Šokující „integrační politika“ ČR v případě nových uprchlíků
Jak se český stát zříká svých kulturních kořenů a strukturálních závazků…
Začnu úplně zkraje. Vláda v listopadu schválila nový státní integrační program (SIP). Jde o program, jenž se ve své starší verzi léta staral o integraci lidí, kteří získali v České republice azyl či jinou formu mezinárodní ochrany – stát garantoval výuku češtiny, integraci na pracovní trh, bydlení. Pro obce zde byla například finanční motivace (tři sta až pět set tisíc korun na infrastrukturu) v případě, že poskytnou azylantovi bydlení. Tohle vše teď s novým integračním plánem, vytvořeným na politický pokyn (když to řeknu nehezky, šlo o starou pohnutku: Ať to vypadá, že něco děláme…), zcela padá. Nový integrační program nejenže maže výše zmíněné finanční pobídky obcím (a to zrovna v době, kdy je důvodné obávat se situace, že by něco takového bylo velmi potřeba), ale Ministerstvo vnitra se jím také KOMPLETNĚ ZŘÍKÁ ZODPOVĚDNOSTI za integraci azylantů.
Nově to není stát, ani třeba regionální integrační centra v krajích (což by se nabízelo), ani samosprávy, ale Charita České republiky, která je hlavním garantem integrace těchto lidí. Práce Charity ČR si nesmírně vážím v mnoha ohledech, a vím, že i jejich práce s azylanty je kvalitní. Domnívám se však, že je z principu naprosto nevhodné, aby stát takto důležitou úlohu a zodpovědnost ponechával na jakémkoli neziskovém subjektu. A zároveň v tomto případě na subjektu se zřetelnými křesťanskými ideovými kořeny, když mnoho azylantů tvoří muslimové (i dřív tomu tak bylo a je možné, že jejich podíl bude přibývat). Snad má ještě smysl dodat, že se tak stalo bez jakéhokoli výběrového řízení.
A zde se dostáváme k otázce nově příchozích iráckých křesťanů. Ano, Brno jedná s Nadačním fondem Generace 21 a bude se snažit nalézt cestu, jak těmto lidem pomoci. Z principu se však domnívám, že je naprosto nezodpovědné, když si nějaká nezisková organizace (bez zkušeností s touto problematikou, její hlavní devízou je to, že jsou křesťané) vylobbuje na vládě přijetí sto padesáti lidí, a stát řekne: Dobrá, vezměte si je sem, ale my s tím nechceme mít nic společného. Integraci si zajistěte sami, my se s nimi maximálně vyfotíme. Tím se příchozí ocitají zcela mimo známé struktury, bez jasného plánu integrace, bez jasné garance zajištění bydlení a dalších důležitých věcí. Tyto skutečnosti jsou pro mě opravdu znepokojující a jednání státní správy mi připadá krajně nezodpovědné.
Zároveň jsem se vždy domníval, že žiji v sekulárním státě, který nepohlíží na lidi různě podle toho, k jakému se hlásí náboženství. Protože to je jedno z hlavních dědictví evropské civilizace a jedna z opravdových evropských hodnot, na nichž má smysl stavět a které je třeba snad i nějakým způsobem bránit.