KULTURNÍ NOVINY - nezávislé mediální družstvo (production)

Žijeme v době neobyčejné pestrosti pohledů na svět a lidských rolí v něm. Některé tendence v lidském myšlení jako by se vzájemně vylučovaly – a přitom obě vycházejí vstříc určitým potřebám člověka a mají stejný cíl: Jeho šťastnější budoucnost. Jak se dívá na svět člověk, který pomáhá lidem v jejich sebepoznání a jehož profesi přitom odmítá věda? Rozhovor o politice, pozitivním pohledu na život a občanském angažmá s českým astrologem Antonínem Baudyšem.

Tvůj tatínek, byl významný vynálezce v oblasti jemné mechaniky a optiky a zároveň astrolog. Letos v září by mu bylo sedmdesát let. Národ si ho nejspíš pamatuje jako rozšafného prvního ministra obrany ČR, který pomáhal připravovat vstup naší země do NATO. Ty ale tuto organizaci a naše angažmá v ní léta koncepčně kritizuješ. Z jakých myšlenkových pozic se na NATO díváš a z jakých se na ně díval tvůj tatínek? A nedocházelo k rodinným přestřelkám?

Začnu tím, že bych neměl problém s NATO ani s naším angažmá v něm, pokud by se nezpronevěřovalo svému poslání. Připomenu, že zakládací listina NATO, podepsaná 4. dubna 1949 ve Washingtonu, říká ve svém prvním článku toto: „Smluvní strany se zavazují, jak je uvedeno v Chartě OSN, urovnávat veškeré mezinárodní spory, v nichž mohou být účastny, mírovými prostředky tak, aby nebyl ohrožen mezinárodní mír, bezpečnost a spravedlnost, a zdržet se ve svých mezinárodních vztazích hrozby silou nebo použití síly jakýmkoli způsobem neslučitelným s cíli OSN.“

Již první invaze do Iráku však byla podlou lstí se surovým koncem, proti které byla okupace ČSSR zeměmi Varšavské smlouvy z roku 1968 ještě nedělní čaj. Třicet tisíc zabitých na straně Iráku a sto padesát mrtvých na straně Západu. Zásah NATO proti Srbsku byl sporný, na základě incidentu v Račaku, který se dnes jeví jako zvenčí prefabrikovaný. Invaze do Afghánistánu a druhá okupace Iráku však již nesly všechny znaky intervence na základě hegemona, který bere všechno, bez ohledu na motiv či právo. Dnes už jsou okolnosti obecně známé: lži o zbraních hromadného ničení, strašení Tálibánem, aby byl vzápětí na jeho místě instalován Islámský stát. Pak už bylo všechno špatně a my na tom také neseme svůj díl viny.

Jedna z nejstarších knih lidstva Bhagavadgítá popisuje nynější stav slovy, že když bezpráví a zvůle požírá všechno kolem, spravedlnost se zrodí z prachu. Což se dnes týká nejen Kurdistánu, ale i střední Evropy a České republiky.

Smysl pro pravdu a spravedlnost jsem zdědil po obou rodičích, vůči Spojeným státům a  Izraeli měl však táta v zorném poli slepou skvrnu, přes kterou prostě nemohl zahlédnout, s kým máme co do činění. Rodinné přestřelky mezi mnou a tátou na toto téma však probíhaly vzácně a decentně. Na to jsme se měli příliš rádi.

Studoval jsi filosofii, teologii a religionistiku, po svém tatínkovi, který se za posledních patnáct let svého života stal patrně nejceněnějším českým astrologem, jsi však zdědil talent a zápal pro tuto tradiční disciplínu. Mnoho lidí chápe astrologii jako šarlatánství, já jsem se ale mnohokrát empiricky přesvědčil, že horoskopy jak lidí, tak i jiných entit vycházejí. A pokud vím, horoskopy dělali i významní astronomové jako Kepler, Brahe a další. Máš pro skeptiky nějaký ustálený způsob, jak jim vysvětlit, že astrologie je důvěryhodná disciplína?

