Poezie: Žně
Čas, kdy do polí opět vyjely kombajny, nám dává příležitost připomenout si pozapomenutého básníka Adolfa Heyduka.
Ovsa lán, žita lán,
pšenice lán třetí,
pěkně vzešlo, pěkně zrostlo
políček mých setí.
Ovsa lán, siný lán,
s jetelinkou dole,
pro mé koně, vrané koně
Bůh tě žehnej, pole.
Žita lán, plavý lán,
mák a chrpa v žitě,
žito na chléb, kvítí v ruku
tobě, moje dítě.
Pšenky lán, zlatý lán,
klas se dolů sklání,
vrabci snědli polovici,
druhou snědí páni.
Vyšlo ve sborníku Vzpomínky na paměť třicetileté činnosti Umělecké besedy, 1893.
Adolf Heyduk (1835–1923) se narodil v Rychmburku u Chrudimi, ale díky působení na písecké reálce získal přízvisko „pootavský slavík“. Příslušník básnické generace májovců, autor rozsáhlé epické skladby Dědův odkaz nebo sbírek Cymbál a husle, Zaváté listy, Pohádky duše a dalších.