Studenti v Bosně stávkují, aby spolu mohli chodit do školy bez ohledu na národnost
Z bosenského tisku.
„Je nám spolu dobře. Scházíme se spolu, trénujeme a jsme téměř neustále pohromadě. To rozdělení by bylo šílenství, protože jsme si na sebe zvykli.“
I dnes v západobosenském městě Jajce pokračují protesty středoškoláků. Dvacet studentů se sešlo a klidnou chůzí od středního odborného učiliště „Jajce“ kráčeli ke střední škole „Nikola Šop“, aby vyjádřili nespokojenost s chystaným rozdělením jejích žáků.
Připomínáme, že členové rady Středobosenského kantonu podpořili vyučování v bosenském jazyce. Kantonová ministryně vyučování, vědy, kultury a sportu Katica Čerkez zdůraznila, že vytvoření nové střední školy v Jajci, která by fungovala podle osnov v bosenském jazyce, má podporu místní komunity (Pozn. překl: ... dospělých.) a vlády Středobosenského kantonu.
Ivica Jukanović, který dokončil druhý stupeň střední odborné školy pro kuchaře, prohlásil, že studenti chtějí rovnost pro všechny:
„Přejeme si říci, že se nechceme rozdělit, ale to není všechno. Přejeme si, abychom ve škole byli rovnoprávní. Přejeme si, aby Bosňáci dostali svoje maturitní vysvědčení a měli k dispozici skupinu svých národních předmětů – to jsou naše požadavky.“
Dodal, že spolu všichni chodí do školy, ale stýkají se i mimo třídu.
„Je nám spolu dobře. Scházíme se spolu, trénujeme a jsme téměř neustále pohromadě. To rozdělení by bylo šílenství, protože jsme si na sebe zvykli.“
Děti srbské národnosti se protestů neúčastnily kvůli svým svátkům. I přesto byla vlajka Srbska na protestu přítomna; nesl ji Ivica – žák chorvatské národnosti:
„Přeju si je zastupovat, protože nemohli na protest přijít. Myslím, že by proti tomu nikdo z nich nic nenamítal.“
Dodal, že existuje dost studentů, jejichž rodiče pracují ve státních organizacích, takže se nesmějí protestu zúčastnit: „Takových studentů, ale i dospělých, je hodně.“
Admira Kasum je z třetího ročníku a také s dělením není spokojena:
„Nepřejeme si rozdělení. Všichni se kamarádíme, a tak jsme se dohodli. Po tom, co jsme byli oddělení na základce, bylo krásné, když jsme spolu začali chodit na jednu střední školu. Vše, co děláme, děláme proto, aby nás nerozdělili,“ poznamenala Admira a prohlásila, že jí jako Bosňačce šachovnice na maturitním vysvědčení (Pozn. prekl.: Šachovnice je státní znak Chorvatska a znak chorvatské komunity v Bosně) nevadí.
„Děti jednají pod nátlakem rodičů, a tak nevíme, jak to nakonec všechno dopadne. Existuje spousta dětí, které chtějí rozdělení školy, a nepřemýšlejí o tom, co se stane za deset patnáct let – a v jaké zemi pak budou žít,“ říká student Tarik Šehić.
Redakci a překlad ze srbochorvatského originálu, který najdete zde, pořídil Tomáš Koloc.
Poznámka překladatele
Bosňácko-chorvatská Federace Bosny a Hercegoviny je jedním ze tří autonomních státních útvarů, existujících na území dnešní Bosenské republiky (druhým je Republika srbská v Bosně a třetím Distrikt Brčko, který je pod společnou správou obou předchozích subjektů). V Bosňácko-chorvatské federaci žije 73 procent muslimských Bosňáků, 22 procent katolických Chorvatů, čtyři procenta pravoslavných Srbů a zbylé jedno procento tvoří většinou Romové, ale i kavkazští Čerkesové, z jejichž jména mimochodem vzniklo příjmení citované kantonové ministryně školství.
Bosna a Hercegovina má tři miliony obyvatel, přičemž během války v letech 1992–1995, kdy se všechny bosenské národnosti vraždily navzájem, bylo jen na území Bosny zabito okolo 70 tisíc Bosňáků, 25 tisíc Srbů, osmi tisíc Chorvatů a pěti tisíc příslušníků dalších národností.
Po ukončení války jednotlivé národnosti nebyly ochotny přistoupit na to, aby stát měl po celé volební období v čele osobu jediné národnosti, proto má republika Bosna a Hercegovina kolektivní předsednictvo, v němž jsou vždy tři osoby, po příslušníku každého státního národa jedna. Bosenský stát je tak jednou ze dvou republik s kolektivní hlavou státu na světě (druhou je San Marino).
Srbové, Chorvaté, Bosňáci a Černohorci hovoří jediným jazykem, kterému se v minulosti oficiálně říkalo srbochorvatština a jehož krajové varianty nejsou vzájemně rozmanitější nežli jednotlivá nářečí češtiny. Vzhledem k traumatické minulosti však dnes národní jazykovědci vypracovali čtyři spisovné krajové varianty, které jsou prezentovány jako čtyři odlišné jazyky.
Postoj starší generace a státních orgánů k protestu studentů z města Jajce pak charakterizuje bosenský novinář Amir Purić takto: „Dávají najevo, že se přece nezabíjeli jen proto, aby pak jejich děti chodily do společné školy…“
Tipy na další čtení:
- Text Jiřího Plocka o srovnatelné mírové aktivitě věřících na Ukrajině v KN 29/2016: Bezprecedentní duchovní síla na Ukrajině v pohybu.