Poznámka k respektu, toleranci a liberalismu
Po návštěvě Miloše Zemana na Rhodu jsem napsal komentář, který jsem nakonec úplně nedokončil. Je možná příliš naivní a příliš patetický, nicméně je v něm pár tezí, které pro sebe považuji za důležité, a tak ho zveřejňuji s určitou nadějí, že pomůže daná témata ujasnit.
Liberalismus, tolerance a respekt
2. října 2016:
Projevme v tuto chvíli vůči Miloši Zemanovi shovívavost a nevěnujme se věcné správnosti některých jeho vět. Podívejme se na jeho projev na Rhodu z větší perspektivy. Domnívám se totiž, že připomíná v českém prostředí poměrně důležitou věc, a tou je otázka respektu, tolerance a netolerance v kontextu liberálního pohledu na svět.
Jsem liberál, což v mém pojetí velmi zjednodušeně znamená, že považuji lidská práva za univerzální. Jinými slovy (a opět velmi zjednodušeně) pokládám Všeobecnou deklaraci lidských práv z roku 1948 za normu, která má platit pro všechny lidi na celém světě bez ohledu na hranice a historii jednotlivých zemí. Tyto principy pro mne tvoří základní ohraničení prostoru, v jehož rámci jsem připraven vést dialog o konkrétním naplnění těchto práv například právními předpisy. A naopak jsem připraven aktivně vystupovat proti těm, kteří se snaží změnit uspořádání v zemi tak, aby bylo s touto deklarací fakticky v rozporu. Jsem přesvědčen, že lidská práva jsou rozumná a vposledku racionální odpovědí na to, jak vymezit elementární spravedlnost.
Jak se ale jako liberál mám stavět k těm, jejichž základní východiska jsou v přímém rozporu se Všeobecnou deklarací, kupříkladu rasisty, neonacisty, k lidem, kteří chtějí někoho zbavit občanství, nebo k lidem, kteří si myslí, že ženy mají mít nižší mzdu za práci, protože jsou zkrátka ženami? Jsou to postoje stejně nepřátelské jako touha někoho svévolně zbavit majetku, uplatňovat princip kolektivní viny či zásadně omezit sociální spravedlnost v zemi. A jak se mám chovat k těm, kteří uvnitř mého půdorysu vedou debatu o tom, co v praxi znamená omezení sociální spravedlnosti či práva na bezplatné vzdělání?
Tohle všechno nejsou otázky nijak nové a diskuse nad nimi se vede dlouho, já bych z ní ale možná vytáhl důležitou trojici postojů: respekt, toleranci a netoleranci. Respektujeme ty názory, u nichž jsme ochotní připustit možný nárok na platnost. Těmto názorům připisujeme nějakou míru racionality a jsme ochotní se o ní bavit. Naopak názorům, které jsou mimo základ vymezený Všeobecnou deklarací lidských práv, upíráme racionalitu, považujeme je za iracionální a jako takové jsme ochotní je tolerovat asi tak, jako tolerujeme existenci duševně zaostalých. Tolerujeme je, pokud svým jednáním neporušují zákony anebo nejsou na cestě dostat se k takovému podílu na moci, která může změnit půdorys, v níž se naše politika odehrává. Nebereme je však jako liberálové vážně a rovnocenně a naopak považujeme za špatné ty momenty veřejné debaty, v nichž jsou jejich hlasy přizvány jako respektovatelné.
