Plody třicetileté lásky
Časopis Veronica slaví letos třicet let existence a k tomuto výročí sobě i veřejnosti nadělil neobyčejnou knihu: sborník příspěvků, které mají společného jmenovatele – lásku ke krajině. Zatímco po jiných médiích zůstávají hromady bezcenného potištěného papíru, kniha Krajiny srdce je nadčasovým vyznáním.
V úvodu ke knize Krajiny srdce píše jeden z editorů, Václav Cílek, mimo jiné toto: „Globalizační vlna je za svým vrcholem. Nyní se učíme opět hospodařit doma. Eroze půdy, správné zacházení s vodou, přirozený les, čistý rybník, zdravá stáda, klid duše. Kolo štěstěny se opět obrací od vzdálených cílů ke krajinám domova a srdce. (…) Tato kniha není o návratu do dětství a šťastných chvílích v přírodě. Je o základech, na kterých se staví budoucnost.“
Nevím, nakolik je globalizační vlna skutečně na ústupu, ale jedno je jisté: Se svobodou pohybu a podnikání, s expanzí do světa, s všudypřítomným komunikačním propojením, ale mnohdy taktéž s prostým životaběhem vzrůstá současně potřeba ukotvení, pocitu domova, zkrátka něčeho, k čemu se můžeme vztahovat. Potřeba něčeho, co vyzařuje bezpečí, co dobíjí naše vnitřní baterky. Krajina šťastného dětství či krajina srdce, která naplňuje tyto požadavky, bývá nezřídka především vnitřním obrazem, protože vnější svět se nezadržitelně mění, kolikrát k nepoznání. A proto je důležité se vracet ke „své“ krajině, zkoušet ji popsat, zachytit obrazem, pokoušet se najít ji i v přítomném světě. Ona dodává životu dimenzi ideálu, dimenzi, která člověka vytahuje z šedi každodennosti a bezohledného kolotoče vnějšího světa.
V ojedinělé publikaci se setkalo třiasedmdesát autorů a 18 fotografů, aby vytvořili atlas „srdečních krajin“. Je to zvláštní atlas – na jedné straně nám může sloužit jako průvodce skutečnými krajinami, jež zcela jistě stojí za to navštívit, a na straně druhé nám otevírá dveře do imaginárních světů nazíraných vnitřním zrakem rozmanitě vybavených pozorovatelů. Člověk by neřekl, kolik schopnosti poetického zření v sobě ukrývají přírodovědci, kterých je mezi autory značná část. A jak by ne, protože pojítkem všech příspěvků je časopis Veronica, pro nějž byly psány a jehož rubrika Krajina mého srdce se stala inspirací pro název knihy.
Kniha je oslavou a současně svým způsobem duchovní esencí časopisu, který vznikl před 30 lety jako „zpravodaj“ výborů Českého svazu ochránců přírody a který si i přes značné rozšíření tematického záběru v dalších letech ponechal jako výchozí princip své existence lásku ke krajině a k přírodě vůbec. První číslo Veroniky vyšlo v roce 1986 a prvním vedoucím redaktorem byl Miroslav Kundrata, později zakladatel a ředitel Nadace Partnerství. Dalšími otci zakladateli byli pracovníci Geografického ústavu Československé akademie věd Jan Lacina a Antonín Buček. Skrze několik osobností navázal časopis hned v počátcích na nejlepší tradici moravských periodik, jmenujme zde například Hosta do domu (redaktor Oldřich Bárta, ilustrátor Jan Steklík). Neobyčejně zajímavou historii časopisu přibližuje v závěru knihy druhý z editorů a dlouholetý předseda redakční rady balkanista Václav Štěpánek. Třetím editorem je pak lesnický odborník a čestný člen redakční rady Ivo Dostál.
Je těžké na omezeném prostoru přiblížit krásu, inspirativnost a mnohovrstevnost této knihy. Každý si jistě najde slova a obrazy, které odpovídají jeho vnímání a jeho vnitřnímu rozpoložení, protože rozmanitost uchopení krajin je tu neobyčejná – vedle ekologů a dalších přírodovědců tu nalezneme historika umění, divadelního a filmového režiséra, hudebníka právníka, básníka, spisovatele. Namátkou jmenovitě: Hana Librová, Ludvík Kundera, Petr Baran, Pavel Blatný, Zeno Kaprál, Břetislav Rychlík, Karel Pavlištík, Jan Novotný, Karel Hudec, Milan Križo a další a další. Jednotlivá vyznání nejsou jenom poetickými obrazy, ale i cennými vzpomínkami a dokumenty. Věřím také tomu, že každý čtenář se tu potká i s tou „svou“ krajinou – ať už se nachází na Valašsku, v Jeseníkách, na Vysočině, v Českém lese či hornatých karpatských regionech na moravskoslovenském pomezí.
Mám-li uvést příklady svých nálezů, pak tu jsou: Při čtení literárně skvostného příspěvku významného entomologa a nadšeného divadelníka Dalibora Povolného se před mým vnitřním zrakem odvíjela oživlá historie i krajinné scenérie okolí Třeště, městečka s významnou židovskou komunitou, a přilehlých Javořických vrchů, které jsou mému srdci ze všech krajin v knize popisovaných nejbližší. Paní profesorka Milena Rychnovská, legendární osobnost oboru rostlinná fyziologie, mi zase skrze oči mladé dívky vyrůstající před druhou světovou válkou v Brně zprostředkovala výlety za park Lužánky, směrem, kde tehdy ležela Černá pole a – pole. Dokážete si to dnes představit? Tak blízko centra?
Dopisuju tento článek uprostřed své krajiny srdce, v maličké vísce Světlá, těsně pod osmisetmetrovou Javořicí vévodící jižnímu masivu Vysočiny. Za chvíli odvezeme do Brna zbytky prázdninového vybavení a také vzpomínky. V mém batohu bude i knížka Krajiny srdce, aby mne uprostřed města znovu a znovu inspirovala k návratům do krajiny srdce.
Václav Cílek, Ivo Dostál, Václav Štěpánek, eds.: Krajiny srdce. Ilustrace Jan Steklík. Novela bohemica – Veronica 2016, 386 stran.