Sváteční den říjnový
Den české státnosti se na veřejnosti zrcadlí rozličnými projevy. Lze se však k němu postavit i jinak.
Je to zvláštní svátek. Někteří jej půjdou někam slavit, pronášet proslovy, utloukat ve jménu někoho zase někoho dalšího. Každý bude mluvit jako Bible. Jako. Někdo slavit nebude, protože si myslí, že není co slavit a že líp by bylo v uspořádání z minulosti. Takhle my to máme v té naší zdánlivě samozřejmé liberální demokracii. Za nacistického protektorátu či v poválečné euforii z přežití tento den drtivá většina národa prožívala úplně jinak. Ale dnes?
Jak jsem na tom já? Cítím výjimečnost tohoto dne, ale je to víc, než se dá schovat do kulis teatrálních oslav či happeningů. Dokonce mi připadá, že tu výjimečnost v sobě bych účastí na něčem takovém zdevalvoval. Asi to není úplně správný přístup, ale nemůžu si pomoci. – Jak ale vyjádřit ten sváteční pocit, který jde z velké hloubky? Můj pocit. Zkouším se ztišit a nechat k sobě přicházet svůj plán.
Pomodlím se. Jsme na světě z milosti Boží, zrozeni z okolností, nad nimiž nemáme vládu.
Půjdu do lesa, do krajiny. Z této země žiju: já i moji předkové. Budu se na ni dlouho tiše dívat. A možná cestou zpět najdu nějakou houbu, aspoň do polívky. Sváteční houbu do sváteční polívky.
Sesedneme se pak s rodinou doma spolu k jídlu. Je svátek, ne uběhaný všední den. Budu na ostatní vlídný.
Pak si zkusím najít – veden intuicí – něco v Hovorech s TGM. Nevím, co najdu, ale Masaryk je pro mne jedinou osobností, která důsledně symbolizuje hlubokou snahu najít státní výraz pro náš národ a neuhýbat obtížné práci na kultivaci svého národa (TGM zdůrazňoval osvětu, vzdělání) alibistickým poukazem, že národ není. A současně přitom myslel nadnárodně, celostně, principiálně.
Možná se z toho čtení vyloupne inspirace pro plnění obsahu pondělního vydání Kulturních novin. Touto prací, svým občanským dobrovolnickým angažmá, přispěju snad zas trošku ke kultivaci prostoru, jejž všichni spolu obýváme a který dnes nemusíme hájit se zbraní v ruce. O to zodpovědněji bychom však měli tříbit étos a podmínky, za nichž tu žijeme. Každý sám za sebe, třeba jen mikroskopicky. Všechno se počítá.
Plán svátečního idealisty.
Pěkný den vám všem!
Výňatek z Čapkových Hovorů s TGM (TGM o sobě a o politice), vybraný autorem tohoto fejetonu pro toto číslo Kulturních novin, přinášíme v rubrice Počteníčko.