Ono je ztrátou energie se zabývat tím, že někdo něco nezná nebo nemá s tím či oním zkušenost. Je ztrátou energie se zabývat tím, že si někdo něco myslí nebo nemyslí. Věřím, že se mnoho vysokých duchů v minulosti zklamalo v duchovních postulátech a v duchovních autoritách. Chápu je, respektuji je. Jsem možná zvláštní v tom, že astrologii pouze dělám, ale nepřesvědčuji pro ni, nevysvětluji. Raději natočím nový videokurz, kde je vše na příkladech zřetelně vidět.

Koho navštíví potřeba sebepoznání, ten se většinou dříve či později u astrologa objeví. Od poslední doby, kdy jako astrologové pracovali největší astronomové, astrologie ze společnosti nikdy nevymizela a výčet osobností, které si ke komplexnějšímu náhledu na svůj osud i svět vyžádaly i její pohled, by byl nekonečný – ačkoli to v některých dobách nedělaly veřejně. Astrologie se nicméně do společnosti vrátí jako disciplína, v níž se posuzuje jen míra odbornosti astrologa, nikoli disciplíny. Vím to a nemusím pro to dělat nic víc, než to, co už dělám. 

Jaká jsou témata a podoby tvého dnešního poradenství?

Když to hodně zjednoduším, nabízím cestu k sebepochopení. Z pochopení se rodí smysl a ze smyslu vyvěrá síla. Síla je potřebná k uskutečnění vlastních vizí. A uskutečnění vlastních vizí přináší radost a pocit naplnění. Myslím, že mojí doménou jsou vztahy. Výchova dětí. Překonávání vnitřních překážek. Pochopení jádra problému. Jsem rád, když se mi podaří člověku, který ke mně přijde, ukázat jeho nevyužité možnosti. Anebo když někdo, kdo se k tomu za celý život přes své bloky nedostal, skrze rozhovor se mnou zahlédne vlastní kvalitu a krásu.

Vím, že jsi nějakou dobu strávil v řeholi jezuitského řádu. Byla to přímá, nebo spíš nepřímá cesta k profesi poradenského astrologa, který se od osobní konstelace odráží k uchopení klientovy osobnosti?

V řádu jsem byl celkově čtyři roky a byla to jedna z nejkrásnějších částí mého života. Chyběla tam však komplexnost lidské zkušenosti, byli jsme před životem velice chránění. A chyběla tam myšlenková otevřenost, myšlení bylo nastavené na předem známé odpovědi. Jinými slovy stagnace. Profese astrologa mi poskytuje mnohem lépe to, s čím jsem do řádu šel: splnění touhy mluvit s lidmi o jejich životě, o pochybnostech, o překonávání výzev. Víra v Boha v sobě nese něco ještě mnohem, mnohem vyššího, než co v sobě nese astrologie.

V současnosti je to však pro mě astrologie, která je oázou smyslu, pravdivosti a funkčnosti. Tváří v tvář náboženství ve fázi, kdy se stále drží pošlapaných představ. Adorování utrpení, ve kterém pro radost a spontaneitu není moc místa. Potlačování těla a devastování sexuality. A přitom právě o radost tu běží. A o přijetí hmoty, která jediná nám dovoluje získávat zkušenosti, na základě nichž se stáváme duchovně vyspělými.

Jaké podle tebe byly nesporné výhody společenského zřízení, v němž jsme se narodili, a jaké jsou nesporné výhody toho dnešního?

Levice dnes v Evropě funguje jako předvoj rozbití národních států a předelegování moci na bůhví koho bůhví kde. Pravice postrádá cit pro společenskou soudržnost a pro nutnost zachování funkcí státu. Je posedlá demontáží státu zase jiným způsobem. Jsem tichým členem Pirátské strany, která se však rozhodla zůstat eurooptimistickou a vítací, navzdory potápějící se lodi. Přivedl mne do ní šéf Hnutí za pravdu o 11. září Martin Švadlenka. Mým zájmem je, aby si stát dokázal stanovit priority a aby jeho prioritou byli vlastní občané. Věřím v podnikání a v soukromé vlastnictví. Jsem pracovitý, pracuji rád a hodně, daně platím.

