KULTURNÍ NOVINY - nezávislé mediální družstvo (production)

Na okraj evropského fenoménu začátku tohoto léta.

Na brexitu mně přijde zcela určující věkové rozdělení hlasujících – čím mladší, tím více pro „zůstat“, čím starší, tím více pro „odejít“. Jsem silně přesvědčen, že další výzkumy potvrdí tuto dělicí linii, tj. město/venkov, bohatší/chudší, možná i muži/ženy. Je to stejné dělení, jaké je vidět jinde po Evropě, například v rakouských volbách van Bellen / Hofer, a ostatně třeba i u nás Nezeman/Zeman. Myslím si, že EU s tím má vlastně málo co společného a že i uprchlíci jsou spíše atraktivní metaforou než skutečným důvodem.

Jde o staré versus nové. Světem procházejí tektonické vlny rychlých změn, možná rychlejších než dříve v dějinách, jsou silně ovlivněny, vyvolány, uspíšeny rozvojem technologií. Pro polovinu populace jsou to změny příliš rychlé, nesrozumitelné, neuchopitelné, mají z nich obavy a volají po šlápnutí na brzdu – zpomalit, vrátit zpět. Změna jako hrozba. Pro druhou polovinu populace jsou ty změny vítané, pochopené, dobře využité – jen houšť a rychleji! Změna jako příležitost. Pokud to je pravda (domnívám se, že spíše ano, ale samozřejmě situace je mnohem vrstevnatější a mnohorozměrná, není to jen tahle jedna osa plus–mínus), pak samozřejmě žádný brexit ani jiný exit nikomu nepomůže a na situaci nic nezmění. Možná budou mít lidé lepší pocit, což je ostatně taky hodnota. Obava není racionální, ale emotivní kategorie.

Ale k brexitu ještě pár poznámek:

- BBC ukázala podrobný popis brexitu, tedy co kdy nastane a jak se bude postupovat. Vyplývá z toho, že krátkodobě (jednotky let!) se skoro nic nezmění, postupně se budou vyjednávat nové smlouvy, výraznější důsledky mohou být cítit po dvaceti třiceti letech. Ošklivě řečeno: ti, kteří nejvíce hlasovali pro „odejít“, se výrazných důsledků tohoto odchodu nedožijí. Ti, kteří nejvíce hlasovali pro „zůstat“, budou důsledky odchodu prakticky řešit.

- Bylo publikováno, že Norsko, které je mimo EU, je s ní „harmonizováno“, co se týká zákonů či předpisů, a to tak, že pravidla platící v Norsku jsou k nerozeznání od těch, která platí v EU. Sladilo svoje pravidla hry dobrovolně, nemuselo, ale chtělo. Ono totiž moc nejde jedno bez druhého: chcete-li mít „promazaný“ stroj mezinárodního obchodu a jiných forem spolupráce, jako jsou společné firmy nebo zakládání poboček, přirozeně zkonvergujete pravidla hry. Vynutí si to globalizace silou svých trhů, ať už s EU nebo bez, výsledek bude stejný. Pokud se bude chtít například Ukrajina začlenit do volného obchodu a rovnoprávné spolupráce s hospodářsky vyspělou Evropou, bude se muset s ní sladit a je jedno, zda bude v EU nebo ne.

- V Londýně i v dalších velkých britských městech žije mnoho ekonomických imigrantů. Kdyby Británie chtěla, nemá je – jenomže tito lidé Británii budují, jsou potřební. Lidé na lešení, číšníci, taxikáři, au-pairky, stovky dalších povolání s nízkou mzdou i prestiží jsou v Británii majoritně obsazeny cizinci. Pokud je pan Farage ze země vypoví, za volant taxíku si bude muset jít sednout sám, protože samo to nepojede.