KULTURNÍ NOVINY - nezávislé mediální družstvo (production)

Úvaha nad americko-pacifickou „sestřenicí“ chystané dohody TTIP.

Byla podepsána dohoda TPP (Trans-Pacific Partnership), což je jakási sestřenice chystané dohody TTIP platná pro tu „druhou polokouli“ (USA se v ní dohadují s Austrálií, některými zeměmi Ameriky, Oceánie a východní Asie). Protože je podepsáno, text smlouvy je venku a mezi řádky z něj lze vyvodit některé analogie k TTIP, i když obě dohody jsou samozřejmě v mnohém odlišné.

Ke smlouvě TPP:

• Byla (ne)překvapivě sedm let tvořena v naprosté tajnosti a i vysoce postavení představitelé signatářských zemí nebyli s průběhem vyjednávání a tvorbou smlouvy seznámeni.

• WikiLeaks však uvádí, že cca šest set představitelů velkých firem mělo plný přístup k draftování smlouvy (jinými slovy: podíleli se na jejím textu a aktivně navrhovali jeho znění).

• Smlouva má 622 stran a největší kapitola, o rozsahu 75 stran, se věnuje intelektuálnímu vlastnictví. Porušování copyrightu je tam na množství míst uváděno jako nezákonné, tresty mají být „odrazující“ a je mezi nimi zmiňováno i vězení. (Ty opravdu vysoké tresty se ale mají týkat komerčního zneužívání copyrightu a je potřeba spravedlivě dodat, že východoasijské země jsou skutečně semeništěm všemožných padělků.)

• Někteří komentátoři říkají, že smlouva umožní farmaceutickým firmám generovat nové patenty u existujících léků drobnými změnami, a tím pádem prodlužovat život patentové ochrany.

• V konceptu byl návrh na prodloužení doby ochrany u autorských děl z padesáti let po autorově smrti na sto let.

• Neutrální média typu BBC hodnotí smlouvu TPP spíše neutrálně; zmiňují očekávané přínosy, ale uvádějí i argumenty proti.

• Odpůrci nazývají smlouvu „nejšpinavější dohodou, o které jste nic neslyšeli“ a tvrdí, že za ní stojí „big businesses, big pharma and big tobacco“. To je nicméně postoj ostrých odpůrců smlouvy.

• Zajímavý je komentář z úst amerického prezidenta Baracka Obamy, který tuto smlouvu zhodnotil slovy: „TPP znamená, že Amerika bude psát pravidla provozu v jednadvacátém století. Pokud se nám nepodaří prosadit tuto smlouvu – pokud Amerika nebude psát pravidla – tak je budou psát země jako Čína.“

• Dohoda stále není platná, musí ve všech zemích projít legislativním procesem.

Nejsem s problematikou obeznámen do hloubky a budu rád, když mě někdo doplní, domnívám se ale následující: Mezistátní smlouvy o snížení bariér obchodu samozřejmě mohou mít pozitivní důsledky. Například mohou odstranit duplicitní povinnosti získávat certifikát na již jinde certifikovaný výrobek a podobně, tedy odstranit byrokratickou zátěž, která má malý smysl. Též je smysluplné, aby byly chráněny investice – je docela časté, že zahraniční investor v zemi třetího světa něco za své peníze postaví a místní vláda změní pravidla hry tak, že investici znehodnotí či ji znárodní.

Ale třeba už odstranění cel je sporné. Někde může být pozitivní, jinde může zlikvidovat celá domácí průmyslová odvětví. A kapitola o duševním vlastnictví či nenápadné prodlužování života medicínských patentů už přímo ukazují na to, co vlastně známe i z domácího parlamentu: že se do šíleně dlouhé a nesrozumitelné smlouvy, tvořené ve skrytu a pak poměrně narychlo schválené, cíleně propašují věci, které jsou zcela jednostranně prospěšné jen pro jednu smluvní stranu nebo třeba jen pro pár vybraných společností, nikoli však pro občany signatářských zemí. Není ovšem síla je partikulárně zamítnout, protože se vezou s vahou celé obří smlouvy. (Nejen, že je rozsáhlá sama smlouva, ale má i dlouhý seznam dodatků včetně „dodatků k dodatkům“, jejichž rozsah střízlivě odhaduji na tisíce stran. To v praxi znamená jednoduchý fakt – že ji nikdy žádný obyčejný smrtelník řádně neprostuduje.)

Ač by to jistě bylo pracnější – a zde se bavíme o dohodě, která je schopná změnit ekonomické parametry pro čtyřicet procent celosvětového obchodu (!) – myslím, že jediný férový postup je jít cestou jednotlivých veřejně projednávaných partikulárních dohod. To jest, chcete-li odstranit celní tarif na nočníky napříč členskými zeměmi, předložte návrh, zdůvodnění, podstupte veřejnou diskusi – a když to zvládnete, bude vše v pořádku schváleno.

Zvolený přístup pokoutní tvorby gigantické dohody bohužel představuje korporativismus (moc postavenou na dohodě korporací s vládami) v jeho učebnicovém provedení – s vyloučením občana.