clintonové. Popravdě řečeno, nebylo se čemu moc divit. Volebnímu dni předcházela asi nejjednostrannější kampaň v moderních dějinách USA. Všechna hlavní média, stejně jako převážná část zdejší politické elity, podporovala jedinou kandidátku (tohle sousloví mi připomnělo „jednotnou kandidátku“, obrat z mého „rodného“ komunistického režimu…).
Byl jsem ten večer pozvaný na večeři k přátelům. Když jsem se převlékl a vydal se zase ven, atmosféra byla ještě intenzívnější. V šest večer už byly restaurace plné a hlučné, radostné obličeje oslavující mládeže se leskly v záři pouličních světel. Celý tento obraz se však radikálně změnil v deset večer při mém návratu domů. Celý střed města utichnul. Ticho přerušovaly jen zoufalé výkřiky, které jsou jinak typické pro neděli večer, kdy se obyvatelé hlavního města (kteří jsou většinou ve státní službě) chystají na následující pracovní týden, a ne pro volební večer při očekávaném vítězství preferovaného kandidáta. Byl jsem zvědavý, co se děje, tak jsem si na svém mobilu našel stránky BBC (při atmosféře těchto voleb jsem ztratil důvěru v nezávislost domácích médií) a zjistil jsem, že Donald Trump v počtu volitelů neočekávaně vede a předpovídá se mu vítězstvi. Doma jsem ze zvědavosti počkal zhruba do druhé do rána, zda se na volebních výsledcích něco změní. Neměnilo se nic, a tak jsem v nezvyklém tichu odešel spát.
Kdo volil Trumpa?
Probudil jsem se do neobvykle tichého rána. Zprávy nemluvily o ničem jiném než o tom, jaký to je šok, že Donald Trump získal víc volitelů než Hillary Clintonová. Komentáře provázely analýzy a mapy, snažící se vysvětlit, co se vlastně stalo. Jak je typické pro zdejší hlavní média posledních let, chodily kolem horké kaše a jejich hlavní reakcí bylo, že za prohru své kandidátky osočovaly lidi a skupiny lidí, kteří nemají prostředky se soudně bránit. Kdyby se prostě zeptaly, co se vlastně stalo, řekl bych jim, že zkrátka došlo jenom na další kapitolu pokračující rebelie jedné části americké společnosti, která je vládnoucí elitou dlouhodobě opomíjená, respektive téměř ignorovaná. Tato část společnosti je v médiích soustavně prezentovaná jako nevzdělaná, hloupá, stará, maloměstská a toto nálepkování má zakrýt fakt, že vládnoucí elita nemá pro tuto část společnosti žádné řešení. Proto tito lidé nemají právo na svůj názor. (Srovnejte prosím poslední prezidentské volby v České republice.)
O koho se vlastně jedná? Když se podíváte na mapu volebních výsledků ne podle států USA, ale podle jejich okresů, zjistíte velmi rychle, že tato mapa se více méně shoduje s mapou silně prosperujících a silně neprosperujících okresů. Ostrovy prosperity v ní volily Clintonovou a moře úpadku Trumpa. Moje bydliště, kde pobývám už dvanáct let, metropolitní oblast Wahingtonu, D. C., je ostrovem velké prosperity, i když i tady najdete oblasti úpadku. Stačí si zajít do severovýchodního nebo jihovýchodního Washingtonu nebo počítat, kolikrát vás lidé požádají o peníze nebo jídlo během jediného dne. Obyvatelstvo z oblastí úpadku má v dnešní Americe jenom velmi malé šance domáhat se reforem. Jednou z mála stále dostupných cest jsou právě prezidentské volby.
Překvapení už v kandidátkách: Socialista i muž nemluvící obvyklým newspeakem
Tyto volby a předvolební kampaň byly zcela jiné než ty, které jsem za svých dvaadvacet let v USA zažil. Kandidatura Bernieho Sanderse vrátila na americkou politickou scénu slovo socialismus. Bernie sice nominaci nezískal, ale sám fakt, že se tento dlouhodobý demokratický socialista dostal tak daleko, znamená ve zdejších poměrech revoluci. Co odlišovalo Donalda Trumpa od ostatních kandidátů s výjimkou Sanderse, byl fakt, že mluvil o věcech, které se dotýkají problémů běžných lidí. Kandidáti establishmentu mluvili v orwellovském newspeaku typickém pro celé Obamovo prezidentství. Hillary Clintonová se během kampaně profilovala jako pokračovatel Obamy. Voliči si vybrali.
Bude Trump „pravicovým Obamou“?
Co budou tyto volby dlouhodobě znamenat, samozřejmě ukáže čas. Prezident Obama nastoupil do úřadu na vlně velké naděje ohledně změn k větší ekonomické a sociální spravedlnosti. Přinesl řadu práv pro sexuální menšiny, ale jinak nechal vše při starém. Myslím, že tímto krokem jenom radikalizoval politiku v USA. Obávám se, že pokud prezident Trump udělá totéž, dojde k ještě větší radikalizaci jak doprava, tak doleva. A jak se při těchto volbách ukázalo, ani média a politický marketing tomuto vývoji nebudou schopny zabránit. Doufejme však, že Trump nebude „pravicovým Obamou“, a k reformám dojde – z mého pohledu Američana už minimálně proto, aby bylo na mapě USA víc ostrovů prosperity.
Rozhovor s autorem pro Kulturní noviny: 1. díl, 2. díl.
Autorův fejeton o životě v americkém hlavním městě.