Vyndat ze sebe slova
Ukázky z tvorby finalistů letošní Literární soutěže Františka Halase.
Michaela Kašparová
vyšťavená budova prostupuje asfaltem
její tekutina se vlije
do prohmatané kapsy okolojdoucího
omítku rozdrolily jeho dotekuchtivé ukazováčky
nevěděl o ní nic
přeplněnost slov následovalo
rozlepení se
rozložila se na židli
tak jak to okoukala od budov
rozkrádaných kolemjdoucími
šlo ale o míň anonymní proces
na sociální síti se sice zobrazuje
dovnitř se ale nedostane nic
všechny chtěla bych ti říct
se na internetu scvrknou do
rozvláčněných
vět
slyšet text očima přece
nikoho nemůže uspokojit ne
páteř se hroutí pod tíhou
obratů co se zasekly u hrtanu
zatímco se dostávaly naproti
kůže dešťovitě spadla z těla
cihly je možno odnést si domů
postavit tak jak byly předtím
třeba je i znovu pokrýt kůží
osobně to beru jako zbytečnost
stejně už víš co je mezi spáry
vyšťavení pomerančů
/ vyndat ze sebe slova
loupat z člověka zdi tak
aby dužina nepůsobila jako
neopálená kůže
která se násilím dostala na světlo
Michaela Kašparová (nar. 1998) pochází z Prahy, kde studuje gymnázium. Publikuje také pod pseudonymem Emma Kausc. Byla vybrána jako laureátka 44. ročníku Literární soutěže Františka Halase a držitelka Zvláštní ceny Klementa Bochořáka.
Teodor Kravál
Enzo
chodil pracovat do sazovny
vedle níž jsme bydleli
a musel překračovat
ten zlomenej telegrafní sloup
co o něj pošta už nestála
a tak mlčky ležel
před našim zelenym plotem
vyučil se rákosářem
a často hrál rumšl a ferbl
po opici nadával fabrikantům
a usínal na rohožce
když nemoh zasunout klíč
do rezivýho zámku
a tak tam dycky ležel
jako ten nechtěnej sloup
Teodor Kravál (nar. 1991) střídavě pobývá v Lokti, Karlových Varech nebo Praze, je členem umělecké skupiny Pohrabáč. Získal uznání poroty LSFH 2016.
Zdeňka Pospíšilová
SLYŠÍM
Slyším liják vzlínat tmou
větévky šeříku se vahou vody kloní k zemi
déšť píše vzkaz na každý list
na kabáty paneláků
napínám sluch
ke křiku ukrytých ptáků
k bárkám jehnědů brázdících louže
vnímám tíseň i únik z ní
a vítr volá do všech stran noci
beton se vylévá z břehů
mračna nepřestávají štkát
večer se plouží k půlnoci
čvachtavě došlapuje
záhony si nadívají břich
chlad brousí ostří
padající provazce se o chodník rozplétají
tolik facek šlehne sídlištěm
chvílemi břízy brnkají na harfu
naslouchám živelnému mecheche
napůl usazena v koncertním sále
a z druhé půlky sním
Zdeňka Pospíšilová (nar. 1987) žije v Brně, publikovala ve Tvaru, Divokém víně nebo Hostu. Získala Uznání poroty LSFH 2016.
Sebastian Kantor
…
Silně sněží –
ve schránce jsem našel
pohlednici z Himálaje
…
Nová větrovka –
nesu teď barvu
dešťových mraků
…
Jarní chřipka –
do zápisníku kreslím
siluety hor
Sebastian Kantor (nar. 1987) žije v Třinci, publikoval ve Welesu.
Anna Petruželová
RYBNÍK
Pršelo ohromně.
Až mi nateklo do bot
i ušima.
Když hlavu nakloním napravo nebo nalevo
celé to čvachtá.
Možná mám v hlavě celý rybník,
se vším co k němu patří.
Měla bych s tím zajít
k doktorovi.
Šupiny bláto prvoci,
ale i opravdu velké ryby.