Na době před listopadem 1989 se mi líbila podpora porodnosti. A to, že naše země si byla v návaznosti na předválečné období a období monarchie sama schopná vyrábět v podstatě všechno. Na současnosti oceňuji relativní svobodu projevu, možnost podnikání a cestování. Co se napříč oběma režimy příliš nezměnilo, je absence veřejné diskuse. A právě ta by měla být podstatou demokracie. Nezměnilo se to, že politici nejsou těmi, které by zajímal náš názor nebo kteří by plnili naše zadání. Proč je však potom z našich peněz platíme?

Kromě své poradenské praxe působíš jako publicista, léta jsi byl blogerem na stránkách Respektu, a já jsem ti prorokoval, že se svými názory nemůžeš na jeho stránkách vydržet – což se záhy splnilo. Nyní máš své vlastní stránky. Objevila se po této změně někde v duši úleva?

Začátek konce mého blogu byl, když mi editor blogů Respektu oznámil, že jsem uveřejněním desetibodového článku s důkazy o propojení Islámského státu a Západu porušil kodex blogera. Byl jsem od roku 1989 čtenářem Zpravodajského servisu, který se změnil v Respekt. Četl jsem jej někdy do roku 2009, vize občanské společnosti, kterou Respekt prosazoval, podle mě byla správná. Postupně začal ohýbat skutečnost k obrazu světa globalistů a už to nešlo číst. Zvolil jsem si jej tehdy i z estetických důvodů. Vypadal hezky, byl postaven na šabloně slovenského sme.sk. Pak jej na pár let udělali hrozně ošklivý a loni zase vizuálně hezkým. Protože měl můj blog rekordní čtenost, Respekt  dokonce zrušil žebříčky čtenosti.

Vzpomínám na to období rád, ale nyní mi vyhovuje, že jsem se z role veřejného komentátora stáhnul. Vyřádil jsem se v oněch letech 2008–2015 publicisticky více než dost. Soustředím se nyní na své videokurzy a na dva projekty, které letos vznikají: jeden mezinárodní, RadixGenius, zaměřený na výpočty horoskopu, a druhý, Sluneční průvodce, který poskytuje přesné astrologické informace na každý den. Manželka Kristina nás vytáhla na pět měsíců z roku do spřáteleného Řecka, což je pro mě jistá forma klauzury (která je nicméně „korespondenčně hlučná“), a tak celý ten ústup z obecného plácání do vody vítám. Na svoji stránku www.baudys.cz si mohu psát, co uznám za vhodné, a kdyby mne Respekt neskopl z paluby, tak bych ji dodnes neměl.

Mnoho lidí vnímá tuto dobu dost apokalypticky. Jaké jsou podle tebe největší duchovní a politické výzvy dneška? A jak vidíš prognózu?

Když v roce 1989 skončilo období vynucené kolektivní identity, rozprchli jsme se do svých soukromých poloh, a to, co mělo být původně společné, najednou zůstalo prázdné. Není to naše chyba. Je to pro mne stadium vývoje. Jakožto obyvatelé území zvaného Česká republika, hovořící stejným jazykem, jsme svým způsobem určitý kmen. Potřebujeme držet při sobě, potřebujeme vědět, že naše identita a kultura mají svoji unikátní hodnotu. A vnímat svůj společný zájem.

A nijak tím z našeho „kmene“ nevylučuji naše Romy, naše Vietnamce, naše Ukrajince a příslušníky jiných menšin, kteří náš stát a naši kulturu respektují a potřebují – a naopak. Patří k nám, zvykli jsme si navzájem na sebe, jsme si vzájemně velice užiteční.

Potřebujeme dlouhodobě zvýšit povědomí o našich kvalitách a schopnostech. Potřebujeme objevit, že jako celá velká skupina o deseti milionech můžeme spravovat naše území bez pochybností a k našemu prospěchu. Nepotřebujeme garanta, dozorce či velkého bratra. Je to o vývoji společnosti k lepšímu – a ten vývoj nejde zastavit.