Dva Jeronýmové, vlastně tři
Letos si připomínáme šest set let od upálení „toho druhého“ na kostnickém koncilu, totiž mistra Jeronýma Pražského. Výročí publikačně inspirovalo jednoho husitského a jednoho evangelického duchovního.
Zájemci o pozapomenutou osobnost čtyřnásobného mistra svobodných umění mají už šest let k dispozici soudobou komplexní (a nebýt poměrně střídmého rozsahu způsobeného hutností textu, chtělo by se napsat přímo monumentální) monografii Život a dílo Jeronýma Pražského (2010) od historika – medievisty a husitologa – Františka Šmahela. Nemluvě o jeho starších pracích na dané téma. Přesto je víc než dobře, že letošní výročí inspirovalo hned dva další autory k „pokusu o Jeronýma“.
Jeroným husitský
Víme, že husitský farář (a středoškolský a vysokoškolský pedagog) Martin Chadima s přípravou své knížky váhal – a vidíme k tomu dva hlavní důvody: jednak jeho opakovaně vyjádřený respekt ke Šmahelovu dílu, jednak jeho vlastní vytížení v loňském „husovském“ roce.
Rozhodně je dobře, že se Chadima nakonec k napsání odhodlal a ještě lépe, že knihu dokončil. Dokonce ji dokázal distribuovat už na jeronýmovském festivalu na pražském Střeleckém ostrově 28. května 2016. Pravda, za cenu ne úplně důsledných korektur, ale aby nebylo mýlky, ty jsou „jen“ na standardní úrovni soudobé knižní produkce, rozhodně ne horší.
Chadimova kniha přináší nově přinejmenším trojí:
- Širší myšlenkový a historický rámec Jeronýmova života a díla, zejména teologický a filosofický.
- Přehlednou a korektní rešerši, skoro až čítanku z relevantní literatury. Kromě Františka Šmahela Chadima hojně cituje (cituje, nikoliv parafrázuje) z děl zejména Petra Čorneje, Viléma Herolda, Jakuba J. Jukla, Jaroslava Kadlece, Jiřího Kejře, Kamila Krofty, Miloslava Kaňáka, Amedea Molnára, Jany Nechutové, V. M. Novotného a Jana Sedláka – abych jmenoval jen ty nejčastěji zastoupené. Tím se dílo podobá autorovu Mistru Janu Husovi (viz má recenze v KN 18/2015: Teolog, teolog, teolog). Průběh koncilu sleduje Chadima zejména podle jeho dochovaných akt, podle relací Petra z Mladoňovic a podle kroniky Ulricha z Richentalu. Z ní také mimochodem pochází zpodobnění Jeronýma s frygickou čapkou s hřebínkem, kteroužto podobu popularizuje letošní jeronýmovský projekt Českobratrské církve evangelické (viz obrázek).
- Vlastní interpretace, originální souvislosti a názory. Zvláštní důraz klade autor na srovnání a souvislosti s Janem Husem, jeho názory, osudy a například i soudobou společenskou recepcí. K tomu zřejmě autora vedly jeho loňské aktivity a vše, co při té příležitosti přečetl, slyšel, napsal a proslovil. Autorův budoucí bibliograf nazná, že toho nebylo vůbec málo.
Jeroným evangelický
Evangelický farář Mikuláš Vymětal sestavil vlastně sborník kratších děl celkem sedmi autorů počínaje samotným Jeronýmem. Kniha přináší moderní populární edici:
- Jeronýmovy Řeči k chvále svobodných umění, přednesené na kvodlibetu vedeném mistrem Matějem z Knína v lednu roku 1409.
- Jeronýmova vlastního popisu populárního „štítu víry“ s filosofickým výkladem trojiční nauky (úvod doplnil Martin Arden).
- Slavného dopisu italského humanisty Poggia Braccioliniho, vyjadřujícího obdiv k Jeronýmovu vystupování a chování v Kostnici v květnu 1416.
- Studie či spíše črty Amedea Molnára Humanismus Jeronýma Pražského (A. Molnárovi je celá kniha dedikována).
Další součástí jsou úryvky z šesté a sedmé kapitoly Mladoňovicova Vypravování o mistru Jeronýmovi Pražském, upáleném v Kostnici pro jméno Kristovo, a krátký náčrt Jeronýmova životopisu od Jana Čapka. Nejrozsáhlejší jsou příspěvky Jiřího Tenglera Jeroným z Prahy a Mikuláše Vymětala Druhý život Jeronýma Pražského.
Tenglerův čtivý portrét sestává z výmluvně označených kapitolek Pražan, Student, Filozof, Viklefista, Mistr, Světoběžník, Politik, Kacíř a Mučedník. Vymětal pečlivě shromáždil všechny významnější připomínky osobnosti Jeronýma Pražského od jeho smrti až do současnosti a od Kostnice až po Vitebsk. Zdá se, bohužel, že ani po 600. výročí své mučednické smrti nebude mít Jeroným Pražský samostatný pomník, jen několik pamětních desek – a vitráž ve vinohradském sboru CČSH. Přibude jen po požáru obnovený husitský kostel v jihočeských Mirovicích, který od letoška ponese vedle Jana Husa i jméno Jeronýma Pražského.
Kniha netradičního čtvercového formátu vyniká bohatým obrazovým doprovodem asi devadesáti fotografií a ilustrací včetně zajímavého cyklu dřevorytů nedávno zesnulého Zdeňka Mézla.
Jeroným pravoslavný a souhrn
Čistě na okraj, Chadima i Vymětal uvádějí na pravou míru (tedy nakolik to fragmentární historické prameny umožňují) údajný Jeronýmův přestup-nepřestup k pravoslaví. S ním ale souvisí i fakt, který my protestanti velmi oceňujeme; že česká pravoslavná církev řadí Jana Husa i Jeronýma Pražského mezi světce. Více k tématu Jeronýmova pravoslaví viz můj fejeton v tomto čísle Kulturních novin.
Shrnuto, obě recenzované knížky mají nepochybně své místo vedle Šmahelova díla. Doplňují k němu originální hlediska a nejnovější poznatky, zpřístupňují některé předůležité prameny a zejména Vymětalův „sborník“ přibližuje osobnost Jeronýma Pražského lehčími žánry, které mohou zaujmout i ty, pro něž je Šmahelova studie třeba příliš podrobná a odborná. Chadima zase napomáhá lepšímu porozumění Jeronýmovu odkazu tím, že ho vědomě a důkladně zasazuje do historického, filosofického a teologického kontextu.
Martin Chadima: Jeroným Pražský. Tragický příběh středověkého intelektuála. Královéhradecká diecéze Církve československé husitské, Hradec Králové 2016.
Mikuláš Vymětal (ed.): Jeroným Pražský. Evropan, vzdělanec, buřič. Českobratrská církev evangelická, Praha 2016.