Proč nám to nefunguje
Jedna amatérská diagnóza a prognóza.
Většina z mých přátel zná moji tezi o hlouposti druhu sapiens. Mohu denně přinášet důkazy, na rozpoznání největších z nich moje vlastní blbost ještě stačí. A vlastně to i dělám…
Dnes nadnesu kanonický počet tezí, proč nemůže fungovat a přežít naše současná, tedy kapitalistická, společnost:
1. Neumí nerůst, respektive se zastavit – proto nejdříve zahltí trh a postupně přináší války, aby se uplatnila zbytečná válečná výroba, po níž zas přijde na řadu následná obnova infrastruktury, a tak stále dokola. Že kapitalismus neumí existovat bez válek, dokazuje i čtyřicet let míru za dob existence socialistického tábora v Evropě a následné války v Jugoslávii a na Ukrajině po jeho rozpadu.
2. Existuje vazba mezi mocí a penězi (kapitálem). Bez ohledu na cestu, jakou se k jednomu nebo druhému došlo, prosazuje do čela systému nejhorší zločince, jací jsou k dispozici, což sebou přináší…
3. … privatizaci práva, kdy ti nejmocnější prolobbují právo ve svůj prospěch a na úkor společnosti. Viz namátkou klausovská privatizace, Babiš a jeho dotace, exekuce v posledních letech ve výši minimálně pětinásobku všech ostatních zemí světa, stále složitěji kodifikované právo, řadovému občanu méně a méně dostupné.
4. Postupná koncentrace soukromého vlastnictví základních přírodních zdrojů dělá z většiny společnosti námezdní síly s postavením lépe nebo hůře placeného otroka.
5. Výrobky, které vydrží dlouhou dobu fungovat, nemají pro kapitalismus kýženou návratnost, a tak se smetiště pomalu zaplňují vraky, zatímco běžný občan v denním styku používá polozmetkové a jednorázové (i to je způsob, jak víc vydělat) výrobky, které koupil pokud možno v co nejsofistikovanějším balení z několika vrstev. Toto vše se analogicky týká léčiv.
6. Závislost na neustálém prodeji a tlaku na ceny vede k postupnému nahrazování člověka v ekonomickém procesu, které je v kapitalistické a zejména korporátní společnosti v zásadě neřešitelné; potřebuje nahradit lidi kvůli zlevnění výroby a zároveň potřebuje kupující. Odhaduji, že stojíme asi 15 až 25 let před koncem této slepé uličky.
7. Děti bohatých mají mnohem lepší dostupnost vzdělání, lepší zdravotní péči a stravování, mnohem lepší informace a tím vším mnohem méně při svém vývoji riskují špatnou volbu – jsou tedy předurčeni být opět bohatými; zatímco děti chudých zůstanou v převážné většině opět chudými.
8. Dochází k ohromnému mrhání talenty těch, co se nemohou dostat „nahoru“. Rozvoj společnosti se zpožďuje i kvůli kopírovacímu monopolu (farizejsky nazývanému autorským právem).
9. Každý, kdo učí druhé, podkopává svou pozici vytvářením „konkurence“. S výjimkou elitních škol pro bohaté je proto ve školství vidět jen úpadek. Toto vše analogicky probíhá ve zdravotnictví.
10. Kvůli koncentraci kapitálu, které nelze principiálně zabránit, protože je to inherentní základ systému, prakticky nemůže vzniknout pokojná konkurence, která by „změnila staré pořádky“.
Moc bych si přál, abychom si svou hloupost (nebo politicky korektně řečeno omezenost) dokázali přiznat a odpustit. Potom bychom stále neopakovali věci, jako jsou institucionalizované náboženství, kapitalismus, víra v moudré vládnoucí starce (kde by se mezi námi blbci asi vzali?) či snaha o neměnné kodifikované právo v měnícím se světě.
Největším zázrakem lidství je, že jsme, navzdory své omezenosti, dokázali vytvořit cosi jako společnost, civilizaci, kulturu na kapku vyšší úrovni nežli brabenci. Co svět světem stojí, ji však brzdí přesvědčení těžce duševně nemocných mocných, že jsou něco víc – a celým svým vychováním a vzděláním vyšlechtění poslušní jedinci, kteří jim to věří…