Poezie Kultura

Vesmír se chvěje ještě teď

Emily Dickinsonová na daguerrotypii neznámého autora, okolo roku 1847. Repro Amherst College Archives

Před sto třiceti lety zemřela americká básnířka Emily Dickinsonová.

Hvizdot pod mým oknem

Srdce, ne těžké jak mé,
jdouc procházkou
v noci pod mým oknem,
hvízdalo písničku –
lehounký kousek, nápěv,
lidový popěvek,
však pro můj rozjitřený sluch
tišící prostředek.
Jako by se pták vlhovec
loudavě tudy bral
a zapěl, zmlkl a zapěl –
a zvolna odbublal!
Jako by švehol potůčku
rozehrál v prachu cest
krvavé nohy do tance –
jenom tak, mimoděk!
Zítra, až přijde zas ta noc,
únavná, palčivá –
ach, trubko, pod mým oknem
tvůj hlas ať zazpívá!

 

***

Tu vítr zadul jak trubka –
zachvěl se v travinách
a zelený chlad úpalem
tak strašidelně táh,
že zaklapli jsme závory
jak z hrůzy před duchem.
Vtom žhavé hádě záhuby
se mihlo soumrakem.
V podivném shluku supěl sad,
plot se dal na útěk
a tam, kde stála obydlí,
spatřil, kdo žil, proud řek.
Zvon na zvonici divoce
hlásal tu kvapnou zvěst.
Co smí se stát,
co pominout
a přežije to svět!

 

Bouře

Strašlivá bouře drala vzduch.
Sem tam se hrbil mrak,
stín jako z pláště strašidla
skryl zem s nebem pro náš zrak.

Sbor nestvůr mlaskal po střechách
a vzduchem zahvízdal
a svíral pěst
a cenil chrup
a vlasy divě vlál.

A vyšel den, houf ptáků vstal
a netvor zvadlý zrak
k svým rodným břehům obrátil
a mír – sám ráj – byl pak!

 

***

Zprvu – chce srdce slast,
pak – neznat útrapy,
pak – malé dávky narkotik,
jež bolest otupí.

Pak – moci jíti spát
a pak – je‑li to snad
i vůlí Inkvizitora –
právo smět dokonat.

 

***

Kdo dříve mřel,
věděl, kam jde –
šel k boží pravici.
Ta ruka byla odňata
a Bůh je kdesi skryt.

Vzdání se víry ubírá
velikost životu.
Vždy lepší ignis fatuus
než zůstat bez knotu.

 

***

Pták vyskočil si do sedla
a kroužil nad sady,
než plot – ne k snědku – zlákal jej,
aby se posadil.
Pak zvedl hrdlo do výše
a vychrlil svůj zpěv,
že vesmír, jenž jej vyslechl,
se chvěje ještě teď.

 

Přeložil Jiří Šlédr. Ukázky pochází z výborů Neumím tančit po špičkách (Argo, Praha 1999) a A básníkem být nechci (Argo, Praha 2006).

Emily Dickinsonová (10. prosince 1830 – 15. května 1886) byla americká básnířka, která tvořila v izolaci v novoanglickém maloměstě Amherstu a za svého života publikovala pouze sedm básní. Její dílo, předjímající náměty moderní poezie, bylo doceněno až mnohem později.