Při pozorování květu v prvních dnech února 1796
Dvě stě dvacet let stará báseň Samuela Taylora Coleridge.
Při pozorování květu v prvních dnech února 1796
Ty sladký květe! s bázní vyhlédáš
z rudého kmenu (nebo, podivno!
ten chmurný, drsný, zimomřivý měsíc
dech vánku vydlužil si a zří k tobě
pln touhy modrým okem!) Chudý květe!
Toť nevěrného času lichocení,
snad z skrýší severních a vzdálených
teď Sever prchá, od polů hřmí sem?
Ty smrti zasvěcený! Mám tě srovnat
snad s dívkou sladkou, která příliš záhy
v květ rozvila se, aby příliš brzy
se ztrávila svým vděkem předčasným?
Mám k bardu z Bristolu tě přirovnat,
ku květu, který sotva spřízněn zemi
z chudoby v bouři chmurné vypučel,
až zklamání a tíseň velkých křivd
jej zničila? Mám v bolném rozhorlení
tě srovnat s Polsky bědnou nadějí,
tou květinou, jež v zárodku již zdrána?
Ty sladký květe, s bohem buď, kéž tobě
los lepší vzplane, než já tušit mohu!
V zpěv tkaje tato chmurná srovnání
jsem svému já, jež hyne v muce vlastní,
svůj krutý učitel, je kdysi krad.
Dnes teplé vání slunného dne chvěje
mnou, ladíc duše slavné varhany
a mísí nejchmurnější myšlenky
s cítěním sladkým, jakby tvrdý zvuk
byl jemně hrán na něžných nástrojích.
On Observing a Blossom on the First of February 1796
Sweet flower! that peeping from thy russet stem
Unfoldest timidly, (for in strange sort
This dark, frieze-coated, hoarse, teeth-chattering month
Hath borrow’d Zephyr’s voice, and gazed upon thee
With blue voluptuous eye) alas, poor Flower!
These are but flatteries of the faithless year.
Perchance, escaped its unknown polar cave,
Even now the keen North-East is on its way.
Flower that must perish! shall I liken thee
To some sweet girl of too too rapid growth
Nipp’d by consumption mid untimely charms?
Or to Bristowa’s bard, the wondrous boy!
An amaranth, which earth scarce seem’d to own,
Till disappointment came, and pelting wrong
Beat it to earth? or with indignant grief
Shall I compare thee to poor Poland’s hope,
Bright flower of hope killed in the opening bud?
Farewell, sweet blossom! better fate be thine
And mock my boding! Dim similitudes
Weaving in moral strains, I’ve stolen one hour
From anxious Self, Life’s cruel taskmaster!
And the warm wooings of this sunny day
Tremble along my frame and harmonize
The attempered organ, that even saddest thoughts
Mix with some sweet sensations, like harsh tunes
Played deftly on a soft-toned instrument.
Vysvětlivky:
Bard z Bristolu: Thomas Chatterton (narozen 1752 v Bristolu, zemřel 1770 v Londýně), pozoruhodný a současníky nepochopený básník, který spáchal sebevraždu v necelých osmnácti letech.
S Polsky bědnou nadějí: na jaře 1794 proběhlo neúspěšné povstání Tadeusze Kościuszka, v listopadu 1795 proběhlo třetí dělení Polska, které ukončilo existenci samostatného státu.
Samuel Taylor Coleridge (1772–1834), představitel anglické poezie v období romantismu, náležející do skupiny „jezerních básníků“, známý svými sympatiemi k dobovým revolučním hnutím a s komplikovaným osobním životem. Z jeho díla vynikají básnické skladby Píseň o starém námořníku a Kublajchán, vydal také historickou práci Literární životopisy. Báseň o únorovém květu vyšla v překladu Jaroslava Vrchlického v antologii Moderní básnici angličtí (J. R. Vilímek, Praha 1900).