Drobné předsevzetí
(Nejen) o jedné zásilce České pošty.
Česká pošta měla ve čtvrtek doručit balík „Do ruky“. Nedoručila a odeslala SMS oznámení významu: „Neúspěšný pokus o doručení/adresát nezastižen“. Doma jsem nebyl, ale vesnická špionáž funguje líp než Mossad, takže během chvilky jsem měl třikrát potvrzeno, že pošťák („ten, co jezdí vždycky jako blázen“) v obci ten den vůbec nebyl. Na poště se paní omlouvá a říká, že dostal čtyřicítky horečky, nenastoupil a balíky nechali k vyzvednutí na pobočce. To se stane, ani se nedivím, v tom záhulu, jak vybíhá 100x denně z kabiny auta do mrazu a zpátky. Nevyčítám a nezlobím se. Zeptal jsem se jenom, proč to tedy neoznámili, jak to je: „Nezvládli jsme, omlouváme se, máte to na přepážce.“
Prý to nemají v systému.
Takže Česká pošta, státní podnik, má v systému jen variantu oznámení: „Zákazníku, tvoje chyba. My přece chyby neděláme, jiná možnost není! Ani jednu chybu a nikdy; to jen ty nejsi doma, nezvoní ti zvonek, trůníš na toaletě nebo se rýpeš na zahrádce, když přijedeme...“
Českou poštu jsme nezprivatizovali proto, že její činnost má (má mít) charakter veřejné služby – její primární cíl není dosahovat zisku, ale sloužit občanům v potřebné kvalitě, slušně, poctivě, férově. Jenomže Česká pošta se tak nechová; spíše v tom vidíme „korporát“: tlaky na prodávání drobného merkantilu (tj. věc zcela mimo poslání pošty), včetně neudělení prémií, pokud pošťák (!) neprodá dostatečné množství stíracích losů, nátlakové vyhrožování, když se zaměstnanci rozhodnou stávkovat (mají na to ze zákona plné právo), lhaní zákazníkům, když pošťáci nezvládnou doručit zásilky, atd.
Zobecnění je až bolestně jednoduché. Důvěra lidí ve stát je mizerná: lidé vnímají stát nikoli jako toho, kdo pomáhá, ale toho, kdo otravuje, šikanuje, udílí pokuty, kdo tvrdě vyžaduje plnění pravidel – ale sám je neplní.
„Mohu prosím udělat toto účetní opatření pro snížení daně?“
„To my vám neřekneme, ale až to uděláte, my to posoudíme, a když to bude špatně, dostanete dodanění a pokutu navrch.“
Kolik podnikatelů už tohle slyšelo!
Bez důvěry lidí nemůže stát dobře fungovat, a důvěra se rodí právě z těchto drobností. Pokud lidé volí protestně – tedy nové subjekty, které jsou „proti těm starým“ (volba nových „anti-stran“ je voláním o pomoc – daleko víc než pevnou vírou, že ten nový to dá všechno do pořádku), anebo nejdou k volbám vůbec, obojí je protestní hlas. Není to ani tak hlas proti konkrétnímu politikovi, který něco pokazil a má z ostudy kabát, ale je to vyjádření nedůvěry v dosavadní systém jako takový.
Když už máme ten Nový rok, který je svátkem radosti z obratu k lepšímu, svátkem víry v lepší budoucnost – toto napravit, spravit tyto zdánlivé drobnosti, které dělají tak strašně moc, by nemělo být tak těžké předsevzetí – co myslíte?