Rozmočené lodě,
rozmočení rybáři a
utopené boty.
Ba i rákosí
a chaluhy.
Nebo do nějaké hydrometeorologické stanice.
Obchodu s čerpadly.
Anna Petruželová (nar. 1998) žije v Louňovicích.
David Krkoška
Nemáte oheň?
„Můžu se zeptat?
Nemáte oheň?“
kouř cigarety má tvar tvarohu
vystoupá do vrchních pater činžáku
je chvíli po poledni
a konvice zrovna vaří kafe
na ulici pod okny
tančí holubi hysterický tanec
v rytmu drum‘n‘bass
aby přivolali déšť
děti na promenádě si hrají s obručí
za odměnu dostanou oplatku
džentlmeni smekají klobouky
a vytahují z nich králíky
se zelím a s osmi houskovými
dojdu na nádraží
a budu sledovat vlaky
jedoucí z místa A
do místa B
rychlostí 70 km v hodině
začne pršet
a holubi hystericky tančí
oslavný tanec
v rytmu drum‘n‘bass
David Krkoška (nar. 1993) žije v Praze.
Tereza Sylva Klenorová
#sáláš
z některých míst sáláš
z některých lidí sáláš
sáláš z míst postavených z panelů
z vnitrobloků s hřištěm a školkou
ze suchých chodníků & okrajů měst
z přesných přísných bílých ploch
sáláš z lidí se čtvercovým batohem
z vnitřků ženských kožených bot
sahajících do první půlky lýtka
sáláš z uzkých jean
sáláš z lidí
kterými jsi už prošel
sáláš z míst
se kterými jsi už mluvil
sáláš z míst a lidí
o kterých ani nevíš
Tereza Sylva Klenorová (nar. 1990) žije v Praze, vydala básnickou sbírku První ranní vlnobití.
Adam Vrchlabský
…
mám čas
sledovat okolí
bez zvuku
v metru vteřin se větve snaží
už celý dopoledne
vrátit do původní polohy
někdo močí na popelnice
lidi se tady
než dojdou na šalinu
cítí mezi panelákama
pořád dost intimně
včera přišel dopis
píše se v něm
že tenhle výhled
je odteď už můj
jsem z dvojstránky
tenisovýho kurtu
a Červené trávy
nízko na futrech mám ještě pořád svoje značky
jezdím za tebou trolejbusem
třípatrový kostky
s mřížema v přízemí
okolo vašeho domu
vypadají jako
malý letní ústavy
tvoji animovaní sousedi
se svýma animovanýma drogama
a pizzou
z nich ještě nevyšli
máš na sobě krátký lacláče
určitě se aspoň koukají z oken
držíme se za ruce tak přirozeně
jako by nás zrovna vyplavilo moře
znám ještě další interiéry a výhledy
opravdový parkety
s obrovským orientálním kobercem
je to ve skutečnosti mapa
k bludišti na prolízačkách
venku v parku
co už přečnívá
jeho stromy okusují silnici
naše auto tam stojí
máma se vrátila z práce
to auto už teď podle všeho taky patří mně
když krájím žampióny
mraky se řasí
je na bouřku
kuchyň je klidná
dneska se koukneme na film
bude to mumblecore
Adam Vrchlabský (nar. 1997) žije v Brně.
Jiří Štěpán
Vůně celuloidových pásů
I.
Rozostřený motiv života ve filmovém světě
kde většinou zemřete nečekaně
přišel s chutí padaných jablek
Nádech očekávání
který nutí ukojit slabost pro černobílé ženy
I knihy si balím do stránky starého časopisu
Pokaždé když je otvírám, přečtu si pár řádek
o modních rolácích z roku '95
Vši prý znají původ našeho oblečení
vždyť s námi žijí už od doby
kdy jsme ještě měli srst
Nekonečné dilema mezi nutností a leností
Vždy jdou nejprve pro rozumu
protože nechtějí aby někdo vznášel protiargumenty
Diskuse a esejistika se však už definitivně přenesly z papíru
na zažloutlá plátna biografů
Panorama víkendu
a zvedá se žaludek z pachu popcornu
Střih.
