A my jim za omezení našich svobod ještě poděkujeme...
O totalizaci společnosti, které u nás nic a nikdo nestojí v cestě.
Dějiny se opakují, ne že ne. Po 11. září 2001 reagoval tehdejší americký prezident Bush protlačením zákona s názvem Patriot Act, který prezentoval jako nezbytnou zbraň proti terorismu. Zákon v podstatě zrušil zásadní zábrany právního státu proti zneužití moci, jako je zatýkání bez zatykače, vazba bez obvinění, prohlídky bez povolení, odposlechy a zachycování e-mailů, tajné procesy mimo kontrolu veřejnosti – stačilo říci, že existuje podezření z terorismu, a to, co se nikdy nesmělo, je najednou v pořádku.
Kvůli dnešním paralelám stojí za to připomenout, že obsáhlý a komplikovaný zákon byl předložen a protlačen zákonodárným sborem za 48 hodin, tedy bez možnosti zákonodárců jej promyslet. Ctihodní členové kongresu byli jednoduše postaveni ke zdi: buď to obratem schválíte, nebo to bude vypadat, že podporujete teroristy, kteří chtějí zničit naši zemi. Výsledek byl jasný: jeden hlas proti, pár zdržení se, ostatní pro. Zákon platí dodnes, v roce 2011 byl znovu potvrzen.
Rok 2016, Česká republika: země klidu a míru, které se obloukem vyhýbají nejen teroristé, ale dokonce i nebozí uprchlíci. Přesto žijeme v obrovském strachu z hrozeb známých i neznámých, hypotetických i existujících. Média píší o „hordách“, představitelé státu se tváří vážně, což vše má jednoznačný efekt: lidé se bojí, stejně tak jako byli k smrti vyděšení Američané po září 2001. Stejně jako oni tehdy i my nyní proto ochotně odkýveme cokoli, co nás pomůže zbavit strachu.
Historie se opakuje: Český stát, tedy jeho represivní složky, neomylně vycítily možnost posílit svoji moc – vytušily chvíli, která se nemusí již nikdy opakovat. Veřejnost je vyděšená, takže jakékoli omezení svobod s argumentem „protože vás chceme chránit“ hladce projde, protestů bude málo a budou zanedbatelné. Policie získává právo vstupovat do vašich domů a zabavit zde legálně drženou zbraň (prošlo hladce parlamentem). Urážky úřední osoby mají být trestány vysokou pokutou – a to na základě rozhodnutí jiné úřední osoby, nikoli v soudním procesu s právem na spravedlivé posouzení. Za neuposlechnutí výzvy policisty opět přichází zvýšená pokuta.
Policie má mít pravomoc „rozpustit shromáždění“, a to i oznámené a povolené. Zároveň s tím hlásí, že potřebuje najmout další tisíce lidí – přece proto, abychom vás lépe ochránili před nebezpečím, jež se na nás valí ze všech stran! Přidávají se příznačně i myslivci: další, kteří mají ono „nadlidské“ právo nosit zbraň. Les a to, co v něm žije, je přece jejich a občanovi nastavíme do cesty překážky a tvrdé tresty, kdyby do něj náhodou zabloudil.
Všimněte si, jak hladce a ve shodě procházejí nové zákony parlamentem. Koaliční ANO je pro omezování svobod občanům všemi deseti, protože rovnice „o co slabší občané, o to silnější korporace“ platí jako žádná jiná. Koaliční ČSSD má dvě křídla – to první vzpomíná nostalgicky na dobu, kdy stát mohl všechno a pendrek byl nejlepším argumentem v diskusi; to druhé se s prvním moc hlasitě nehádá. Koaliční lidovci vyčkávají, jak se věci vyvinou. Opoziční komunisté mají státní teror ve své kanonické literatuře. Opoziční ODS vítězí ve strašení muslimskými hordami, takže přece nemůže být proti opatřením pro naši bezpečnost, že? TOPce k životu stačí, když útočí na Babiše. Kde se mentálně nalézá prezident, není potřeba zmiňovat.
Divíme se pak, že represivní zákony procházejí za odporu nějakých 15 % zákonodárců? Z tohoto neradostného obrázku vyplývá jenom jedno: bude ještě hůř. Pokud tyto zákony procházejí jako nůž máslem – média a občané mlčí – je čas ještě přitvrdit, co říkáte, hoši? Vzpomeňme si, jak to pěkně s Poláky zvládl Kaczyński, jak si Maďary postavil do latě Orbán – neříkejte, že bychom to taky nezvládli…
Mezi USA, jimiž jsem začal tento text, a Českou republikou je jeden velký rozdíl – bohužel v náš neprospěch. Spojené státy jsou zemí s hrdým a sebevědomým občanstvem, které různě fikané ohýbání a zneužívání zákonů umí ve volbách tvrdě trestat. U nás nic takového nemáme; naopak jsme sami v různém hledání klikatých cestiček mistři a považujeme to často za přednost. Proto jsou zákony omezující svobodu ve jménu svobody a bezpečí u nás zvláště nebezpečné: protože nebezpečí jejich zneužití není hrozbou, ale jistotou.
Potřebujete příklady? Policie zcela zbytečně a šikanózně obšancovala půl Prahy kvůli potentátovi z ČLR a nedovolila konání ohlášených a schválených demonstrací. Policisté chodí v hlídkách s vojáky třímajícími automatické zbraně schopné vykosit půl Václaváku a v tomto složení zasahují proti zmatenému klukovi způsobem, jako kdyby šlo o komando Islámského státu, jen kvůli jeho dredům. Ozbrojené složky se pak za tyto činy ještě vzájemně odmění, pochválí a povýší. To všechno je test, co na to občané. A občané nic. Necháváme si omezovat své svobody – a ještě jsme schopní jim za to poděkovat...