Ufáky
Fejeton o tom, co dokážou infrareflektory.
Ufáky se v divadle říká takovým světlům, která jsou infra nebo co, protože kromě toho, že herce od nich bolí oči, odhalí úplně všechno. Když se s nimi svítí na temné jeviště, objeví se zuby opravené pryskyřičným tmelem a zmizí silonové košile, takže vypadáte, jako byste košili zapomněli v šatně a vzali si motýlka na nahé tělo.
Už jsem tu vzpomínal Karla Fialu, kterého zná široká veřejnost jako Limonádového Joea a divadelníci jako dlouholetého sólistu Hudebního divadla v Karlíně. V muzikálu Oklahoma měl na závěrečnou scénu ušitý překrásný bílý frak s cylindrem, který se v divadle šije tak, že kalhoty nemají poklopec, vepředu jsou sešité, mají zip po straně, díky čemuž jsou pěkně vypasované a dělají štíhlou postavu.
Karlovu partnerku hrála Marcela Černochová, později velmi slavná pěvkyně vídeňské operety. Marcela vypadala jako růžové poupátko, pokud poupátko může mít lehkou nadváhu. Na úplný konec Karel na rampě vzal Marcelku do náručí a houpal ji na rukou, nicméně idylickou scénu přerušil podivný zvuk. Karlovi díky napětí všech svalů praskly v místech, kde měl mít poklopec, bílé kalhoty a ufáky daly vyniknout jeho červeným slipům.
Karel okamžitě položil ruku na inkriminované místo, čímž potěšil dámskou část publika. Pak ho podpořila i Marcela, která zrádnou trhlinu zakryla svýma něžnýma ručkama. To zase povzbudilo pánskou část publika, která herečce začala udílet cenné rady, ta se lekla a začala trhlinu zakrývat Karlovým bílým cylindrem, načež se od publika dozvěděla, že mu ho tam má pověsit. Orchestr přestal hrát, dirigent plakal, Karel se smál a Marcela se třásla hrůzou nad dalším vývojem.
Do toho se zezadu připlížil nic netušící Láďa Županič s tím, že podle libreta Karla probodne a poupátko si odvede. (Mimochodem: Při udílení posledních Thálií jsem měl velkou radost, že si vzpomněli i na Láďu Županiče. Kromě vojny v AUSu byl karlínskému divadlu věrný celý život, odehrál tam skvělé role a byl to po Ludvíku Žáčkovi a Jindrovi Jandovi jeho nejlepší ředitel.) Když Láďa uviděl Karla, vypadl mu z ruky vražedný nůž a z očí mu vyhrkly slzy. Byl to první vrah, kterému smích znemožnil dokončit odpudivý akt. Vrah bez nože toho moc nenadělá, a tak Láďa Karlovi na celé divadlo oznámil: „Tak já tě aspoň uškrtím, jo?“ Což byl jasný signál pro inspicienta, aby za bouřlivého potlesku nechal spustit oponu.
To tedy bylo o ostudě pánské. Pro „genderovou reciprocitu“ však dovolte na totéž téma ještě jednu příhodu. Veselá vdova je pěkná opereta Franze Lehára. Vedle Hany Glawari je v ní další role, jmenuje se Valencie a hrávají ji mladé herečky. V Karlíně byla jedna dobrá zpěvačka, zářivá blondýna, měla i gymnastickou průpravu a režisér toho plně využil. Ve scéně v baru tančila s baletkami kankán, sukni si držela hezky vysoko, udělala několik hvězd a tanec končila se sukní zdviženou až po bradu. Kalhotky jí výtvarník navrhl také krásné, bohužel materiálem byl silon a ufáky odvedly skvělou práci. Dosud spící pánové v hledišti si najednou dávali k očím kukátka, houslisté v orchestru hráli ve stoje a nemohli z herečky spustit oči. Nejlépe na tom byl šéfdirigent Homolka, který byl nejblíž.
Subreta měla obrovský úspěch, a nikdy se nedozvěděla, že to nebylo kvůli zpěvu, ačkoli se jí to mnozí snažili náznaky dát najevo. Nakonec se kapelník Homolka na schůzi umělecké rady zeptal zpěvačky docela otevřeně: „Slečno, a vy jste opravdu přírodní blondýna?“
„Samozřejmě, pane šéfe,“ odpověděla zpěvačka.
„Vidíte, já mám lékařské potvrzení, že přestávám slyšet na levé ucho, ale ten doktor mi nějak zapomněl říct, že jsem taky barvoslepý,“ odpověděl na to šéfdirigent nic netušící prolhané umělkyni…
Tip pro další čtení:
- Autorův fejeton o Karlu Fialovi, Karlu Effovi, kočičí mámě a o kocouru Vášovi Příhodovi: Limonádová krev (KN 8/2016).