KULTURNÍ NOVINY - nezávislé mediální družstvo (production)

Proč jsou aktuální volby ve Francii tak důležité? Kandidát vzešlý z těchto voleb bude mít velkou šanci využít vhodné politické konstelace spočívající v úplném rozpadu levicového spektra a stát se příštím francouzským prezidentem.

Samožer Hollande

Tento víkend probíhá první kolo primárních voleb francouzských republikánů. Tomuto tématu se bohužel česká média příliš nevěnovala. Přitom jsou minimálně dva důvody, proč tyto volby sledovat: kromě tématu politického jde i o ideální námět k úvaze o symptomatické krizi současného myšlení západních elit. Nepopulární socialistický prezident Hollande se ještě nerozhodl, jestli bude v příštích volbách kandidovat. Svoje, i tak malé šance zřejmě pohřbil vydáním své knihy Co by prezident neměl říkat. Kniha způsobila velké rozpaky u veřejnosti i v jeho vlastní straně. Namátkou vyberme největší perly: „Zahalená žena dneška bude Marianou zítřka“. Zlidověl také jeho objevný výrok: „Islám je problematický, o tom nikdo nepochybuje“. Svůj oblíbený termín „bezzubáci“, který na něj prozradila jeho zhrzená milenka Valérie Trierweiler ve své knize Dík za tyto chvíle a který pobouřil celou Francii, pak ospravedlňuje následovně: „Řekl jsem jí: vidím lidi, kteří za mnou přecházejí při demonstracích, jsou to chudí lidé, jsou zkrátka bezzubí“. Jeho životopisná kniha vznikla během šedesáti setkání s francouzskými novináři. Jen pro srovnání, jeho předchůdce a jmenovec François Mitterand napsal na konci svého prvního mandátu také podobnou knihu, ale tehdejší novinářský tazatel si musel vystačit pouze se třemi osobními schůzkami s prezidentem. Tato skutečnost dle dnešních Francouzů také velmi dobře charakterizuje současného prezidenta, který namísto, aby se věnoval reálným problémům země, věnuje se svému vlastnímu mediálnímu obrazu.

Další kandidáti: „Vyautovaný“ premiér i delokalizovaný komunista

Další levicoví kandidáti se taktéž ještě nerozhodli. Mluví se o Manuelu Vallsovi, současném předsedovi vlády, ale šance jsou malé, neboť je spjat se současnými neúspěchy své vlády. Další kandidát je Emmanuel Macron, který byl ve Vallsově vládě ministrem hospodářství, vládu ale opustil, aby se mohl věnovat své kandidatuře. Tento bývalý bankéř firmy Rothschild se ale orientuje spíše na středově zaměřené voliče. Pro radikální levici pak zůstává jako možný kandidát komunista Jean-Luc Mélenchon, nicméně i ten má ve své vlastní straně pověst populisty – a kromě toho tradiční dělničtí voliči KSF se vlivem asijské a jiné delokalizaci tovární výroby stali ve Francii menšinou. Strana zelených je dlouhodobě v krizi, ve svých primárkách v prvním kole eliminovala mediálně známou tvář a současnou „ministryni bydlení a rovných příležitostí krajů“ Cécile Duflotovou, a volby tak vyhrál europoslanec Yannick Jadot. Jeho jméno je však širší francouzské veřenosti neznámé, a tak jsou šance na jeho zvolení minimální.

Jediný, kdo může volbami zamíchat: Fenomén Le Penová

Z této situace vyplývá, že pravicový kandidát má velmi uhlazenou cestu k vítězství, když pomineme fenomén Marine Le Penové, jejíž pověst ultranacionalistky nerepublikánskému kandidátovi, který nastoupil proti ní, v minulosti vždy zajistil výhru. A zde docházíme k smutnému zjištění, že jak kandidáti levice, tak ani většina pravicových kandidátů nemá žádný svůj politický program a liší se jen velmi málo. Jedno z mála dělení, které by se tu možná dalo uplatnit, je rozdělení na dvě křídla: Jedním jsou suverenisti, kteří požadují větší nezávislost Francie na evropských strukturách a možnost jít svojí cestou bez nezbytného požehnání Bruselu. Do této kategorie se dají zařadit: křesťanský demokrat Poisson, bývalý premiér Fillon, exministr vnitra Copé a snad i exprezident Sarkozy. Druhá skupina se kloní k evropské vizi a většímu eurofederalismu. Do této skupiny pak spadají expremiér Juppé, exministr „zemědělství, potravinářství, rybolovu, záležitostí venkova a krajského plánování“ Le Maire a Nathalie Kosciusko-Morizet, exministryně „životního prostředí, udržitelného rozvoje, dopravy a bytové výstavby“, které pro složitost jejího polského příjmení Francouzi neřeknou jinak nežli NKM. Již předběžné definice tohoto dělení jistě ukazují, že oba tábory nepřináší žádnou radikální změnu či nové vize.

Mimozemští kandidáti

Primární debaty jsou tak jen příležitostí ukázat lidu odtržení vládnoucí třídy od normálních lidí. První velkou perlu vypustil Jean-François Coppé, který na záludnou otázku, kolik stojí čokoládový chleba (česky bychom ho asi pojmenovali velký croissant s nutelou), odpověděl s jistotou sobě vlastní, že tak 10 až 15 centů. Ve skutečnosti cena v pekařství běžně přesahuje jedno euro, a když najdete v pařížských ulicích pekařství, kde se dá koupit za euro deset, je to považováno za dobrý nákup. Na hlavu tohoto kandidáta se snesl hněv a výsměch a někteří pekaři zareagovali na jeho slova výrobou minichlebů za cenu uvedenou politikem. Ještě větší většího faux pas se dopustil kandidát Juppé, který je favoritem hlavních francouzských médií. Současný starosta města Bordeaux, bývalý předseda francouzské vlády, pravomocně odsouzený za korupci, si nevzal ponaučení z mediálního zesměšnění Coppého a v pořadu Neděle politika na třetím státním francouzském kanálu na otázku, co si myslí o základním nepodmíněném příjmu, prohlásil, že mu není nakloněn, protože není všeobecný, a dodal: „Budou ho mít opravdu všichni, od paní Bettencourtové (což je jedna z nejbohatších žen ve Francii, která vlastní nadnárodní kosmetickou firmu L'Oréal) až po prodavačku v Prisunic“. Kromě toho, že neví nic o principu nepodmíněného základního příjmu, politik nepostřehl, že řetězec obchodů se smíšeným zbožím Prisunic již 13 let neexistuje.

Prašť jako uhoď

Těžko říct, jak tyto odpovědi zamíchají volebním osudím v zemi, kde jsou stranické primárky přístupné všem občanům, včetně nečlenů daných stran – stačí jen podepsat čestné prohlášení, že souhlasí s pravicovou a středovou politikou a zaplatit dvě eura. Co je jasné všem: ať volba dopadne jakkoliv, žádný z pravicových (a možná ani levicových) kandidátů nebude znát realitu běžného občana, který je nucen nakupovat v běžných obchodech a používat záchytnou síť sociálního systému.

AKTUÁLNĚ

Tento text byl napsán ve středu 16. listopadu; před primárkami. Dnes, v pondělí 21. listopadu už víme, že výsledky prvního kola stranických primárek dopadly překvapivě. S velkým náskokem vyhrál  François Fillon (42 %), kterému podle průzkumů mělo patřit až třetí místo (fenomén Trump?). Fillon patří ve spektru ke slušnějším kandidátům, zastává odměřený vztah k Evropské unii a při řešení konfliktů v Sýrii navrhuje užší spolupráci s Ruskem. Na druhém místě skončil Alain Juppé (28,5 %), což je rána pro establisment i pro média. Na třetím a zároveň „prvním nepostupovém“ místě skončil Nicolas Sarkozy (20,6 %), což znamená konec jeho prezidentských ambicí. V druhém kole by měl Fillon podle všeho potvrdit dobrý výsledek, neboť Sarkozy vyzval své příznivce, aby podpořili právě tohoto kandidáta.