Podezřelé rozsudky – 1. část (kauza Nagyová – Nečas)
Spolupracovník naší redakce rozebírá závažné soudní kauzy z prostředí naší politiky, které jsou zametány pod koberec.
Nepřipadá mi v pořádku, když se zákonem naší společnosti stává, že téměř všechny větší policejní kauzy dotýkající se nejvyšších pater politiky končí kdesi pod stolem a v zapomnění, překryty kauzami dalšími, jež čeká stejný osud.
Když ji miluješ, není co řešit…
Co si má člověk myslit o následujícím soudním výroku: „Z odposlechů jednoznačně vyplývá, že svědek Nečas paní obžalovanou miloval. Měl k ní velice blízký vztah, ale na druhé straně měl blízký vztah i ke své manželce, nechtěl jí ublížit. Proto velice opatrně, ale i neobratně řešil otázky rozvodu. To, že se chtěl rozvést, je zcela zřejmé. Nevidím důvod, proč by měla obžalovaná tímto krkolomným způsobem dosáhnout rozvodu. Tento motiv není vůbec prokázán provedenými důkazy,“ konstatovala soudkyně Králová.
Jsem přesvědčen, že otázka toho, kdo koho miloval, či nemiloval, je z hlediska vyšetřování kauzy, jejíž podstatou je zneužití rozvědky, irelevantní. Petr Nečas mohl Janu Nagyovou stokrát milovat, ale to není předmětem vyšetřování. Tím je, zda se Jana Nagyová (ne)dopustila trestného jednání. K dispozici jsou přitom odposlechy i výpovědi očitých svědků. „Můj názor od samotného začátku byl, že ten případ je od začátku jasný. Na druhou stranu soud už podruhé rozhodl, jak rozhodl, navzdory všem důkazům, odborným posudkům. Pak je spíš na místě se ptát, zda je v pořádku soud, ale rozhodnutí je takové a s tím se příliš polemizovat nedá. To musí státní zástupce,“ sdělil serveru Lidovky.cz Karel Randák, bývalý šéf civilní rozvědky.
Kdy „bývalá struktura“ nevadí
„Když jsem viděl, jak si osm po zuby ozbrojených policistů přišlo na ministerstvo financí pro jedno lejstro, tak jsem si říkal, že je to buď nejdražší pošta na světě, nebo demonstrace síly,“ snaží se Miroslav Kalousek z TOP 09 dlouhodobě srážet práci policie a státních zástupců. Nevadí mu ani to, že praxe soudkyně Králové začala už v minulém režimu (Nečasová není první. Verdikty Králové překvapily už dříve), či fakt, že některé její rozsudky byly zneplatněny pro podjatost: „Nezákonný zásah policistů proti aktivistovi Radkovi Mikulovi dne 28. 10. 2003 poté, co se ten den nenechal policisty nezákonně perlustrovat, skončil u soudu první instance odsouzením obžalovaného za trestný čin útoku na veřejného činitele na šest měsíců s podmínkou v trvání jednoho roku. Samosoudkyně JUDr. Helena Králová pominula práva obžalovaného, pominula i zákon a důkazy o nevině. Zato připustila důkazy policie, pořízené částečně i nezákonnou formou. Důkazy vyhodnotila nesprávně, tendenčně a rozsudek vynesla 18. 5. 2004 v nepřítomnosti obžalovaného. O kvalitě výpovědí policistů ani nemluvě… To vše konstatoval odvolací senát Městského soudu v Praze na neveřejném zasedání a vrátil 24. 8. 2004 věc soudu prvního stupně zpět. Soudkyně obvodního soudu se poté 13. 10. 2004 sama vyloučila z dalšího projednávání pro podjatost (celý text Britských listů viz zde).“ (Pozn aut.: Už tento samotný fakt zní laickému pozorovateli jako špatný happening.)
Bagatelizace „kabelkové kauzy“
Všimněme si, že u kauz této ráže se často z určitých úst a médií ozývá, že „vlastně o nic nejde“, že jde jen o mediální bublinu a že Češi nechali odstoupit svého premiéra „jen kvůli nějaké kabelce“.
I proto je třeba připomenout, že v souvislosti s expremiérem Nečasem a Janou Nagyovou-Nečasovou se neřeší jedna kauza – ale hned čtyři:
1. Podezření ze zneužití tajných zpráv BIS, kterého se měla dopustit Jana Nagyová s podnikatelem Ivo Rittigem a jejich advokáty.
2. Podezření Jany Nagyové z uplacení exposlanců ODS lukrativními posty ve státních firmách. Právě v tomto případě šlo o schvalování „daňového balíčku“, jenž byl podmínkou pro přijetí tzv. církevních restitucí.
3. Podezření ze zneužití vojenské rozvědky pro soukromé účely.
4. Podezření Jany Nagyové-Nečasové, že nezdanila luxusní dárky – šperky a módní doplňky v celkové hodnotě cca 10 milionů korun.
Jsem přesvědčen, že pouze tato podezření, která se přímo týkají milenky tehdejšího premiéra a nepřímo premiéra samého, na demisi vlády bohatě stačila. Navíc co se týká tohoto kabinetu, evidentně nešlo o kauzu jedinou (vzpomeňme: sKarty, IZIP, ProMoPro).
Příště se zaměříme na další podivný případ, který s touto kauzou souvisel: na církevní restituce.