Počteníčko: Čert nad čerta
Poučná legenda z valašské vesnice Pozděchova.
Víte-i, že v Pozděchově majú peklo? Praví sa tak roklině kúsek od obrázku Na Bařince. A raz sa v dědine objevili aj čerti. To bylo tak:
Byla v Pozděchově jedna vdova, žila enom s cérkú, desetiletú děvčicú. Peněz neměly, věru, veliký krajíc si nemohly ukrójiť. A tá vdova měla kmotra mlynářa na panském neratovském mlýně. Měla od něho vzítú měřicu žita bez peněz. Mlynář ju upomínál deň co deň o tu měřicu obilého. Ju to velice mrzelo, že kmotr to nepotřebuje a na ňu tak doléhá.
Jednúc šla na drva do hory. Navázala si nošku pníků a prubovala, eště-i věcéj unese. A zdálo sa jí to eště lehké. Uhlédla nedaleko ohnitý peň a šla ho vyvaliť. A pod tým pněm bylo – z látku dukátů! Vdova pobrala dukáty a s radosťú chvátala dom. Doma dala cérce dukát, aby ho donésla kmocháčkovi za to obilé. Ale kmotr, jak uhlédl dukát, ptál sa děvčice, kde ho nabrali. A cérečka mu pověděla, že mamka byla v hoře na drva a že vykopala peň a že pod tým pněm bylo z látku dukátů.
Kmotr mlynář sa celý začerníl, spravíl sa za čerta a nočního času šel ke kmotřence pro ty dukáty. Přijďa tam, zatlúkl na dveři a volál: „Ty dukáty nepatříja tobě, ale peklu. To sú moje dukáty! Vrať mě jich po dobrotě, ináč si pro ně druhú noc přijdem dvá a odnesem aj tebe!“
Druhý deň přišel k téj vdově vandrovní a ptál nocleh. Ona mu pravila, že by nemňél pokoja, že k ní chodí čert. On pravíl, že sa čerta nebójí, enom ať mu dá nocleha.
Býl večer, a když sa zetmělo, přišél zas čert, že aby vrátila peklu ty dukáty. Vandrovní vdově pravíl, aby šla otevřít, že nech sa nebójí, že sa jí nic nestane. Tož šla otevřít, ale honem škŕkla zpátky do izby. Vandrovní šél do síně a ptál sa: „Kdo si?“
A ten venku odpověďél: „Já su čert!“
„A já su druhý!“ na to vandrovní, uchytíl mlynářa a – do dneška jich néni!
Za dlúhých večerů… Pověsti a pohádky z Hornolidečska. Sestavil Petr Odehnal, vydala Místní akční skupina Hornolidečska, 2012.