Jak nám vzniká prekariát
Pár čísel, týkajících se lidí, kteří pracují, vydělávají, a přesto jsou v prekérní ekonomické situaci.
Tak jsme se slavnostně dozvěděli, že se nám daří dobře. Tedy že „české ekonomice se daří dobře“ – protože ekonomický růst je rekordně vysoký a rekordně nízký. Jak se daří české ekonomice, nevím, protože jsem ji dosud na ulici nepotkal, abych se jí zeptal; tak se dnes místo toho podívám, jak se daří lidem.
Léta celkem umanutě říkám, že důležité je se dívat nejen na to, jak roste „hádépé“ nebo jak se vyvíjí průměrná mzda, ale také brát v potaz, že se společnosti daří tak dobře, jak se daří těm, kteří jsou vespod a kteří pracují tak jako většina ostatních, ale berou za to nízké mzdy. Mzda „těch dole“ je statisticky odborně označená, používají se pro ni pojmy dolního decilu (tj. 10 % lidí s nejnižšími mzdami), případně dolního kvartilu (25 % lidí s nejnižšími mzdami). O těchto číslech se nikde šířeji nedočtete a i na stránkách Českého statistického úřadu (www.czso.cz) musí člověk hodně kutat, aby něco vykutal. Nicméně jsem sestavil do improvizované tabulky několik dat:
Rok: průměrná mzda v korunách dolní decil – dolní kvartil:
1995 4879 5963
2007 10381 13659
2015 11865 16155
(Za rok 2015 jsou údaje za první pololetí.)
Výklad: Zatímco mezi roky 1995 až 1997 vzrostly „mzdy nejchudších“ o 212 %, mezi roky 2007 až 2015 pak vzrostly už pouze o 9 % za celé toto období (!). U širšího vzorku dolního kvartilu to je obdobné: 229 % oproti 18 %. Podotýkám, že se jedná o mzdy v absolutních hodnotách, nejsou tedy očištěné o vlivy inflace, a že je nutné říci, že v první sledované periodě byla inflace vyšší, v druhé pak nižší. Máme-li tedy připočítat vlivy inflace (dle kalkulačky www.penize.cz), pak:
- V období 1995–2007 činila inflace celkově 63 % (dolní decil i kvartil mezd tedy rostl dvojnásobně rychleji než inflace!).
- V období 2007–2015 (loňský rok odhaduji na 0,5 %, protože není dopočten) činila inflace celkově 17,2 % – což znamená, že lidé v dolním decilu si docela citelně pohoršili a lidé v dolním kvartilu zcela nepatrně polepšili.
- Mezi roky 2007 a 2015 rostla průměrná mzda o 25 %, tedy celkem slušně nad inflaci.
Tato čísla jsou zatím dost jednotlivá, vytrhaná – chtělo by to udělat kompletní daňové řady, vzít si do prádla i další decily a kvartily včetně těch nejvyšších, porovnat metodiky (trochu jinou užívá ČZSO a trochu jinou MPSV), a co je možná vůbec nejdůležitější: porovnat mzdy a koše základních životních potřeb, to, bez čeho se člověk neobejde, chce-li žít důstojně: potraviny, bydlení, energie, oblečení. Nesetkal jsem se s tím, že by to někdo dělal. Všichni domácí ekonomové jsou zřejmě vytíženi obchodováním na kapitálových trzích, a když už dostanou minutku v televizi, zabývají se tím, o kolik na pražské burze vzrostla Erste nebo jak se budou vyvíjet čínské akcie.
Ve výsledku tak v médiích dostáváme krásně zkreslenou realitu. Třetina až polovina lidí nechodí k volbám, neboť je se všemi politickými reprezentacemi nespokojená jaksi paušálně, a když se to tak vezme, docela oprávněně, protože se jim daří „tak nějak stále stejně mizerně“ bez ohledu na to, kdo je momentálně u vesla, jaké zákony se schválí, jaká opatření se přijmou. Dolní třetina žije s minimální až žádnou finanční rezervou, protože ji není z čeho vytvořit – z třinácti tisíc hrubého opravdu finanční polštář neušijete. Stačí málo, finanční nehoda, která může postihnout každého kdykoli, a bez rezervy nastává pád na dno – třeba k lichvářům a následně do exekucí, kterých je momentálně asi milion ročně, z čehož je krásně vidět, jak je dolní decil (a opakuji ještě jednou, pracujících a vydělávajících lidí) ohrožen.
Stát těmto lidem říká: Vy se nemáte špatně, protože nezaměstnanost je pod šest procent a hrubý domácí produkt roste tak, jak dlouho nerostl.
Oni říkají: No jo, ale na výplatních páskách to teda nevidíme.
Stát říká: Tak to bude asi chyba někde u vás, musíte pracovat více a usilovněji.
Co pak odpovědí oni, je již nepublikovatelné.
Neumím dát žádnou odpověď a žádný recept k nápravě, k tomu jsou povolanější. Jen si dovoluji tyto skutečnosti vytáhnout na světlo, když už se k tomu ti povolanější nemají. Nůžky příjmové nerovnosti se rozevírají a podstatné není to, že rychle rostou mzdy nejvyšší, ale že v přepočtu na stálé ceny klesají mzdy nejnižší.
A to dříve nebývalo.