Thajská masáž
Fejeton, v němž se autor tentokrát o divadle zmiňuje zcela okrajově…
„Tati, tady máte se Zlatkou vouchery na thajskou masáž,“ řekla mi moje nejstarší dcera. (Jak jste pochopili, šlo o poukázky a o mou dceru z prvního manželství, která by své biologické matce říkala „matka“.)
Rozzářily se mi oči v představě krásných šikmookých dívek shromážděných kolem mé nahé – sezením v křesle a ve vinárenských lenoškách vypracované – postavy a dělajících mi masážní pomyšlení. Objednal jsem se (adoptivní maminku pro všechny případy na něco později) a těšil se.
Měl jsem odpoledne před masáží nějaké vystoupení, a tak jsem ve smokingu dorazil do nejmenované ulice spojující Karlův most s Malostranským náměstím. Místo čekaných slastí jsem našel poměrně snadno. Bylo mi sice divné, proč ve výlohách sedí lidé a mají ponořené nohy do akvárií a ryby jim okusují kůži. Mělo to být varování, ale chlapec kolem šedesátky nemá ještě tolik životních zkušeností – tak jsem tam vlezl.
„Sedni a čekej!“ řekla mi thajská paní, i na naše poměry poněkud v letech.
Těšil jsem se na převlečení do kimona, či čeho, nicméně paní přikázala, abych sedl do lehátka. Jsem z divadla zvyklý na publikum, a tak jsem si říkal, kam budou přihlížející utíkat, až mě budou svlékat (lidé to v divadle nemají moc rádi). Svlékání nebylo, paní smoking nevadil a dvěma dobře mířenými údery do spánků mě dostala tam, kde mě chtěla mít. Pamatuji se, že mi nějakým prkénkem drtila prsty na nohou a pokoušela se mi je roztáhnout aspoň pět centimetrů od sebe (ponožky jí též nevadily). Měl jsem snahu bránit alespoň smoking, ale paní řekla „Nech to!“ a zkoušela mi vykloubit ruce. Masáž žaludku nebyla tak špatná; jen po něm lehce podupávala. Pak ale přišla na kus řeči její kolegyně, dámy si povídaly, a paní masírovala a masírovala…
Z čela mi tekl pot a obnovily se mi žaludeční vředy. Začal jsem se bránit a thajská paní, zjevně dobře naladěná, se mi tedy radši vrhla na černého motýlka, kterého se pokoušela rozmasírovat. (Pro mladší: Motýlek je to černé pod krkem, co nosí koncertní umělci a zednáři místo kravaty. Taková mašlička.)
Zachránila mě manželka, která přišla na pozdější masáž a ve snaze pomoci mi poprosila paní, ať mě pustí. Dopotácel jsem se na Maltézské náměstí, sedl si vedle vinárny U Malířů na rantl plotu a čekal na manželku.
Přišla rozzářená a ptala se: „Bylo to fajn, viď? Mě převlékli do kimona, namazali mi tělo a pak mě jemně masírovaly čtyři Thajky! Také se cítíš jako znovuzrozený?“
Zahalil jsem se do potrhaného smokingu a přikývl. Pokud je pravda, že hřích znamená zhřešit i v myšlenkách, tak už jsem pochopil Zločin a trest.