II.
Hodiny končí údery do kovové oblohy
V koupelně je puštěná voda, ale nikdo tam není
vana přetéká a odděluje hmotu od vzduchu
Není se čeho bát
snad jen mlhy
Na zastávce se tlačí lidé toužící se dostat do autobusu
a zabrat poslední tři volná místa
Jen poslepu nahmatat čéšku
Existuje náhoda nebo je svět absolutně deterministický?
Ať zkusí kdokoliv ukázat nějaký dokonale uzavřený systém
Být izolován totiž znamená nevzniknout – nemít strukturu
Odloučení tedy plyne v neexistenci
A vyplatí se pít s přáteli
ti vám podrží vlasy při zvracení, uloží vás
a hlídají spánek, abyste se neudusili
Stále jen na zádech
přitom moci kdykoliv odejít
III.
Basová linka zpětného pohledu vnáší řád do chaotických dějin
A je svobodná vůle skutečně svobodná?
Impulzy v mozku vznikají dříve
než si je člověk uvědomí
Tak užitečná iluze brání poznat vnitřní horizont
Ani nemusí být hezká
Leží zabalená v igelitu a ničemu se nediví
oddychuje nejistě
a blíží se něco velkého
Konec křehkým představám o životě
IV.
Tma bojuje s bělostí stěn
Tehdy babička vyprávěla příběhy o dětech
co nechtěly spát a čekala
až dopiju i poslední hlt kakaa
kterému odstranila škraloup
Redefinice žánru
a zároveň jeho základní stavební kámen
Pár kusů propoceného oblečení kolem supících těl
Když do ní vstupuješ
na březích se usazují škraloupy studu
které děti sbírají při svých hrách na nedělním výletu
Kdo by se dnes taky bavil s hořícím keřem
V.
Arché, snad se shodneme
že bezpečnost je pro nás důležitá
Ale dost už bylo obviňování
a vzývání hodnot houkajících sirén
A neustále vysvětlovat
že poesie není kopie marginálního žánru odkudsi z Řecka
Smlouva. Sepsána.
Podpis.
VI.
Začal další sociální a politický experiment
Skupina snílků a fanatiků se rozhodla vnutit svou představu o společnosti
kdy neschopní a všehoschopní povraždí a zotročí ty
kteří brání otevřít dveře zpět do doby kamenné
Plakáty a divoké prostřihy do lepší budoucnosti
ta omamná estetika propagandy
Až po letech zjistíš
že život, co tě nudil
je zábavný a hravý
Není to nic nového
Ostatně orgasmus je vyhledáván pro schopnost zapomnění na sebe sama
a oproštění se od podstaty zvířete
které umí opustit zemskou biosféru
Bližší technické popisy však nejsou účelem této práce
VII.
Potřeba naplnit rituál
se pojí s mírou pravděpodobnosti neúspěchu
a opakování je dcerou bezmoci v důležitém momentu
Vlasy za ucho. Polknout a skousnout ret.
Akce.
Léta jsem kolem těch výjevů chodil
a pátral po jménech
Možná to mělo smysl
ale slovy bych neplýtval
Jiří Štěpán (nar. 1990) pochází z Frenštátu pod Radhoštěm, působí v Brně. Publikoval v Hostu.
Hana Pololáníková
***
Zabořit svůj vesmír do ručníku
do dlouhých chlupů
jako do času, z kterého mi ukrajuješ
dřív se zdálo, že můžu snad sama rozhodnout, která část zůstane
ptal ses mě na metafyzično
je to když slyším matku přes sklo brečet
je to v tryskajícím neúspěchu
je to v rameni vystaveném pro útěchu
je to v neúplném kroku
v rozepsaném motivačním dopise
přebývá ve vůni i rozkladu našich těl
myšlením slovy i skutky
které jsi mi chtěl
Hana Pololáníková (nar. 1996) pochází z Velatic.