To ovšem produkuje celou řadu situací. V naší zemi například tolerujeme existenci jednotlivých neonacistů (dokud nevystupují kupříkladu s přímými a adresnými výhružkami násilí, ty netolerujeme), avšak netolerujeme existenci neonacistické strany. Z historických důvodů však tolerujeme existenci strany komunistické, kterou se ovšem snažíme držet od moci jinými prostředky – a tak by se dalo pokračovat.
netolerance
Kromě respektu a tolerance tu však máme ještě netoleranci. Tedy situaci, kdy aktivně vystupujeme proti nějakému jednání či postojům, které považujeme za potenciálně schopné ohrozit naše základní lidská práva. I tato situace produkuje svoje zvláštnosti. Může v demokracii vyhrát volby strana s programem, který slibuje likvidaci demokracie? V liberální demokracii nikoli, v ní tato strana nebude vůbec připuštěna do respektovaného rámce politiky. Může referendum omezit práva nějaké skupiny lidí? V liberální demokracii je opět jednoduchá odpověď: nemůže se o tom vůbec hlasovat a její platnost nemůže omezit žádná vůle lidu. Jistě tu můžeme mít i jiné demokracie, jako třeba socialistickou nebo iliberální, ale ty mají jiný žebříček hodnot. Samozřejmě můžeme fakticky omezit jejich vymahatelnost, ale to není předmětem této úvahy. Stejně jako nyní nehovoříme o mezních situacích typu válka.
Potíž je samozřejmě v tom, že řada nositelů názorů, které považujeme za iracionální a jež jako liberálové tolerujeme, jsou pro své nositele vysoce racionální a naše tolerance jim spíš připomíná slabost. Z jejich pohledu jsou naopak naše názory šílené a často v zásadě netolerovatelné. Což je ale zase otázka pro jinou debatu. Kdo by měl chuť, ať si otevře esej Stanlyeho Fishe Boutique Multiculturalism, or Why Liberals Are Incapable of Thinking about Hate Speech. Najde v ní mimochodem i doušku na téma multikulturalismu, v níž Fish ukazuje, že liberál nemůže být v zásadě skutečný a úplný multikulturalista, protože nemůže vážně respektovat řadu prvků, s nimiž se v některých kulturách setkává. Například postavení žen v řadě z nich. To může liberál tolerovat v současné situaci a snažit se ho cíleně změnit, nemůže ho ale respektovat, aniž by přestal být liberálem.
Zpět na Rhodos
A nyní se vraťme zpět na Rhodos. Západ, po dlouhé historii, postavil svou identitu na ideálu politického liberalismu, volného trhu a sociální spravedlnosti. Jakkoliv mohou mít v různých zemích různou podobu, jakkoli se na okrajích může drobit a měnit k nepoznání. Když Miloš Zeman hovoří o možnostech dialogu a ne-dialogu, ze západního pohledu zní: jací aktéři si zaslouží respekt, jací toleranci a jací ne-toleranci. Respekt si zaslouží ti, kteří s námi sdílí základní půdorys našich hodnot, toleranci ti, kteří svým jednáním naši pozici neohrožují a u nichž se máme snažit postupně jejich pozici měnit blíže k našim hodnotám. Tolerovat nesmíme ovšem ty aktéry, kteří chtějí naše hodnoty zničit či zásadně ohrozit a mají nějakou moc to přímo či nepřímo udělat. Proti nim musíme aktivně vystoupit. V tom se s Milošem Zemanem shodnu. V seznamu těchto aktérů nejspíš ne.
Co z toho plyne? V prvé řadě to, že obecný půdorys liberální demokracie je důležitý a v rámci něj mají být všechny názory a postoje respektovány. Za druhé, že mimo tento rámec se nachází ještě široké pásmo, které obsahuje názory, postoje či jednání, které nejsou respektovatelné, ale jejichž původ je třeba pochopit a snažit se je změnit. A pokud nás jejich nositelé přímo či nepřímo neohrožují, tolerovat je. A konečně pak za třetí, že jsou tu postoje, které rozhodně nejsou tolerovatelné a s nimiž je v rámci možností třeba bojovat.
Poznámka redakce:
Podle ustanovení článku 26 odst. 3 Listiny základních lidských práv a svobod má každý právo na zaměstnání. Článek 28 zakládá právo zaměstnance na spravedlivou odměnu a uspokojivé pracovní podmínky. Podle článku 31 Listiny má každý právo na ochranu zdraví a občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon.